Prežila som
Immaculée Ilibagiza , Steve Erwin
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493276/bmid_prezila-som-33X-493276.jpg
5
196
196
Immaculée Ilibagiza vyrastala v krajine, ktorú mala rada, s milovanou rodinou. V roku 1994 sa však v Rwande rozpútala krvavá genocída a Immaculéin dovtedajší život sa rozbil na márne kúsky. Takmer všetci členovia Immaculéinej rodiny boli brutálne zavraždení počas trojmesačného besnenia, ktoré si vyžiadalo životy asi milióna Rwanďanov. Immaculée tento masaker prežila za neuveriteľných okolností. 91 dní sa spolu s ďalšími siedmimi ženami skrývala v maličkej kúpeľni v dome miestneho pastora, zatiaľ čo na nich poľovali stovky sfanatizovaných zabijakov vyzbrojených mačetami. Pozoruhodný bestseller teraz vychádza s novým doslovom a Immaculée v ňom pridáva spomienky na dvadsať rokov, ktoré uplynuli od rwandskej genocídy. Je to pohľad nielen na zmeny v jej osobnom živote, ale aj na zmeny v živote krajiny, v ktorej sa tie strašné udalosti udiali.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , NoxiOriginální název:
Left to tell
více info...
Přidat komentář
Atentická zpověď rwandské genocidy.Lidé jsou schopni neskutečných zvěrstvech.Doporučuji přečíst i druhý díl Odpustila jsem.
Toto bolo pre mňa neuveriteľné čítanie, je nepochopiteľné akí dokážu byť ľudia k sebe krutí. Ľudia, ktorí sa pred tým s úsmevom zdravili a priatelili, sa v minute zmenia na zvery. Stačí správna manipulácia. Na to by sme si mali dať veľký pozor aj v našej krajine.
Drsný příběh, plný bezmoci a zklamání, jaký můžou být i blízcí lidé a nejen ti..
Zapomeňte na Hotel Rwanda. Popis otřesných události, které se ve Rwandě staly. Často jsem se musela jít projít a rozdýchat, co jsem přečetla. Ač Rwanda se dnes nazývá Švýcarsko Afriky, napětí je zde neustále obrovské. Přeji (nejen) této zemi, ať již nikdy nic podobného nezažije.
Kniha, ve které očitá svědkyně svědčí o neskutečném utrpení a neskutečné zbabělosti "civilizovaného" světa. Krev se ve mě vaří nad postojem USA. Do všeho, z čeho cítí prospěch, strkají nos, ale tam, kde jde lidem o životy a děje se takové bezpráví - genocida - tam se jim nechce a dělají slepé a hluché. Autorka knihy má můj hluboký obdiv. Že přes všechny hrůzy a útrapy neklesla na mysli. Opírala se o hlubokou a upřímnou víru v Boha (je možná překapivé, že i v africké Rwandě jsou věřící křesťané-naši bratři). A posměváčci kvůli víře jsou postaveni před velký problém: vydržela by toto všecko, kdyby neměla oporu v Bohu? Je vidět, že inteligence a vzdělání s vírou v rozporu zcela určitě nejsou. Na tuto knihu si vzpomenu ve chvílích, kdy budu reptat na běžné potíže a trable. Kdo z nás by vydržel při zdravém rozumu být zavřen v těsném prostoru s ostatními? Neuvěřitelné, co se na světě všecko může stát.
Kniha ukazuje hrůzy které se děli a dějí po celém světě. Přimknutí k Bohu je jediné východisko které pomůže. Síla modlitby je v dnešní době opomíjena.
Tato kniha zaujala především tím, že jsem si uvědomila, jak nenadále se mohou změnit hodnoty, jako je láska v rodině, pokoj a společné soužití lidí na jednom místě, v nenávist až k zabíjení. Autorka, která vše prožívá, ukázala, jak z tohoto "pekla" ven. Skrze odpuštění, které sám však člověk nedokáže uskutečnit, jen s vírou v Boha a v jeho síle.
Kniha ma úplne sklamala. Síce som sa dozvedela nejaké informácie o genocíde vo Rwande z pohľadu priamej účastníčky, no kniha obsahuje celé pasáže rôznych modlitieb, ku ktorým sa uchyľovala v čase ukrývania sa. Opakujúce sa frázy text neskutočne naťahovali, a v určitej časti som už doslova nevládala tie modlitby čítať a tak som ich jednoducho preskakovala. V závere som celému príbehu prestala úplne veriť a nadobudla som pocit, že určité informácie mali knihu trochu oživiť a sú prikrášlené. Nebudem konkrétna, nech si každý čitateľ vytvorí svoj názor sám. Zaradila by som ju do kategórie "náboženské".
Vlastně mě překvapilo, že jsem po té knížce sáhla, protože s Odpustila jsem (kterou jsem poněkud nelogicky četla jako první), jsem měla z Ilibagizy dojem, že Mirek Dušín hadr oproti ní.
Jenomže tahle kniha si zaslouží být čtena, neb je svědectvím o Božích skutcích, či snad ještě lépe řečeno zázracích, neb je svědectvím, že víra má smysl i v této době.
