Prevítem snadno a rychle
Simon Brett
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/610/bmid_previtem-snadno-a-rychle-cjQ-610.jpg
4
526
526
Jste už zkušení rodiče a myslíte si, že víte, co vaše batole potřebuje: jíst, spát, pochovat, vyměnit plenky. Nebo se rozplýváte nad prvním přírůstkem do rodiny a domníváte se, že váš mateřský (otcovský) instinkt vám říká, co si vaše miminko myslí a přeje. Jste na omylu. Batolata nejsou roztomilá a bezbranná. Batolata jsou cílevědomá stvoření, kterým je to vaše žvatlání k smíchu, ale neprozradí se ani náznakem, protože je to pro ně výhodné. Tato kniha vám však otevře oči, ať chcete nebo ne. Teprve díky ní pochopíte, že každé dítě je od narození především prevít, a že je potřeba být stále ve střehu a nepodléhat jeho lstivě roztomilým úsměvům, nemotorným pohybům a sladkému broukání. A nestěžujte si pak, že jsme vás nevarovali. Ukázka: DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ Dnes ráno daleko úspěšnější ničivý zásah. Na pohovce v obýváku se vyvalovala kočka a já se pomalu jako červ sunul ke stolku. Na něm skleněná váza s kytkami. Když jsem dospěl ke stolu, popadl jsem ho za jednu nohu a začal jím zuřivě třást. Chvíli ta operace trvala, ale nakonec se váza centimetřík po centimetříku začala sunout po stole, až konečně sletěla. Ozval se krajně uspokojivý třesk rozbíjeného skla a po koberci se rozlilo jezero vody. Pak se mi podařilo dostat se v rekordním čase na druhou stranu pokoje, a tam jsem rychle popadl chrastítko ve tvaru lízátka. Ona mi ho vnucuje už aspoň pět měsíců, a tak jsem si řekl, že teď přišla ta pravá chvíle ho vyzkoušet. Strčil jsem ho do pusy a začal jsem žvýkat. Načasoval jsem to jen tak tak. Sotva jsem stačil zaujmout postavení, už tu byla Ona. Když uviděla rozbitou vázu, byla fakt zběsilá, a nerozhodně se koukala z kočky na mě a zase zpátky. S potěšením můžu ohlásit, že dospěla k tomu správnému závěru. Kočka dostala pěkně natřískáno, nakonec se Jí vytrhla a vystřelila kočičí dírou do další ukřivděné postní noci bez večeře. Hihihi.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
How to be a Little Sod, 1992
více info...
Přidat komentář
Jestli jsem se u toho měla smát, tak teda bohužel. Jestli měly ty "srandovní" příběhy vyloudit alespoň úsměv, tak nic...
Mně to prostě humorné vůbec nepřišlo. Mám dvě děti, každé z jiného těsta, ale žádné z nich mi popisované "vtípky či naschvály" nedělalo.
Knížku četla i dcera (12 let). Její hodnocení: nuda....
Jako matka tří - nyní už dospělých - dětí jsem občas při čtení nabývala podezření, že takhle nějak to muselo být i u nás.
Není to o tom, že by se čtenář chechtal od začátku až do konce, ale pobaví. Alespoň mě ano.
Některé dny vtipnější, některé pasáže se úplně nepovedly... jako celek mi přišel Landsman mnohem vtipnější a o to v těchto knihách přeci jde.
Naprosto skvělá knížka, u které budete neustále hýkat smíchy. Až z toho člověk začne být paranoidní a začne si říkat, že to ti malí špunti opravdu všechno musí dělat schválně - vždyť to všechno přesně sedí! A pro ty co neví, jestli děti už ano nebo ještě ne - myslím, že toto pro vás bude dostatečná antikoncepce na hodně dlooouho.
sem tam proběhlo možná nějaké uchechtnutí, ale tenhle primitivní humor není nic pro mě, je mi líto.
Ze začátku je to vtipné a zaradovala jsem se, že se pobavím. Ale po chvilce mi to přišlo jako lehce primitivní humor a až do konce jsem měla pocit, že se to vlastně furt opakuje a už nic zajímavého mě nečeká. A nespletla jsem se.
Pokud jde o humor, nějak jsem se se Prevítem rozešel v tom, co je ještě zábavné a co je jen samoúčelným vtipkováním. Zvracení a kálení v těch nejméně vhodných chvílích, hysterické řvaní za každou cenu pro cokoliv, cílené zabraňování milostným hrátkám či všelijaké další terorizování rodičů je sice v základu komické vždycky, ale musí se umět podat. V případě Simona Bretta však nejde o nějakou chytrou legraci, ale prosté „bum bác, smějte se“. Buď už jsem z toho vyrostl, nebo to prostě autor neumí podat tou správnou formou. Příkladem budiž náš Dominik Landsman, který se stran humoru od Prevíta zas až tak moc neliší, ale přesto mě dokázal rozesmát desetkrát více.
