Přepychové žínky

01.05.2024

"Nenávidím literaturu, kde chodí lidé bez košil, kteří zalévají zelinářskou zahradu, hrají v karty, kde smrkají do ruky, kde se ženy nazývají "matka Růžena" a muži "kmotr Antonín". Čtu pouze romány a novely, v kterých muži nosí hedvábné košile a kde se ženy koupají každého rána.
Jsem vegetarián, ale mám-li soustolovníky, jím maso, abych nečinil dojem člověka afektovaného. Ale protože nejsem na to zvyklý, jím maso, i když jsem sám, abych si zvykl.
Nepiji alkohol. Myslím, že málokdo pije alkohol. Bílé víno a likéry ano.
Péro držím mezi ukazováčkem a třetím prstem jako všichni bradýři-intelektuálové, ale nedal jsem se dosud fotografovat u svého psacího stolu s knihovnou za zády, s unylou růží před inspirovanýma očima.
Nemám motto, které bych si dal vytisknouti na dopisní papír, ale kdybych si měl nějaké vybrati, vzal bych si toto napomenutí od Yang-Ciúa: "Kdybys mohl jediným svým vlasem zachrániti vesmír, neposkytni jej."
Žádná žena si pro mne ještě neprořízla hlavní tepnu. Nemám fantastické štěstí u žen, protože se nedovedu nikdy říditi podle pravidel. Toužíme-li po nich, říkají, že jsme vulgární jako všichni ostatní, nežádáme-li si jich, říkají, že jsme impotentní.
Nikomu nic nezávidím. Jediná věc, kterou závidím, je fysická síla.
Všechny ženy, i plnokrevné princezny - jak říká můj velký přítel Angiolo Paschetta - můžeme míti, zaplatíme-li jim. Běží pouze o cenu.
Peníze se buď vydělávají nebo kradou.
Proslulosti se dociluje bluffem.
Ale sílu fysickou musíme dostati od přírody darem, jako hrb a hloupost. Chtěl bych být silný, abych mohl pětasedmdesáti ze sta svých bližních rozbít hubu."

přel. G. Krásová