Příběh české rekordwoman: Zákulisí největšího sportovního skandálu první republiky
Pavel Kovář
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356984/bmid_pribeh-ceske-rekordwoman-zakulisi-n-el7-356984.jpg
4
40
40
V srpnu 1934 překonala Zdenka Koubková na Světových ženských hrách v Londýně světový rekord v běhu na 800 metrů. Tehdejší tisk ji oslavoval jako nejlepší běžkyni a možná i lehkou atletku světa. V Československu ji znal každý. Uplynulo několik měsíců a ze Zdenky Koubkové se stal Zdeněk Koubek. Muž, jenž se vzápětí oženil, odjel na turné do Ameriky a další půlstoletí prožil jako ministerský úředník, veselý kumpán a prvoligový hráč ragby. Jeho strhující a dosud nepopsaný příběh zmapoval Pavel Kovář na základě podrobného studia v archívech (včetně lékařských zpráv) i rozhovorů s pamětníky.... celý text
Přidat komentář
"Často mě večer při ulehání ke spánku přepadá pocit, že když se mi v průběhu dne nic zlého nestalo, měla bych to považovat za velký dar od života a snad i jakousi milost. Nebo náhradu za vlny klepů, tajemných šepotů a narážek, které mají nevyzpytatelné přílivy i odlivy."
Mimořádně zajímavý příběh jednoho lidského osudu. Styl psaní mě bohužel přiliš nechytil, někdy jsem vnímala křečovitou snahu informace poslepovat a dát knize plynulý příběh. Vyzobávala jsem si fakta, abych se o Zdence dozvěděla co nejvíce, což se podařilo. Jiný ucelenější pramen, než je kniha Pavla Kováře, totiž patrně neexistuje.
Zdenka Koubková mohla svým příkladem ukázat cestu nejen dívkám ke sportu, ale i dalším lidem trápícím se jinakostí k nalezení vlastní identity. Snad řešení, které zvolila, přispělo k jejímu dalšímu spokojenému životu. Při pohledu do zákulisí sportu se zdá, že se jedná o živé téma i po desítkách let, které od popisovaných událostí uplynuly. Po přečtení ukázek z díla Lídy Merlínové Zdenin světový rekord zjišťuji, že mé výhrady k autorovu literárnímu slohu jsou zcela marginální.
Kniha Příběh české rekordwoman z pera novináře Pavla Kováře je svědectvím o jednom nevšedním osudu. Zdena Koubková se narodila a byla prohlášena za děvče, postupem let se však více a více stávala mužem, to vše z důvodu genetické abnormality, která jí dávala ve sportu sice možnosti vyšších výkonů oproti soupeřkám, ale postupem času bylo Zdeně jasné, že takto dále již pokračovat nemůže. Že každý její start je projevem nesportovního chování vůči okolí…
Svazek popisuje ve čtyřech kapitolách a v bohaté fotodokumentaci Zdenin život, začátky ve sportu, přechod z Brna do Prahy a pak ponižující návrat z hlavního města, kdy se rozhodla učinit ve svém mladém životě neohrožený krok a přiznat sama sobě i okolí, že je jiná, než je všeobecně přijímáno. V době vysoce puritánské a v sobě zakořeněné přísné katolické výchově však dokázala překročit svůj stín a stát se tím, kým ve skutečnosti vnitřně i částečně fyzicky byla. Mužem. I o tomto je zajímavý svazek, který se nebojí mluvit o prosazování žen na polích, jež patřila zvykově spíše mužům a o propagaci sportu.
Příběh je psán srozumitelně, bez zbytečného patosu, věcně, mnohdy i úsměvně, nikoliv však bezohledně. Rozhodně se nejedná jen o další knihu o historii sportu, ale především je to svědectví o pocitech jedince, který dostal od osudu více, než chtěl a nyní musí sobě i okolí přiznat něco, co nelze vzít zpět, ovšem ani o to nikdy nežádal. V rámci dnes často opakovaného genderového tématu mě až překvapuje, jak není kniha příliš známá, protože právě toto téma v ní je nosné. Nehledě na to, že další velké téma knihy je běh a sport, což se dnes opakuje také často. Jedná se však o velmi zajímavé čtení, které nikomu nic nevnucuje a pouze těm, co chtějí vědět více, ukáže tíhu Zdenina života i jeho zajímavé vyústění.
