Príbeh Edgara Sawtella
David Wroblewski
Edgar Sawtelle, ktorý bol od narodenia nemý, žil s rodičmi na farme na odľahlom severe Wisconsinu. Hoci Edgar komunikoval s rodičmi a okolím iba prostredníctvom posunkov, jeho život bol idylický a šťastný. Rodina Sawtellovcov chovala a cvičila psy, ktoré sami vyšľachtili. Sawttelovské psy vynikali poslušnosťou, inteligenciou a vernosťou, a preto sa aj stali Edgarovými najbližšími priateľmi a spojencami. Idylu pokojného vidieckeho života na farme naruší príchod Clauda, Edgarovho strýka. Medzi otcom a Claudom dochádza k prudkým hádkam, rovnako ako za ich mladých čias, akoby nad nimi od narodenia visela kliatba bratskej nevraživosti. Keď Edgarov otec náhle zomrie, Claude sa postupne votrie do života na farme a aj do srdca Edgarovej mamy...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Story of Edgar Sawtelle, 2008
více info...
Přidat komentář
od začátku jsem celý děj absolutně hltala... ale... pro všechno na světě: co ten konec??? jako bych se sama nadýchala éteru a nedokázala jasně vnímat děj... Edgar přece má mít budoucnost!
Na začátku mi hodně vadilo, jak píše i ve svém komentáři gan112, jak autor tituluje Edgarovy rodiče. Později už je to Gar a Trudy, což se mi líbilo o hodně víc.
Jinak je to příběh hodně o psech. Edgar mi byl sympatický.
knížka se četla dobře, ale vracet se k ní už v budoucnu nebudu.
Pro každého milovníka psů povinná četba. Příroda, dobrodružství, rodinná dramata, tajemno ... vše namixováno tak akorát, aby něčeho nebylo moc a něčeho zas málo. Překvapivý závěr. Myslím, že by příběhu slušelo i filmové zpracování.
Zo začiatku sa mi nepáčil štýl. Možno to bolo prekladom (ako to už často býva), pretože bol plný „zastaralých slovných spojení“ ako – posledné zákutie mysle... Ale aj z technickej stránky to spisovateľ podľa mňa nezvládol od začiatku. Príklad v prvých kapitolách sa o Sawtellovcoch hovorí ako o Edgarových rodičoch, no ten ešte ani nieje na svete. Takťiež používa množstvo samoúčelných prvkov na zdramatizovanie situácií, ale tam kde by mal písať priamočiaro robí zbitočné odbočky, príliš opisuje a naťahuje text. Treba povedať že román je písaný rukov citlivého pozorovateľa. Po Garovej smrti (otec Edgara) sa príbeh začne rozbiehať rýchlejšie a začnú padať aj nejaké jednoduché životné pravdy. Tiež sa mi páčilo zopár postrehov zo psieho života. Pr. že pes vie čo ste robil pred stretnutím s ním, podľa pachu. Ďalej sa mi páčilo také neurčito, záhadno sálajúce z knihy a hlavne z dialógov Trudy (matky) a Edgara (syna). Bavili ma postrehy Trudy o Edgarovi, napätie medzi Edgarom a Cloudom , scénka s vešticou Idov, odcudzenie sa s Almondine, rozpad chovu, a všetky veci vedúce k Edgarovmu úteku. Podľa mňa ide o dobrý príbeh, ale na román je to celkovo nekonzistentné. Také z každého rožka troška ale celkovo nezladené. V strede knižky som bol zmätený. Mierne mystická rodinná dráma s detektívnou zápletkou, plus citovo podfarbená melodráma, je aj na mňa moc veľký šálok kávy. A Wroblewsky ho zvládol tak z polovice. Inak skvelé a podstatné jadro doplnil nepodstatnostami, spievajúcimi lelkami, šumiacim lístím, psími myšlienkami (to by som vzhľadom ku koncu knihy ešte zobral), ktoré nezvládol súdržne skombinovať. A pritom niektoré pasáže akoby bol vymenený. Pre mňa bola knižka po viacerých stránkach veľmi nevyrovnaná. Prišlo mi že si spisovateľ až moc pomáha na úkor čitateľa. Vnímal som to hlavne na postave Trudy, ktorá mi prišla dosť nezvládnutá. Bola až prílišnou príčinou a hybnou silou deja. No pomedzi riadky sa dá vyrozumieť že autor akoby o týchto nedostatkoch (aspoň o logických chybách) vie, a postupne ich odstraňuje , a to hlavne myšlienkami postáv. Naopak dôvtipne spracovanou postavou je Claude. Páčilo sa mi že bol záhadný (skryté motivácie)a naozaj som nevedel čo si o ňom myslieť. Z postavy Glena dokázal spraviť monštrum ako z Kingovky. Pasáže s Edgarom na úteku sú zaujímavé. Stretá sa s podivnou postavou - Henrym a musí čeliť nástrahám samoty aj spoločnosti, len akosi mi unikol zmysle, ktorý mal byť jasnejšie vyrozumený. Myšlienky sú v tejto pasáži knihy podnetné, ale spisovaťeľ akoby stále točil niečo nové. Pr. Edgar sa u Henriho stretne s duchom. Funguje to len dočasne ako protiklad ku nezaujímavému Henrimu, a inú funkciu (ešte okrem tej že podčiarkuje že Edgar je výnimočný – ale aj tak mu to k ničomu nieje) to nemá. A po všetkých peripetiách úteku sa otočí kvôli búrke, a to vraj zmenený, hoci to badať len podľa spisovateľových slov. Tak som čakal ako sa tá Edgarova dospelosť prejaví, ale nič. Zdá sa mi že knižka bola písaná dlhšiu dobu a tak posledných sto strán spisovateľský kumšt stúpa, a obajví sa aj nejaká mini zápletka. Koniec mi prišiel nezmyselný. Riešil niečo len pre Sawtellovské psy a to je tak všetko. Takže všetky vedľajšie línie (teda prakticky všetky) vídu na prázdno a viznejú zbitočne a teda aj nadbytočne. Súčasne ma knižka s takýmto koncom privádza k otázke či mi neunikol ZMYSEL, alebo len autor povedal A a nedokázal povedať B.