Ohledně rodičovských postřehů však oceňuji zkazku o mužském egoizmu, kdy mají otcové tendenci při občasném přebalování podotýkat, že „manželce s dítětem dost pomáhají“. I to, jak všem lidem okolo přijde, že dítě „jako by z oka vypadlo tomu a tomu“, přestože každý uvádí někoho zcela jiného. Oboje mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Uvidíme o pár mesiacov, či sa mi tiež narodí takýto malý prevít, resp. Prevítka ;) Každopádne, tunajšími referenciami mierne nadhodnotené, a nie až tak vtipné ako som od toho možno očakával.
Knížka se pro mě za pár měsíců stane aktuální, takže i když už jsem ji kdysi četla, neodolala jsem a otevřela ji znovu. Jen mě teď trochu překvapilo, že jsem to přelouskala za odpoledne a že to nebylo až tak vtipné, jak si pamatuju. Hm, asi stárnu:-D
Čtení knihy je možné rozdělit do tří prožitkových fází:
1. fáze: Haha, to je fakt dobré, už dlouho jsem se tak nezasmála.
2. fáze: Jo, je to dobré, třeba nějak takhle o svých rodičích děti uvažují.
3. fáze: Ale tak jo, není to úplně špatné,tady bych se asi měla zasmát... Jen mám takový pocit, že už jsem všechny tyhle vtipné situace četla...
Sečteno, podtrženo je to příjemná kniha s průměrnou vtipností a snesitelnou délkou.
Už dlouho jsem přemýšlela, že si knihu přečtu. Jen tak ze zvědavosti. Absolutně nic jsem od ní nečekala, chtěla jsem zkrátka jenom nějakou oddychovou knížku. Prevít je opravdu velice oddychové čtení, ale není špatné. Je to asi spíš taková ta kniha, když nevíte, co odpoledne dělat. Každopádně jsem se docela bavila a hlavně celou dobu rodiče litovala, jak jim a všem okolo schválně škodí. Stále jsem doufala, že se mu to vymstí, ale nějak mu to darebákovi všechno procházelo. Ale jedna věc, co mi trošku vadila, bylo to, že kniha byla psána jako deník, a proto to chvílemi byly spíš takové poznámky o tom, co už rodičům provedl, než kniha. Žádné velké dílo to rozhodně není, ale zase je to něco trochu jiného.
Myslím, že si asi v budoucnu další díl(y) přečtu, protože na změnu je to příjemné čtení a občas má Prevít opravdu ďábelské nápady. :)
Hodnocení: 65 %
Příjemná kniha, která se nevydává za žádné velké umění a pokud ho tak ani nečekáte, tak určitě pobaví.
Ze začátku jsem si říkala, co to proboha je. Vždyť to vůbec není vtipné ani zábavné, ale po pár stránkách jsem změnila názor. Mám 13ti měsíční dcerku, takže mi tenhle prevít byl blízký :-D Fajn oddechové čtení
Na celé knížce mi přišlo komické jedině to, že - ač jde o humoristickou knihu - jsem se při čtení jedinkrát nezasmála. Kam se poděl laskavý humor? Jako nastávající maminku mě to asi moc nešlechtí, ale celou dobu jsem tomu cynickému a zlému spratkovi přála, aby se mu jeho "intriky" vymstily - aby ho kočka škrábla, aby spadl ze schodů, aby se s ním rodiče přestali tak mazlit...
Zasmála jsem se, takže za mě dobrá knížka - četla jsem v nemocnici, tak je pravda, že jsem tím mohla být trochu ovlivněná ;-)
Co lepšího říci ke knížce "Prevítem snadno a rychle" než to, že jsem si při čtení mockrát povzdechla, "teda, to je ale prevít":-)). Super pohodové čtení. Tenhle humor ocení určitě hlavně ti, kdo už mají svoje děti a tím vším si prošli:-). Těším se na další díly.
Štítky knihy
rodiče děti humor miminka batolata pro rodiče rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 1999 |  Prevítem snadno a rychle |
| 2007 |  Další prevít? Jen to ne! |
| 2004 | Kdo to tady chodí! |
| 2008 | Prevítovy první krůčky |
| 1985 | Třikrát v roli detektiva Charles Paris |
Skoro bych napsala, že jde o literaturu faktu. :) Ano, tak nějak to probíhá, tedy pokud vyloučím šatičky na křest. Doporučuji.