Vražda v Olomouci
Oldřich Daněk
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28641/bmid_vrazda-v-olomouci-wED-28641.jpg
4
50
50
Přemyslovsko-lucemburská trilogie série
< 2. díl >
Dílo Vražda v Olomouci zachycuje poslední dny panování českého krále Václava III. Je srpen a píše se rok 1306. Městem Olomouc se náhle jako blesk rozšíří zpráva, že král Václav Třetí, poslední mužský představitel Přemyslovců, byl zabit. Šternberský purkrabí Tomáš z Náměstí byl Albrechtem ze Šternberka pověřen, aby vypátral vraha. Při pátrání po vrahovi šestnáctiletého Václava se Tomáš setkává s mnoha lidmi a mnoha názory na tohoto rozporuplného a lehkomyslného panovníka. Vyšetřováním se také objevují četné motivy vraždy. Byl to motiv mocenský nebo zde hrála roli žárlivost mladičké manželky? Nejednalo se náhodou o tragickou záměnu osob? První vydání.... celý text
Přidat komentář
Vraždu, která nebyla dodnes objasněna, využil autor k napsání historického románu, který se historickému románu ani zdaleka neblíží. Autor totiž zcela rezignoval na dějovou linku, pokud do ní tedy nepočítáme potácení se hlavního "vyšetřovatele" od jedněch dveří ke druhým. Příliš se mu nepovedlo ani vykreslení atmosféry tehdejšího života v českém království. Snad jen vykreslení vojenského života v průběhu šikování polské výpravy, popis vojenského ležení a vykreslení charakteru a jednání Hynka z Dubé se zdařilo.
Pro mě překvapení. V dobrém slova smyslu. Moc se mi do toho nechtělo, protože, co si budem povídat, knížka odehrávající se ve třech dnech, prakticky bez děje a s otevřeným koncem (když dodnes nevíme)...... Ale k vlastnímu překvapení jsem se okamžitě začetla a za hodinku byla na konci. Takže za mě dobré, asi brzy sáhnu i po dalším Daňkovi, pamatuju, že jako středoškolačku mě jeho knížky bavily
4. srpna 1306 byl v Olomouci v domě pana Albrechta ze Šternberka rukou úkladného vraha ubodán k smrti mladý český král a poslední Přemyslovec Václav III. Oldřich Daněk použil tento historický okamžik pro svou lehce ironickou detektivní novelu Vražda v Olomouci, která tvoří jakýsi spojovací můstek mezi jeho dvěma „královskými“ romány Král bez přilby a Král utíká z boje. Jestliže však dokázal v předchozí knize této volně navazující trilogie vykouzlit uchvacující atmosféru českého království za vlády Václava II., ve Vraždě v Olomouci už tak přesvědčivý není. Na vině je dost možná onen úsměvný satirický podtón celého vyprávění, a pak skutečnost, že se kolem oné ústřední události královraždy vlastně nerozvíjí vůbec žádný příběh. Nezbývám nám proto nic jiného, než se s panem purkrabím Tomášem z Náměstí opile potácet ulicemi královské Olomouce z jedné strany města na druhou, aniž bychom se byť jen přiblížili nějakému rozhřešení.
Šternberský purkrabí Tomáš s pomocníky lazebnicí Hatavou a mnichem Tibertiusem se pouští do vyšetřování vraždy posledního Přemyslovského krále. Pokud se vám tato trojice zdá nesourodá, pak vězte, že dějově je ospravedlnitelná. Přiznám se, Vraždu v Olomouci jsem dlouho nemohl sehnat a po jejím přečtení se dostavilo určitě zklamání, jenže nevyhnutelné. Tohle není román jako Daňkovi předchozí. Není zde slavná historická osobnost, kterou bychom sledovali po celý její život. Místo toho sledujeme tři neznámé postavy po dobu asi 8 dní a jejich pokus o dopadení vraha. Přesto nemohu jinak než za 5. Výhodou Daňkových románů je to , že dokáže najít ten správný poměr mezi popisováním a samotným plynutím děje, což ve mě, jako ve čtenáři vyvolá takovou míru představivosti o dané scéně, že se občas přistihnu, jak přátelům vyprávím o skvělém epickém filmu a poté si uvědomím, že se jednalo o výborně napsanou knihu.. Nejvíce na mě zapůsobil náhled na zhacenou výpravu do Polska vojenské ležení jeho hierarchie, problémy, a život vně tohoto pohybujícího se celku. Výborné prohloubení charakteru Hynka z Dubé. V králi bez přilby byl můj oblíbenec a plnil určitou formu mentora. Zde byl již starý, zlomený člověk, znechucený z posledního Přemyslovce.. Závěr jsem nečekal a rozdýchával jsem ho ještě dlouho. Skvělý zážitek, díky kterému stojí kniha za přečtení.
Pro mě osobně byla Vražda... velkým zklamáním. Dřív jsem četla Krále bez přílby a Krále utíkajícího z boje a očekávala jsem něco podobného. Zatímco ony knihy jsou takřka meditativní, psané osobitým slohem a stylem a jejich děj se odbývá jen zlehka a v jakémsi poklidném napětí, Vražda..., která svým dějem leží mezi oběma příběhy, je zcela odlišná. I pokud si odmyslím nenaplněná očekávání, byla to historická detektivka poněkud zmatečná a až příliš zřetelně nadstavovaná. Dlouhé monology druhých dvou knih doplňují a myšlenkově obohacují děj. Tady se ho jen snaží natáhnout. Psychologická propracovanost obou Králů má ve Vraždě sotva prostor se objevit. Děj vede odnikud nikam a jaksi rozpačitě.
Výborná volba pro ty, kteří namísto „zhistorizovaných“ beletrií chtějí - ani ne tak detektivku - jako spíše historické vyprávění (nikoli však hodné Englundových Nepokojných let či Válce proti Albigenských od Fulchera Chartres – spíše trochu románového stylu).
Při čtení rádoby historických detektivek Vlastimila Vondrušky se mi dostala do rukou Daňkova knížka. Už od začátku jsem ji musel vyslovit uznání. Ačkoli byl autor spíše divadelník, scénárista, filmař, dramaturg a režisér, nevěřím, že neprošel alespoň minimem historického vzdělání. Nebo jakýms takýms odborným zájmem.
Knížka není detektivkou v pravém slova smyslu (viz zmiňovaný Vondruška). Stěžejní děj tvoří sice pátrání po Václavově vrahu, nicméně představuje jen záminku jak zkloubit všechny historické hypotézy a skazky a báchorky o vraždě posledního Přemyslovce do jedné. Vzniká tak rádoby investigativní historické vyprávění s prvky románu, podchycené (mne uspokojivě) barvitě vykresleným historickým pozadím.od dobových nálad, archaismů, kontextu doby atd. Naprosto mě nadchlo dodržování formálních pravidel dobových písařských kanceláří (třebaže jsou jejich zprávy autorem vycucané z prstu a formální pravidla laik nemá šanci poznat).
Trošku protivná mi byla postava lazebnice Hatavy. Nelze ji však upřít jistou potřebnost pro děj – zejména pro občasné zásvity ženské logiky, schopnosti empatie atd., které tvrdí mužští hrdinové nebyly schopni. Na druhou stranu jsou v knize i vtipné a legrační momenty. Neuvěřitelně mě rozesmál list mnicha Tibertia o zpět nabyté počestnosti pana ze Šternberka. A jiné.
Tedy. Kniha tvoří velice zajímavou směsku historického vyprávění, rádoby detektivky a románu naráz. Nesnaží se o žádné novoty a fantazie v náhledu na danou problematiku. Naopak. V momentě vystřílení všech fakt je příběh utnut a skončen. Pro milovníka historie zajímavé osvěžení, pro neznalce kvalitně zbeletrizované desatero článku z Epochy o možných olomouckých vrazích.
Osobně jsem ji přečetl jedním dechem – ačkoli já podobné knížky hltám. Přestože jsem chtěl knihu hodnotit mírněji, z důvodů, pro které mě neuvěřitelně strhla ji s drobnou výčitkou dávám plné bodování.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Vražda v Olomouci |
| 2008 |  Král bez přílby |
| 2002 | Král utíká z boje |
| 2008 | Hříčky o královnách |
| 1976 | Válka vypukne po přestávce |
I přes název nepovažuji knížku za klasickou detektivku. On vlastně "detektiv" nedělá nic jiného, než chodí od jednoho k druhému, aby nakonec zjistil, že vrahem může být kdokoliv. I tak jsem si ale čtení opravdu užila. Ovšem ten konec...ten to fakt zabil.