Přežil jsem v Moravcově pekle

Přežil jsem v Moravcově pekle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200919/prezil-jsem-v-moravcove-pekle-200919.jpg 4 3 3

Podtitul: Autobiografický příběh z Písecka. Miloš Blažek byl zatčen v Písku v roce 1943 gestapem na základě udání. Krátce byl vězněn v Klatovech, odtud by převezen do Terezína a poté na zámek Jenerálka v Praze v Dejvicích. Díky volnějšímu režimu na Jenerálce se podařilo autorovi v létě 1944 uprchnout a vrátit se na Písecko. Zde přečkal zbytek války mimo jiné i v Moravcově pekle - skalní jeskyni na Vltavě u Kučeře, dnes zatopené Orlickou přehradou.... celý text

Přidat komentář

čef
08.10.2024 4 z 5

Knihu bych označil jako autobiografickou literaturu faktu. Námětem je útěk mladého chlapce z německého vězení v Čechách na sklonku války. Znamenalo to ukrývání v lesích a jeskyních v blízkosti a v Písku a život plný nebezpečí ze stran okupantů a jejich přisluhovačů. V závěru je hodnocena činnost rádoby odbojářů většinou bohužel pod kontrolou gestapa. Styl je samozřejmě strohý s mnoha fakty a jmény zapojených osob. Pro mne zajímavé.

Dáma s hrnstjm
31.03.2014 4 z 5

Autor napsal knihu na žádost Památníku Terezín a původně nebyla určena k publikování ani vydání v píseckém regionu. Památník Terezín chtěl pro svůj dokumentační archiv faktografický text se jmény osob, které si autor vybavil. A taková kniha přesně je - desítky a desítky jmen a popisy typu "šel jsem tudy a došel jsem tam." Autor se v textu často opakuje, užívá stále stejná slovní spojení, text je často bez odstavců a celkem špatně se čte. Ale dost bylo formální kritiky. Obsah knihy je pro Písecko důležitý - hodně současníků tam může nalézt zmínky o svých předcích (díky těm výčtům jmen) a navíc, jak autor sám potvrzuje, samostatná kniha o píseckém protifašistickém odboji ještě nikdy nevyšla. A tato kniha se odboje týká jen okrajově, protože autor nebyl zapojen v žádné organizaci, jen měl o některých mlhavé povědomí. Nejhodnotnější pro mě byl popis práce gestapa, jejich infiltrace do protifašistických organizací, kdy nechali skupinu pěkně "dozrát," a když se zapojilo větší množství osob, tehdy teprve zakročili a všechny pozatýkali. Nečekané pro mě bylo označení píseckého knihovníka a šéfa městského divadla z kolaborace, dokonce byl za své činy po válce odsouzen a popraven - což vysvětluje, proč jsem o něm před časem nikde nic nenašla (ani současná městská knihovna se k němu nehlásí, přitom to byl tak významný kulturní pracovník...). Strhávám jednu hvězdičku za nepřehlednost a "nečtivost" textu - myslím, že si s tím Prácheňské nakladatelství mohlo dát větší práci.