Nesmírně zajímavá kniha o neskutečném osudu, který měl naštěstí dobrý konec. Zdena Koubková, prvorepubliková rekordwoman, sbírala světové rekordy a medaile na někdejších nejprestižnějších závodech jako na běžícím páse. Holka z vesnice u Brna se podívala do světa a závodila s těmi nejlepšími, jenže něco v téhle větě je špatně: Zdenka Koubková byla totiž zároveň od narození i Zdeněk Koubek. V druhé polovině třicátých let už nedokázal pokračovat v životě jako žena, svěřil se do péče lékařů, kteří u sportovkyně shledali znaky hermafroditismu s převahou mužských rysů. Trvalo to sice dlouhé měsíce, ale ze Zdeňky se nakonec fyzicky i úředně stal Zdeněk. Kniha se však tomuto nejdramatičtějším období života v podstatě vyhýbá a odbude jej citacemi z lékařských zpráv. Pozornost upírá na dobu, kdy byl Zdeněk ještě Zdenkou, stručně se věnuje jeho dětství a obšírněji době jejího příchodu do Prahy a účasti na závodech. Tón vyprávění i zvolená ichforma usilují o navození historického dojmu a částečně se jim daří a částečně ne. Jen těžko uvěřit tomu, že by Zdena/Zdeněk až do dvaceti let nepochyboval o tom, že je mezi nohama stejný jako ostatní dívky - koneckonců měl pět starších sester. Těžko uvěřit, že by se u nich doma neřešilo, CO se jim to vlastně narodilo - a kdyby to nebylo zřejmé u miminka, u rostoucího dítěte už to přeci zřejmé být muselo.
Pochybnosti a vnitřní rozervanost, kterou zákonitě Zdenozdeněk musel prožívat, autor naprosto opomíjí - stejně jako stud a strach z odhalení. A přitom si sotva umíme představit, jak urputné boje se musely v jeho/jejím nitru odehrávat. Máme třicátá léta, nejen, že je trestná homosexualita, ženy nesmí bez povolení nosit ani kalhoty!
Fascinující je i román Lídy Merlínové, ve kterém Zdenozdeněk ztvárnil hlavní úlohu, stejně jako autorka sama. Prostor, který autor věnoval citacím, je zcela logický (už méně pak ony pokusy o jakousi obsahovou analýzu) - škoda, že se o něm, o vztahu Lídy a Zdenozdeňka a o jeho obsahu nedozvíme víc i v samotném vyprávění.
Zcela chybí alespoň poznámka o tom, zda autor čerpal převážně ze své fantazie a dobového tisku a máme tudíž v ruce čirou fikci opentlenou fakty nebo měl k ruce osobní korespondenci, diář, deník nebo něco takového.
To, o čem kniha píše, je neuvěřitelné (už jen to, kolik žen ve vrcholové atletice té doby byly z pohledu biologie ve skutečnosti muži), způsob podání se však tak usilovně snaží nebulvarizovat, že v důsledku vyznívá poněkud bezpohlavně.
Navzdory všem výtkám je to ale kniha, kterou rozhodně stojí za to přečíst!
Kniha přestavuje zajímavý pohled do doby 30. let. Zajímavý je nejen příběh samotné atletky, ale i pohled na sportování žen v té době a obecně na společnost té doby.
Po přečtení mám z knihy rozporné pocity. Dvě třetiny jsou psány "Ich formou" - z pohledu atletky Zdeňky K. Domnívám se, že zde se autor netrefil a dávám za pravdu komentáři ad DennisMoore. Drajv čtení dostalo ke konci, zejména precizní dokumentace hermafroditismu, kdy se nám slečna Koubková pečlivou medicínskou prací mění v pana Koubka, který pak nejen že žije spokojenějším životem, ale i dál sportuje, hraje rugby v Říčanech.
Hermafoditismus byl a bude . Vidím to na příkladu atletky z Jihoafrické republiky , jež se jmenuje Caster Semenya. Také běhá 800 m a doslova drtí soupeřky - ženy. Samozřejmě je to nespravedlivé, ale vidíme, že se (zejména pokud jde o zainteresované funkcionáře) nic nezměnilo-jim to vyhovuje harmafrodit dělá klubu, zemi jméno - "jen houšť a větší kapky".
