Prevítem snadno a rychle
Simon Brett
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/610/bmid_previtem-snadno-a-rychle-cjQ-610.jpg
4
526
526
Jste už zkušení rodiče a myslíte si, že víte, co vaše batole potřebuje: jíst, spát, pochovat, vyměnit plenky. Nebo se rozplýváte nad prvním přírůstkem do rodiny a domníváte se, že váš mateřský (otcovský) instinkt vám říká, co si vaše miminko myslí a přeje. Jste na omylu. Batolata nejsou roztomilá a bezbranná. Batolata jsou cílevědomá stvoření, kterým je to vaše žvatlání k smíchu, ale neprozradí se ani náznakem, protože je to pro ně výhodné. Tato kniha vám však otevře oči, ať chcete nebo ne. Teprve díky ní pochopíte, že každé dítě je od narození především prevít, a že je potřeba být stále ve střehu a nepodléhat jeho lstivě roztomilým úsměvům, nemotorným pohybům a sladkému broukání. A nestěžujte si pak, že jsme vás nevarovali. Ukázka: DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ Dnes ráno daleko úspěšnější ničivý zásah. Na pohovce v obýváku se vyvalovala kočka a já se pomalu jako červ sunul ke stolku. Na něm skleněná váza s kytkami. Když jsem dospěl ke stolu, popadl jsem ho za jednu nohu a začal jím zuřivě třást. Chvíli ta operace trvala, ale nakonec se váza centimetřík po centimetříku začala sunout po stole, až konečně sletěla. Ozval se krajně uspokojivý třesk rozbíjeného skla a po koberci se rozlilo jezero vody. Pak se mi podařilo dostat se v rekordním čase na druhou stranu pokoje, a tam jsem rychle popadl chrastítko ve tvaru lízátka. Ona mi ho vnucuje už aspoň pět měsíců, a tak jsem si řekl, že teď přišla ta pravá chvíle ho vyzkoušet. Strčil jsem ho do pusy a začal jsem žvýkat. Načasoval jsem to jen tak tak. Sotva jsem stačil zaujmout postavení, už tu byla Ona. Když uviděla rozbitou vázu, byla fakt zběsilá, a nerozhodně se koukala z kočky na mě a zase zpátky. S potěšením můžu ohlásit, že dospěla k tomu správnému závěru. Kočka dostala pěkně natřískáno, nakonec se Jí vytrhla a vystřelila kočičí dírou do další ukřivděné postní noci bez večeře. Hihihi.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
How to be a Little Sod, 1992
více info...
Přidat komentář
Když jsem knížku začala číst, přišla mi vtipná, některé části jsou opravdu povedené. Je vidět, že je ledacos ze života.
Ale v průběhu čtení me začalo čím dál víc vadit,že je zde miminko v roli soupeře proti rodičům, které se snaží rozeštvat nebo úmyslně potrápit. Vlastně mi přišlo, že je zde miminko vyloženě zákeřné. Což mi přišlo i dost líto, protože nápad a myšlenka téhle vtipné knížky mi přijde povedená, ale ta zákeřnost mi tu vadí.
Asi tak od půlky už mě to moc nebavilo. Pro pobavení dobré, ale pošlu knížku do světa.
Kniha je čtivá dobře jen je delší než je potřeba více jak polovina knihy velice člověka baví pak už je to taková trochu zdlouhavé nudné protože tušíte jak to bude a co přijde.
Myslím, že jsem ji kdysi začala číst. Měla jsem i další díly. Dneska už by mne to nebavilo, tak jsem je darovala hezky všechny společně.
Přečteno kdysi dávno ještě bez dětí. Před lety to byla docela bomba, celkem jsme se nasmali, dnes už by asi v konkurenci neobstala ... a mě už smích přešel...
Pohodová a čtivá kniha, při které se dá relaxovat a na nic nemyslet. Smích se z mé strany nekonal, vlastně jsem to dítě neměla ani ráda a bylo mi líto rodičů, že jim dělá naschvály. Nápad s ilustracemi by byl hezký, ale ani trochu se mi nelíbily.
Knihu jsem brala jako jednohubku na jedno odpoledne. Což se podařilo :). Námět fajn, provedení horší. Občas pobavilo (ale málokdy), co se mi líbilo byla krátkost Kapitol. Co bylo naprosto příšerné byla ilustrace, ta byla hodně nepovedena.
A od půlky knihy jsem toho prcka upřímně neměla ráda :) asi jsem měla hodnější syny :).
Docela průměrná kniha. Zasmát se u ní dá. Humor se pořád opakuje. Ilustrace by mohly být lepší. Špatná ale není. Odpočinková. Pro zasmátí. Stojí za to si přečíst.
Jemu a Jí se narodí malý Prevít, který dělá vše proto, aby ho rodiče poslouchali na povel. Fiktivní deníček popisuje první rok malého Prevíta především se zaměřením na různé tělesné výměšky včetně blinkání a typy řevů. Že by se čtenář zrovna za břicho popadal, to moc nehrozí.
České překlady anglických originálů od určité doby téměř nečtu, ale tahle kniha se mi dostala do ruky tak nějak na základě událostí, které píše sám život, a vzhledem k tomu, že překlad je z roku 1994 (kdy ještě nebylo 80 % přeložených knih rychlokvašky bez pořádné korektury), zkusil jsem to. Vcelku rád bych si tuhle poměrně útlou knížku přečetl i v originále, nicméně překlad Františka Fröhlicha mi přišel na první pohled zdařilý. Co se týče obsahu, já jsem se bavil, ta knížka mi přijde sympaticky sarkastická, lehce cynická, v lecčems nadčasová - pod rouškou humoru rezonuje i spousta témat k zamyšlení, ať už jde o problematickou mezilidskou komunikaci, často nesmyslné lidské priority či konzumní společnost. Některé situace balancují na hraně trapnosti, ale záruku, že to zvládneme lépe, nemáme asi nikdo. Kdo ví, možná tenhle komentář budu za pár měsíců muset přepsat... ;-)
Výborné zpestření mezi vážnějšími žánry, takové to počteníčko pro jeden večer, člověk se posměje, trošku se zamyslí jak že to ti špunti asi přemýšlejí :-). Není zde prostor na hlubší úvahy, ale určitě sáhnu i po druhém a třetím díle :-)
Milé večerní počtení. Má to spád, je to napsané docela vtipně, proč tomu nedat plný počet :).
Nějak mi to nepřišlo vtipné. Přitom zrovna takové situace zažívám a dost často si říkám, že to ten náš tyran dělá schválně. Takže ta myšlenka knihy mi přijde dobrá, ale celkově to vyznívá dost krutě.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Prevítem snadno a rychle |
| 2007 |  Další prevít? Jen to ne! |
| 2004 | Kdo to tady chodí! |
| 2008 | Prevítovy první krůčky |
| 1985 | Třikrát v roli detektiva Charles Paris |
Deníček malého prevíta obsahuje vzpomínky na první rok života. Opravdu pobaví.