Dobře rozehraný, neotřelý příběh, vhodně dávkovaná "poučení" o výcviku psů, plastické charaktery lidí i zvířat. Ke konci ale jakoby to už autora přestalo bavit a chtěl to mít za sebou. Nedořešené zápletky, překotný závěr.
Ovšem jestli autor ještě něco napíše, určitě si to budu chtít přečíst.
Příběh o farmářské rodině živící se chovem a výcvikem psů. Páni, pěkné drama a smutek. Kniha je poetická, krásně psaná. Chtělo by ji to přečíst znovu. Není to čtení lehké, ale zcela vás pohltí. Ovšem Sawtellovského psa bych si přála mít...
Stephen King, citovaný na zadním přebalu knihy, dokonale vystihl podstatu: "Příběh Edgara Sawtella jsem si bezvýhradně zamiloval. Je to román o lidském srdci a záhadách, které v něm přebývají a nedají se zformovat do slov, a přece jim rozumíme. Nádherná, tajemná a uchvacující kniha."
Osobně jsem podlehl především kouzelnému jazyku. Překlad Martiny Knápkové je precizní. Autor dokáže perfektně popsat krajinu, místo. Vadilo mi ovšem, že výrazněji necharakterizoval postavy. Děj je potlačen na úkor magična a mystična (hovory s mrtvými, výklady věštkyně - prodavačky).
Ani když se po cca 120 stránkách objeví hamletovský motiv, děj nepřevažuje, naopak pomocí psích kousků se odehrává divadlo na divadle. A právě tady mi chybělo vysvětlení motivace při chování některých postav.
Závěrečných 110 stran jsem přečetl jedním dechem. Závěr mě sice mírně zklamal, ale nepřekvapil. Už na str. 439 je totiž následující myšlenka: "Život je shluk náhod čekajících v korunách stromů, které se snesou na kteroukoliv živou bytost, co projde kolem, a sežerou ji zaživa."
Pokud člověk někdy dospěje do fáze "už žádné povely", zřejmě dosáhne určité vyrovnanosti.
Z této knihy mám takový rozpačitý pocit. Příběh je velmi dojemný a krásný, ale na můj vkus zde autor umístil příliš nešťastných náhod a nehod. Vím, že si příběh zalouží bohatý komentář, ale nějak se mi nedostává slov...
Opravdu výborná kniha .Je v ní mnoho skvělých myšlenek a nutí člověka přemýšlet nad tím co četl .Nedokázala jsem jí číst najednou a pořád jsem přemýšlela o tom co jsem četla .Nejvíc mne zaujaly pasáže,které pojednávaly o vztahu mezi Edgarem a psy.Zklamal mne trochu konec ,čekala jsem něco jiného.
Nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Doporučila jsem asi pěti lidem - zatím - a ještě se nenašel nikdo, koho by nedostala.
Krásná kniha. Miluji psy a sama mám doma dva, takže se mi kniha moc líbila. Je v ní i spousta úvah o životě které člověka donutí zamyslet se. Ale co ten konec ? Takhle to přece nemělo skončit ! :(
Zajímavé, neobvyklé téma - nemluvící chlapec, jeho vztah k matce, otci a pevné pouto s psími přáteli a k tomu napětí a vztahy mezi dalšími postavami. Kniha mě pohltila, taky proto, že mám ráda psí svět a už hodně dlouho jsem knížku se zvířecími hrdiny nečetla. Jen snad to bylo o trochu víc smutnější než bych chtěla. Ale je tam spousta krásných pasáží a myšlenek, které to vyrovnávají.
Mě se kniha hrozně moc líbila )nyní ji čte postupně rodina a zatím samá chvála .))díky této knize učím našeho psa ,,znakovat" )))
Začal jsem to číst včera večer, a zcela jsem tomu propadl. Nejraději bych nešel do práce a jen četl a četl...
Přemýšlel jsem, co tak asi napsat o této celkem zvláštní knize a usoudil jsem, že bude lepší ocitovat slova někoho povolanějšího :
"Příběh Edgara Sawtella jsem si bezvýhradně zamiloval. Je to román o lidském srdci a záhadách, které v něm přebývají a nedají se zformulovat do slov, a přece jim rozumíme. Nádherná, tajemná a uchvacující kniha."
Uznejte, že je to hezky řečeno - konec konců to řekl mistr slova, pera , tajemna a záhad, jistý Stephen King a dozajista bych to ani náhodou líp říct nedokázal. Jen - aby to nebylo zavádějící - si dovolím podotknout, že by případný čtenář neměl ani náhodou očekávat divoké akční scény ani vraždící ať už lidská či nelidská monstra. Ta kniha si nedala za úkol vás vyděsit, spíš vás jaksi pohladí po duši.
Nádherná kniha, která vás nenechá jít v klidu spát. Edgara si hned zamilujete. Sawtellovské psy si po přečtení přeje asi každý doma. Konec mě překvapil.