Tak jako dříve strkají instituce, které by měly v této věci definitivně rozhodnout, stejně jako pštros - hlavu do písku.
Úděsná fotografie nositelek zlaté, stříbrné a bronzové medale z OH v Riu (1916) je obžalováním těch, kteří to mají na svědomí. To již nejsou ženy- bohužel.
!!!SPOILERY !!!
nalezena v levné knize...anotace zaujala...a zaujal i sám příběh..napjatě jsem očekávala rozuzlení, jak to teda vlastně se Zdeńkou/Zdeňkem bylo...
od začátku jsem očekávala něco jiného - že přeci její "obojakost" nebude třeba tak zřejmá, čekala jsem, že byla dívka "se vším všudy"..zaráželo mně však, jak zarputile odmítala třeba společnou sprchu či lékařskou prohlídku...a taky, že nikde ani zmínka o menstruaci, sexuální prefernece přátelstvím s Jarmilkou pouze naznačené.....ale informací nám autor dopřává skoupě ...tak nějak, jak to za první, prudérní republiky asi bylo...vždyť ani vlastní matka zjevně nevěděla, co má její dcera pod sukní...
možná právě díky hladinám hormonů se pak tyhle dívky realizovaly spíše ve sportu, kde konečně v něčem vynikaly...jak dokazuje případ Stelly Walsh alias polskoamerické atletky Stanislawy Walasiewiczové, ,nebo Slovenky Štefánie Pekarové...
Z dnešního pohledu bylo velmi zajímavé číst "odbornou část - pohled lékařský a také právní - tahanice o právo nosit pánský oblek a kalhoty - z dnešního hlediska něco nepředstavitelné...a taky povolení k sexu (ze Zdenina/Zdeňkova pohledu) se ženou, aby to nebyl ,potažmo době, trestný čin....
navzdory všemu, čím si musel projít, však nakonec Zdeněk prožil pěkný a naplněný život, a možná právě díky atletice, kde vše prasklo a muselo se rozlousknout....
a díky knize vlastně nebude také zapomenut jeden z výborných atletů a sportovců, který ve své době dělal Československu čest a dobré jméno...
velmi zajímavé čtení, doporučuji !!!
Knihu jsem si pořídila po nezapomenutelném představení Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče). Neuvěřitelný příběh osobní síly a vytrvalosti navzdory hlouposti, omezenosti a nesmyslné nenávisti.
Pořídila si na základě shlédnutí úžasného bezručovského představení. Příliš mě neoslovil použitý styl, nicméně oceňuji šíři dohledaných reálií.
No paní jo... Teda pane jo... Zas jsme v něčem byli v Československu napřed. :-) Svět sportu prolnutý s pohnutým osobním osudem.
Kniha se často vymezuje vůči dobovému bulváru, ale sám autor v závěru sáhne po velmi podobných prostředcích, když si zaspekuluje, kdo asi psal články do STARu a podobně, což se mi moc nelíbilo. Mnohem kratší mohla rovněž být část s citováním knihy Lídy Merlínové. Jinak je ale Příběh české rekordwoman velmi zajímavé čtení, které odhaluje neznámou kapitolu českých sportovních dějin a jeden neprávem zapomenutý lidský osud.
Štítky knihy
sport běhání, běh transsexualita, změna pohlaví skandály a aféry první republika, 1918-1938 sportovci LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 1996 |  Já |
| 2017 | Příběh české rekordwoman: Zákulisí největšího sportovního skandálu první republiky |
| 2009 | Skutečný Miloš Kopecký |
| 1993 |  MUDr. Plzák se zpovídá |
| 2010 | Miloš Kopecký - Důvěrný portrét |
Musím souhlasit s nadšenými ohlasy, stejně jako s místnou kritikou v předchozích komentářích. Kniha obsahově plná informací, za knihou je vidět ohromný kus práce s rešerší a hledáním zdrojů; rovněž množství otištěných materiálů (kopie článků, dobové fotografie atp.) je úctyhodné. Bohužel forma pohled na dílo kazí, styl psaní sráží kvalitu, za mě zbytečně dlouhá a rozsahem zbytečná pasáž rozboru knihy Lídy Merlínové hodnocení rovněž nezlepšuje.
Knihu jsem přečetl s chutí a jsem za její přečtení rád. Impulsem pro koupi bylo taktéž shlédnutí hry Transky, body, vteřiny.