Presidentův vězeň
Vladimír Škutina
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122613/presidentuv-vezen-122613.jpg
4
146
146
Kniha autorových osobních zážitků z období politického věznění v letech 1962-1963 ve věznici v Kartouzích. Škutina byl odsouzen za vykonstruované „snížení vážnosti prezidenta republiky“ Antonína Novotného.
Přidat komentář
Mně to teda ufňukaný nepřipadalo, to odporuje Škutinově osobnosti. Ostatně, tu dobu dobře pamatuji, osmašedesátý rok byl značně ufňukaný a ukecaný, Škutina nikdy. Byl sarkastický, a taková mi připadá i tato knížka. Početl jsem si a pobavil se tehdy, když to vyšlo po prvé, i dnes z reprintu. Nadhled a přímost vyjadřování, to je další vlastnost textu.
Teď už jen čekám, kdy začne vycházet obdobná aktuální literatura, věrně popisující dnešní dobu a její absurdnosti.
Možná svého času to bylo velmi protirežimní a drzý, ale teď se mi to zdá spíš ufňukaný a trapný. Jasně, byl zavřenej za nic, ale takovejch bylo. Nebavilo mě to.
Skvělá záležitost! Tahle krátká jednohubka mě opravdu nadchla. Je neuvěřitelné, jak absurdní rozsudky za minulého režimu padaly a jak bylo s politickými vězni zacházeno.
"Jaký máte poměr k lidově demokratickému zřízení? Cítím s ním, ale pomoci mu nemohu."
Kniha na pár hodin čtení. Určitě doporučuji. Svoboda je hodně křehká a není samozřejmost. Vtípky, švejkování (to umí dost pomoc v krizi) a prokládání židovskými anekdotami. Pár knih z prostředí totalit a jejich přístupu ke věznění politických odpůrců jsem již četl. Hlavně v prostředí Česka mne udivuje, jak rychle se dokázala totalita prosadit v zemi, kde sahá tradice parlamentu a více méně svobodné žurnalistiky opravdu hodně dozadu...
Knížka je to útlá a rychle se přečte, ale nijak zvlášť úžasné dílo to není. Nebo ve mne nenechala knížka tak silný dojem. Chápu absurditu procesu pana Škutiny, ale... Je mnoho lidí, kteří dopadly mnohem hůř a také nic neprovedli a seděli jako političtí.
Pořád nějak nemůžu přijít na to, jak tuhle brožurku uchopit. Jestli se mám nad absurditou pobytu v cele smát nebo podivovat, nebo se někdo rozhodl inscenovat Švejka, jen to protagonistovi hlavní role nikdo neřekl.
Pana Škutinu jsem poprvé zaznamenala v podobě nahrávače Jana Wericha v cyklu Co tomu říkáte, pane Werichu?, pokračovala jsem knihou Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu (Už se nebudu vyjadřovat, jak jeden autor plive na druhého, že Jana Wericha neznal, nebo ho ještě lépe potkal jen v "samoobsluze" a jeho paměti na Jeníčka jsou tedy špatné, což musí být každému jasné).
Určitě si přečtu i druhý díl :)
Hrozná doba "švejkárna intelektuála novotnovské éry". Zážitky v knize mohly být více rozepsány.
Knihu jsem četl až po druhém dílu, což můj dojem možná ovlivnilo. Proto mně asi první díl přišel jen takovým slabým odvarem. Je to vtipné, je tam ironie, ale ještě je to jak kdyby nedovařené, nedokořeněné. Chyběl mi spád, a oproti druhému dílu mi to přišlo celé takové (teď mi promiňte ten výraz) poněkud banální. Nicméně chápu, že ve své době kniha musela způsobit ohlas, a rozhodně jsem se u čtení nenudil.
(SPOILER)
Téma knihy je pro mě velice zajímavé. Mám ráda takovéto silné knihy. Osobně mě dostaly dvě situace, které si vždy vybavím, když mluvím o této knize.
BOJTE SE BOHA - SOUDRUZI! nápis vznikl, když měl farář plnit z poloviny komunistická hesla.
A příběh profesora, který byl letcem RAF za války, komunisti ho zavřeli, syna mu zastřelili při pokusu o přechod hranice a manželka zemřela na rakovinu a dcera spáchala sebevraždu. Pan profesor se amnestie děsil. Děsil se pomyšlení, že by měl opustit brány vězení a vrátit se mezi lidi. Bál se, že bude muset jít do míst, kde žil a odkud ho bezdůvodně odvlekli. Věděl, že už se nikdy nebude moci vrátit ke své matematice.
Vtipně podaný příběh, který vlastně nebyl vůbec vtipný. Tak to dopadá, když blbec dostane moc.
Kniha má mnoho komentářů, napíšu tedy, co zaujalo mě:
1. Májové ráno = zatčení - už zde je jasně cítit jakýsi protiklad
2. úvodní motta nebo prology každé kapitoly
3. popis běžných denní úkonů
Samozřejmě si cením díla, jelikož se jeho prostřednictvím lze dovědět o bývalém režimu a jeho absurditám.
Nemůžu jinak. Prostě svědectví doby. Kniha, která má hloubku a ze které mrazí i když je odlehčena humorem. Vůbec není jen o komunistech, je i o lidech a soudní mašinerii. Útlounká, takže ideální jako doporučená literatura pro středoškoláky.
Knížka vtipně napsaná,snad až nepochopitelně.Nevím kde bych hledala v sobě chuť vtipkovat kdyby mě pro nic sebrali,zavřeli,odtáhli od manželky s malým dítětem.Čte se to snadněji než Žert ale v důsledku smutné je to stejně.Hrozná doba!
Absurdní doba, vtipně psaná kniha.
Je vidět, jak se teďka "máme dobře." Můžeme si říkat, co chceme, můžeme snižovat vážnost prezidenta republiky - jako údajně pan Škutina.
Jé, pardon, on to dělá sám za sebe, takže dobrý, za to už nikoho nezavřou -:))).
Vlastně ta dnešní doba je té minulé v mnohém podobná...
Za mně ne, žádný literární počin, z každé stránky na mně křičelo autorovo "já" - jsem politický a oni mně dali do cely s ...", STB se baví, že možná užiji si s jeho ženou a to pomine bez komentáře... A za pár let začne s STB spolupracovat a donášet... Takže "ne"
Letem světem vhled do kriminálu let šedesátých. Vazba bez zatykače, "mohl to říct ..." stačí pro odsouzení na deset měsíců, na druhou stranu být to o deset let dřív tak by těch deset let dostal. Škoda, že kniha nebyla obsáhlejší, ale člověk vždy raději vzpomíná na to lepší a pak je rozsah v pořádku. Čekám až dorazí druhá kniha Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů, tam to už asi bude krapet tvrdší.
Štítky knihy
komunismus 60. léta 20. století normalizace (1969-1989) političtí vězni falešná obvinění oběti komunismuAutorovy další knížky
| 1990 |  Prezidentův vězeň - Na hradě plném bláznů |
| 1990 | Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu |
| 1969 | Presidentův vězeň |
| 1990 | Ztracená léta: Příběh hokejového zločinu |
| 1990 | Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci |
Absurdní, avšak pravdivý příběh odehrávající se během totalitního režimu s trochou švejkovského nadhledu? Jo! Fakt mě to bavilo. :) Klidně by kniha mohla být o něco delší, vůbec by mi nevadilo přečíst si více zážitků z vězení.