Příběh jednoho manželství
Pearl S. Buck
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35466/pribeh-jednoho-manzelstvi-35466.jpg
4
66
66
Psychologický román americké autorky je obrazem manželství kultivovaného umělce, bohatého malíře, a prosté pennsylvánské venkovanky. Celý příběh tohoto manželství je prostý jakýchkoliv dramatických vnějších dějových zvratů. Oba manželé však musejí překonávat řadu niterných konfliktů, vyplývajících z jejich rozdílných povah, odlišného rodinného prostředí a různého duševního obzoru i inteligence. Jejich vzájemná láska však přeroste v trvalý svazek, který jim pomáhá všechny rozdílné prvky překonat a sjednotit, a prožít celý život ve šťastné a harmonické shodě. Přesvědčivý román vyniká skvělou psychologickou kresbou obou hlavních hrdinů. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , MottoOriginální název:
Portrait of a Marriage, 1941
více info...
Přidat komentář
Kniha je podle mě úžasná. Ten, kdo ji četl a přitom si myslí, že nemá děj, se mýlí nebo nebyl pozorný. Děj se soustřeďuje na vnitřní život dvou zdánlivě všedních, ale ve skutečnosti neobyčejných, protože upřímných a citlivých lidí, přičemž to, že on je vzdělaný a ona ne, je pro hlavní poselství díla naprosto podružné. Je to totiž kniha o lásce a její síle, která překonává všechny životní překážky a dokonce i smrt. Knížku jsem přečetl po chvilkách za 2 dny a lituji jen toho, že nebyla 10x delší. Je to nádherné čtení pro ty, kteří nikam nespěchají a všimli si, že víc toho získáme a pochopíme, když se zastavíme a uvažujeme, pozorujeme a tiše vnímáme, než když se za něčím neustále ženeme, jak je to v dnešní době obvyklé. To, že je děj knihy jakoby zpomalený a rozdělený do více či méně statických popisných obrazů, jaké vytváří hlavní hrdina ve formě krajinek na malířském plátně, je jasný záměr spisovatelky. On, hlavní hrdina, malíř z bohaté rodiny, která mu ale v přístupu k tomuto bohatství brání kvůli nízkému původu jeho ženy, je moderní, atraktivní muž, ona, jeho manželka, je sice krásná, ale nemoderní, silně věřící, prostá venkovanka, luteránka po holandských předcích. Oba jsou sice čestní a upřímní, je ale mezi nimi velká společenská a kulturní nerovnost. To dává ději základní napětí, které mou zvědavost udržovalo aktivní od začátku až do konce. Kniha také ve vedlejším plánu postihuje posun západní společnosti od romantismu konce 19. století k její modernitě v první polovině 20. století, v době orámované hrůzami obou světových válek, které rozvrátily předchozí, po staletí vytvářené společenské hodnoty. Ale to je opravdu jen zcela marginální dějinný rámec, který ovšem dostává mohutný akcent tím, jak starosvětsky až biblicky příkladná a pevná láska mezi oběma protagonisty vzniká, rozvíjí se a trvá. Román je vlastně návodem na šťastný manželský život a říká nám, že opravdová láska potřebuje k životu nejenom cit, ale i víru (v život a/nebo v Boha), dobrou morálku a pevný charakter. Text je i oslavou přírody a člověka jako její nedílné součásti. S knížkou jsem se loučil velmi nerad a asi si ji brzy přečtu znovu. Zdám se sám sobě po jejím přečtení lepší a silnější, mnoho dějových momentů mne tam dojalo, také proto, že jejich hloubka kontrastovala s jejich nenuceným, stručným a prostým, přitom ale výstižným popisem. Myslím si, že je to sice menší, ale vynikající práce fenomenální autorky.
Po slohové stránce se kniha čerla velmi dobře, ale chyběl mi děj. Příběh zachycuje nečekanou náklonnost dvou naprosto rozdílných lidí, ale to je tak vše. Navíc mi hlavní hrdina přišel vyloženě protivný.
Tak tenhle příběh by se mohl stát i v našich končinách, ale nevím jak by dopadl. U nás asi špatně asi jako v Morálce paní Dulské ( i když je to cizí autorka). Zde se sešli do manželství lidé z odlišných vrstev, ale přesto, že tak byli tak se docela snášeli a došli především k souznění. Především zásluhou ženy. Škoda jen, že autorka nenaznačila osud vnoučat i když si člověk může domyslet, že třeba jeden z vnoučat se může stát slavným malířem.
Mám přečteno a dál si myslím, že je to moc pěkný příběh. Musí se ovšem na něj nahlížet s tím, že je napsán autorkou, která se narodila koncem 19.st. Opravdu jsem v knize nenašla nezáživnost a nudu. Určitě to není žádný trhák, ale pomalu plynoucí život dvou velice rozdílných a nesobeckých lidí. S Austenovou srovnávat nemohu, protože té jsem na chuť nějak nepřišla. Spíš vidím podobnost s Nejdelší jízdou.
Když si odmyslím vše,co mě váže k dnešní emancipované době,tak je to moc pěkný příběh.Byl napsaný zhruba před sto lety,kdy rozdělení rolí v rodině bylo chápáno asi trochu jinak.Opravdová láska dvou NAPROSTO rozdílných lidí,kteří se realizovali spíš pro toho druhého než pro sebe.Že byli tak rozdílní ještě neznamená,aby nemohli prožít opravdovou lásku.V dnešní době seberealizace je to možná až nepochopitelné.Spolu s Nejdelší jízdou pro mě dvě krásné knihy o opravdové lásce
Tak teď nějak nevím co si vlastně o knize myslet. Četla jsem ji už kdysi dávno, do dneška jsem si myslela, že je to moc pěkný příběh. Dokonce jsem ji vrátila zpátky do knihovny z hromádky knih, které chci poslat dál. Jenomže teď jsem si přečetla komentáře, které jsou většinou negativní. Že bych si ten příběh tak idealizovala, že bych v něm neviděla tu nudu, patos a nezáživnost jako ostatní čtenáři?
Nezbývá nic jiného než přečíst znovu.
Nikdy bych si nemyslel, že dám u knihy odpad, ale stalo se. Taková blbost. Knihu mi strčila kolegyně v práci s potutelným úsměvem, který jsem si nedovedl vysvětlit. A přestože jsem u slov "americká spisovatelka" měl jisté tušení, byl jsem překvapen, že Příběh obyčejného manželství byl až takovou sebetrýzní. Přes útlost knížky je to jen potištěný papír plný patosu, nezáživnosti, nudy, nezajímavosti a absence hloubky nebo myšlenky. Se sebezapřením jsem došel až na konec a jsem rád, že mě Pearl S. Bucková neporazila. Vlastně ani nevím, co to bylo zač či co to mělo za smysl. