Prezidentův vězeň - Na hradě plném bláznů

12.07.2023

Četl jsem to poprvé když vyšla, teď už se tomu tolik nesmějí.

18.09.2021

Hrozná doba, šílené vzpomínky z komunistického kriminálu podané Škutiniádou.

15.08.2021

Takové oddychové čtení na deštivý víkend.

22.07.2021

To, že jde spíš o frašku, je jasné. Jestli je spíš komická nebo tragická (já se domnívám, že to druhé) nechám na Vás. Jen doufám, že se shodneme, že se to už nesmí opakovat!

12.11.2020

Léta jse tuhle knížku vídal v dědově knihovně, aniž bych tušil, do jakého žánru ji zařadit. Až pak jsem po ní v touze po něčem útlém a zároveň poučném sáhl. Vlatně jsem ani pořádně nevěděl, co se chystám číst. A ač to může znít paradoxně, našel jsem výbornou oddychovku. Pokud hledáte něco krátkého a nenáročného na čtení před spaním, a zároveň chcete něco "hodnotnějšího", určitě jde doporučit tyto vzpomínky. Ačkoliv jde vlastně o memoáry, celé je to laděné do švejkovské, případně švandrlíkovské roviny. Takže jsem se místy i opravdu hlasitě smál. Druhá věc je ta faktická, smutná realita vyprávění, když si člověk uvědomí, že se opravdu jedná o popis vězení, kde si pan Škutina musel vytrpět řadu ponižování a týrání duševního i fyzického. Sarkasmus, nadsázka a ironie tak nejspíš byly právě tím, co ho drželo nad vodou. Doporučuji.

18.10.2020

Strašně smutné čtení. O to smutnější, že to byla realita.

30.09.2020

Vzpomínky Vladimíra Škutiny na vězení za komunistického režimu, které podává s humorem a nadsázkou ač tato doba pro něj zajisté nebyla vůbec lehká. Podat strávené časy v kriminále filozofickým a sarkastickým pohledem dokáže pouze velká osobnost a tou Vladimír Škutina byl

26.03.2020

Smutné životní události pana Škutiny podané humorně a s velkou dávkou ironii. Podruhé.

17.02.2020

S humorem o vážných věcech.

31.01.2020

Četla jsem v 90. letech

02.04.2019

Veselá knížka z neveselé doby při jejímž čtení běhá mráz po zádech,co bylo vůbec možné.Lehké čtivo s těžkými následky.

11.02.2019

Výrazně syrovější, než původní Prezidentův vězeň. Chvílemi poetické, místy úsměvné, často děsivé.

22.01.2019

Říká se, že smrtka se věčně směje - na Škutinovy vzpomínky to přesně sedí. Ze všeobecné totální absurdity, z níž vytváří zápletky pro komické historky (pravda hodně hořké), tím víc vyčnívají zmínky o týrání a násilnostech, o nichž se žertovat nedá. Anekdotickému ladění jde na vrub, že jsou příběhy místy nedopovězené, fragmentární obsahem i členěním, ale také úplně nesentimentální, Škutina se moc nelituje a raději v dobrém vzpomíná na ty, kdo si to zaslouží.

10.09.2018

Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo aneb když jsme to přežili, dá se vzpomínat s humorem i na takový děsy, jako byl politický kriminál. Autorovo autentické satirické a místy až groteskně ironické vyprávění z jeho pětiletého pobytu ve vězení. Jedno z prvních oficiálně vydaných svědectví, se kterými jsem se v devadesátých letech potkala.

