Převleky mého města
Adolf Branald

Historická freska o téměř stoletém vývoji místního kulturního, společenského a každodenního života významných i řadových obyvatel pražského Spořilova. Autor, známý spisovatel, se ve svých autobiografických vzpomínkách vyznává z lásky k pražské čtvrti, nepostradatelnému životnímu zázemí a věčné tvůrčí inspiraci. Na pozadí vyprávění vlastního příběhu se proměňuje podoba atmosféry spořilovského života v závislosti na společensko-politickém kontextu nejen pražských, ale i obecnějších českých dějin. Upevňují se a rozvolňují vzájemné lidské a často sousedské vztahy mezi umělci, literáty a veřejně činnými a známými osobnostmi; mění se význam a charakter občanských zařízení a kulturních a společenských aktivit obyvatel; sama autorova tvorba se s dobou vyvíjí. Kniha obsahuje vedle dokumentárních fotografií i rozsáhlý rejstřík osob. Toto je brožovaný dotisk úspěšné knihy. ... celý text
Přidat komentář


Uznávám, že je to hezky zpracovaná historie Spořilova od časů první republiky až do konce dvacátého století, cenné jsou i dobové fotografie. Oceňuji, tolik času a úsilí musel autor věnovat, než dal vše dohromady. Přiznávám - ke mne se knížka dostala tak trošku omylem, moc mi neřekne ani mne příliš nezajímá, protože ke Spořilovu nemám žádný vztah a tuto část Prahy vůbec neznám. Avšak celkově hodnotím knížku velmi dobře a všem ze Spořilova bych ji určitě doporučila a tak trošku v dobrém smyslu i závidím - bylo by báječné, kdyby i ostatní města či části Prahy měly tak podrobně a přehledně zpracovány svou kroniku dob minulých.
Autorovy další knížky
1955 | ![]() |
2006 | ![]() |
1967 | ![]() |
1968 | ![]() |
1959 | ![]() |
Kniha popisuje vznik pražské čtvrti Spořilov. Sám autor svoji rodinu a nové sousedy popisuje jako novodobé kolonizátory. Popisuje kráčející historii 20 století . Byť pražská čtvrt, mohlo by to být jakékoliv české městečko.
Na Spořilově jsem shodou okolností pracoval jako zahradník. A tak jsem měl možnost poznat pár lidí o kterých popisuje kniha. Přesně jak píše Dáda, občanům Spořilova by jistě měla co říct.