Přežila jsem
Immaculée Ilibagiza , Steve Erwin
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262579/bmid_prezila-jsem-YG2-262579.jpg
5
196
196
Otevřená výpověď o zradě, nenávisti a odpuštění. Autorka popisuje šokující zážitky z genocidy ve Rwandě. Líčí, jak ozbrojené bojůvky pustošily krajinu a zfanatizovaný dav lynčoval nevinné. Po celou dobu se Immaculée krčila v úkrytu maličké koupelny v domě místního pastora, kde se na ploše zhruba metr krát metr tísnilo osm žen. Namačkané ve tmě jedna na druhou, téměř bez jídla, v horku a beze slova trávily nekonečné tři měsíce.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
Left to tell
více info...
Přidat komentář
Kniha opravdu pěkně popisuje rwandskou genocidu. Četla se sama. Jediné, co mi vadilo, byly ty modlící nářky. Stačila tak třetina toho, co je tam popisováno. Tyto pasáže už jsem pak přeskakovala. Škoda. Nebýt těchto otravných modlících pasáží, kniha by měla plné hodnocení.
Přijde mi, že se nejčastěji servírují příběhy z druhé světové války ve všech podobách a přitom je tolik jiných příběhů napříč celé zeměkouli.. přečetla jsem něco z prostření Ruska, Korei i islámských zemí a teď se mi poprvé dostala do rukou kniha z prostředí Afriky. Je vlastně jedno kdo koho pronásleduje nebo o jaký konflikt jde, ve finále je to pořád těžko pochopitelná masová manipulace. Lidi jsou dementi a tak je to všude a pořád.
Kniha, kterou jsem si musela dávkovat. Neskutečně krutý příběh strašně silné mladé ženy. Není to vymyšlený příběh. Tato žena do dnešního dne přednáší po světě.
Ano, v první řadě hrůza. Lidé dokáží přežít neuvěřitelná strádání a náhodná setkání a rozhodnutí je mohou, ale i nemusí vyvést z děsivě temných bludišť. Pro mě ale hlavně o bohatém vnitřním světě, o schopnosti zaměstnat a nastavit mysl. O pevné víře.
Hodně drsná kniha o tom co jsou lidi schopni udělat kvůli blbemu rasizmu upne mne s toho mrazilo co hlavní hrdinka musela prožít. Doporučuji všem přečíst aby si uvědomili jak je hodně nebespecne rozdělovat lidi podle
podle rasy národnosti víry. Pak to končí genocidou.
Možno raz bude Immaculée Ilibagiza vyhlásená za svätú. Možno sa raz stane patrónkou odpustenia. Lebo to, čo dokázala prežiť a odpustiť, na to treba naozaj hojnú dávku svätosti.
Kniha, ktorá je možno písaná jednoduchým štýlom, no aj tak sa na ňu (i jej hrdinku) ťažko zabúda. Našťastie.
Už dlouho mě žádná knížka tak "nedostala". Příběh je to neskutečně krutý, ale je i plný naděje a víry. Ač sama věřící nejsem, přesto mě napadlo - že by tam nahoře snad opravdu někdo byl a takto nás zkoušel? Immaculée je neskutečně silná žena a přesně jak ona nechtěla uvěřit, tak i já si říkala, jak je to možné? Vždyť přeci svět už toto zažil, jak může dopustit, aby se to opakovalo? Knížka rozhodně stojí za přečtení.
Neuvěřitelně silný příběh rwandské dívky, ke kterému jsem se dostal díky Čtenářské výzvě. Je to příběh o dívce, která přežila genocidu, kdy byla vyvražděna téměř celá její rodina a ona přežila jen díky odvaze, velkému štěstí a víře v Boha. Doporučuji.
Drsný příběh, jak neuvěřitelně lze přežít něco tak šíleného jako je genocida. Stále přemýšlím jestli je Bůh opravdu takto uslužný - nápomocný nebo .....
... všude ve světě vždy někdo vadí. Stejně tak, jako u nás vadili Židé, ve Rwandě zase Tutsiové, a to i přátelům a známým, sousedům. Kolik životů vyhaslo za asi čtvrt roku... Silný, čtivý příběh mladé ženy, která po těchto hrůzných událostech, dokázala vrahům odpustit.
Neskutečná knížka. Plná utrpení, násilí a hrůzy. Ale taky odpuštění, lásky a obrovské víry v Boha. Kniha je mi velkou inspirací co se víry týče a určitě ji vřele doporučuji k přečtení všem ostatním.
Knihu bych přečetla na jeden zátah, ale povinnosti mi to neumožnily, nicméně téma velmi citlivé, dosud jsem všechno netušila. Při čtení na mě padala tíseň a nechápala jsem nezdolnou víru hlavní postavy - vlastně stále hlubokou a bezmeznou víru stále nechápu. I přes hrůzné téma je ale kniha plná optimismu a také odpuštění.
Silný příběh plný lásky, nenávisti, zvěrstva holocaustu, víry, odhodlání a odpuštění. Tohle nikdo z nás nechce zažít. Smekám nad statečností Immaculée Ilibagiza.
Velmi dojímavá a emocionálně silná kniha o tom, že hluboká víra a velká láska dokáží překonat i ty nesjtrastilplnějí a nehroznější události, se kterými se člověk může potkat. Když jsem četl knihy o holocaustu, říkal jsem si: "Ok, to bylo před cca 80 lety a snad jsme jako lidi už někde jinde." Tato kniha mě silně vyvedla z omylu a i když jsem věděl o těchto událostech, přožít to očima někoho, kdo to zvládl, je úplně jiná úroveň. A je velmi smutné uvědomění si, že v nás lidech je jakási nepopsatelná zloba, zášť a naskytne-li se příležitost i animálnost a krutost.
Je to příběh o víře a naději. Autorka je bezpochyby znamenitá, inteligentní a neuvěřitelně odvážná žena. Chvílemi jsem měla pocit, jakobych byla sama součástí příběhu. Kniha nese nejen silné poselství, ale i poutavý příběh se schopností otisknout se na srdce čtenářů.
Příběh jako takový hodnotit nelze, těžko si představit, co musela autorka prožít. Hodnocení se tedy týká čistě jazykové stránky textu.
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Obsahuje silný příběh podle skutečné události. Snad pomůže k neopakování takových smutných událostí. Je kupodivu nabitá zajímavými pozitivními vztahy, pozitivní energií a odpuštěním...
Je to velmi silný příběh. Rozhodně vás upoutá.
Pro mne bylo zajímavé i pozorovat Immaculinu schopnost psychického "sebeléčení" a silnou víru v boha. Jak to všechno přežít a nezbláznit se z toho.
Myslím, že je to dar, který se v Immaculée vykřesal v extrémních podmínkách.
Další cennou hodnotou této knihy je její poselství, které je platné v každé společnosti a době.
ahle kniha mě vzala za srdce. Tolik emocí. Už dlouho jsem si takhle nepobrečela.
Nepředstavitelná zvěrstva a já se pořád ptala proč? Sakra proč?
Mrzí mě, že téměř jediné o čem se u nás mluví a z historie se probírá, jsou Němci a druhá světová válka.
Já třeba o této události neměla ani potuchy a je hrozně velká škoda že takovéto příběhy nám jsou skryty. Je jedno jestli se to stalo u nás nebo v Africe nebo kdekoliv jinde. My lidé bychom si z toho měli vzít ponaučení, ať se to stalo kdekoliv.