28.06.2018

Pár (myslím že velmi příznačných) ukázek:
1. Pak se z ničeho nic zeptal, jestli je má žena prostitutka z povolání, nebo jen příležitostná. Požádal jsem o ochranu dozorového prokurátora a písemně jsem si na vychovatele stěžoval. Cenzor mou stížnost nepustil, a když jsem si stěžoval na cenzora, bylo mi řečeno, že budu potrestán pro napadení příslušníka Sboru nápravné výchovy… Dovolil jsem si bachaře zeptat, co by říkal Lenochod, kdyby stejným způsobem někdo urážel jeho manželku. Bachař se usmál. Lenochodovi se to nemohlo stát. Nemá manželku. Je homosexuál.
2. Velitelem směny byl Pepa Vodorovný. On se určitě nějak jmenoval, ale nikdo ho jinak neznal než jako Pepu Vodorovného. Jeho oblíbeným úslovím při sčítání bylo: „Postavte se vodorovně!“
3. „Ta bestie mi může bejt ukradená. Ale tomu Urbanovi se podepíšu na ksicht!" prohlašoval Rosomák, jakmile se stočila řeč na jeho návrat domů.
Ptali jsme se, jestli ví, co je to za Urbana a kde bydlí. Nevěděl. Když pak Rosomáka pustili, hledal jsem v novinách v Černé kronice titulek „52 pražských Urbanů napadeno neznámým surovcem“.
Rosomák byl skutečně zpátky na hradě. Ale ne proto, že by býval napadl toho Urbana. Už na cestě zpátky z kriminálu domů ve vlaku začal hrát s nějakými třemi chlapíky karty. Na kufru. Jiný cestující kibicoval. Rosomák ho třikrát slušně požádal, aby si hleděl svého. Počtvrté už neřekl nic, popadl kibice a vyhodil ho z jedoucího vlaku okénkem ven. Chlápkovi se nic nestalo. Ani se neodřel. Musel mít nejmíň dva anděly strážné. Ale protože ho Rosomák vyhodil zavřeným oknem, byl souzen podle paragrafu 262 odstavec b trestního zákona o používání zakázaného bojového prostředku. Dostal 3 roky. Ten chlap, co ho vyhodil, se jmenoval Urban.

09.07.2017

V životě by mě nenapadlo, že jde napsat humornou knihu z vězení. Přesně ten druh legrace, co mám ráda, klidně i o vážných věcech, o hloupostech kolem nás, s ironií, nadsázkou. Pobyt na Mírově žádná sranda nebyl, ale pan Škutina o svou veselou mysl nepřišel.

14.02.2017

Probírám se knihovnou a musím přiznat, že jsem opět sáhla po starých vydáních knížeček Vladimíra Škutiny a znovu jsem se nejen báječně pobavila, ale i vzpomínala na dobu, ve které se to vše odehrávalo. A z toho mi bylo opravdu smutno. Jak tak sleduji tuto stránku většina současných čtenářů je mladšího věku a tím i výběr čtiva. Kvantita vítězí nad kvalitou a to je taky hodně smutné. Odpusťte mi má upřímná slova.

09.01.2017

Pro toto dílko se hodí úsloví: Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči!

23.05.2016

Tato útlá knížka byla vydána poprvé v roce 1979 v Curychu. Autor se humorem a satirou sobě vlastní pokouší popsat své zážitky z komunistických kriminálů. Humor byl ostatně asi jedinou obranou proti hlouposti a omezenosti věznitelů, ať už tupých bachařů nebo náčelníků a jiných vyšších hodnostářů, jejichž vzdělání mnohdy zůstalo omezeno na několik tříd základní školy. Mluvím-li o humoru, mám na mysli humor plný sarkasmu, při kterém často čtenáře mrazí a úsměv tuhne na tváři.
Vladimír Škutina, dnes už legendární "prezidentův vězeň", byl vězněn pro "vzbuzování falešných nadějí, pobuřování hromadnými sdělovacími prostředky a snižování vážnosti dr. Husáka" – tak zněl rozsudek. Je to poprvé ve světové literatuře, kdy se spisovatel s takovým filozofickým nadhledem a především s humorem ohlíží na léta strávená v nepředstavitelně krutých podmínkách kriminálu. Po přečtení "Prezidentova vězně na hradě plném bláznů" plně pochopíme, proč tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak hřímal na zasedání ÚV KSČ v dubnu 1969: "Všemi prostředky – podtrhuji – všemi prostředky musíme vyhladit z našeho socialistického společenství ŠVEJKIÁDY A ŠKUTINÁDY!" (Z vysílání Hlasu Ameriky pro Československo).
Kdo tuto dobu neprožil, možná nepochopí, ale přesto ji doporučuji všem, kteří nejsou spokojeni se současným stavem společnosti a nebo těm, kterým se stýská po "starých zlatých časech".