PS: nejvíc mě děsily ty okamžiky, kdy jsem si uvědomila, že se tento děj odehrává (víceméně) v současnosti - jako například když jedli hranolky. Že něco tak děsivého není starší holokaustu.
Pribeh je velice strhujici,vubec jsem nemela poneti,ze k teto valce vubec doslo.Co se tyce pribehu jako takoveho,musim rict jen diky.Diky za odvahu dat to na papir a poslat do sveta.To si pak clovek jinak vazi zivota....Co mi hodne vadilo,byl vsudypritomny Buh...Nevadi mi lidska vira v Boha,ale tohle uz hranicilo se shazovanim sama sebe,s naprostou neuctou k svemu jsoucnu...Jsem ateistka,nabozenstvi me zajima pouze z historickeho hlediska,takze ty pasaze o Bohu jsem div nepreskakovala...Je uzasne,ze ji vira a pozitivni mysleni pomohly z nebezpeci,ale az husi kuzi mi nahanelo to vecne ohaneni se tim,ze je to jen Jeho zasluha,ze veskere kroky vedl On.To je zotrocujici.Na druhou stranu,diky vire v Boha nasla klid v srdci a upustila od nenavisti,a tomu zase verim,ze pozitivni mysleni pomaha k lepsimu zivotu.Mozna bych to taky mela zkusit.Knihu nemuzu hodnotit,z hlediska faktu je jiste neocenitelna a kazdy by si ji mel precist,i kdyby jen pro rozsireni znalosti.Z hlediska druheho mi to panbickareni nesedlo.Ale to je jen muj osobni pocit.
Pokud milujete skutečné příběhy, a máte silný žaludek, je tohle kniha pro Vás.
Úžasná kniha
Nechce se mi věřit, že je to skutečný příběh. Je neuvěřitelné, co musela na vlastní kůži Immacuéle zažít , opět jsem měla možnost dozvědět něco nového z historie, kterou bych jinak asi moc neřešila, kdybych si o ní četla někde na netu. Ale mít možnost přečíst si takový příběh, je opravdu silný zážitek.
Dost děsné, co se dá prožít a přežít to. Po přečtení je člověk rád, že žije tady a váží si toho.
Biografická kniha o obdivuhodné ženě. Neskutečné čtení o odvaze, touze přežít, ale hlavně duchovně povznášející text o síle odpustit viníkům bez ohledu na to, jak neskonalé utrpení nám způsobili. Kniha je napsaná poutavě. Toto téma mne osobně zajímá, ale také se mne hluboce dotýká, když čtu o nezměrných zvěrstvech, které se v této malé zemi před zraky celého světa děly. Neskutečné je, že to ještě ani není tak dávno, abychom si mohli dovolit zapomínat. Myslím, že genocidou byl zraněn celý svět a že bychom rozhodně měly dbát toho, aby se již nic podobného nemohlo opakovat. Milion lidí během 100 dní, neskutečné. Tento text však není jen biografickým příběhem, je nabádáním k pozitivnímu myšlení, vizualizaci a hlavně víře v Boha a sílu modlitby.
Tezko si asi dokazeme predstavit, co hlavni hrdinka prozila, nicmene kniha nic moc
Tento typ knih se mi těžko hodnotí. Nicméně na mě moc boha a spol. Asi chápu, že když je člověk věřící, a projde něčím takovým, tak je pro něj nejsnazší se k víře upnout, tím spíš, že nic nebo nikoho jiného neměla.
Na toto téma druhá přečtená kniha, tato mi přijde slabší. Nicméně obě knihy spojuje jedno - velký řetěz šťastných náhod, díky kterým přežily.
Druhá kniha o rwandské genocidě, která se mi dostala do rukou v posledním týdnu....je v podstatě stejná jako ta předchozí, protože přeživší mají z této doby jen jedny zážitky a to velmi podobné, ale tahle je v něčem... autentičtější. Díky těm fotkám? Asi...
Vadila mi neustálá přítomnost modliteb.
Myslím si, že člověk něco takového odpustit nemůže... prostě nemůže a není divu.
Kniha kterou přečtete jedním dechem.Smutné, ale zároveň velmi inspirativní. Krásný důkaz toho, že víra Tvá Tě uzdraví...Doporučuji přečíst i další knihy od této autorky....
Knihu jsem přečetla bleskově, při čtení mi běhal mráz po zádech, ale prostě jsem musela vědět, jak to dopadne..Je zvláštní říct, že kniha je super, když čtete skutečný fascinující příběh plný násilí, překonávání nepředstavitelných překážek a hlavně SKUTEČNOST, která se stala. *****
Štítky knihy
ženy genocida Rwanda autobiografie zločiny proti lidskosti občanská válka ve Rwandě (1990-1994) etnické vztahy
tahle skutecna udalost o holocaustu ve Rwande stoji za precteni. V roce 1994 bylo zavrazdeno priblizne milion Tutsiu a temi vrahy se stali mnohdy jejich vlastni pratele nebo sousede. Obdivuji Immaculee za to,ze jim dokazala odpustit i po tom, co ji brutalne vyvrazdili rodinu...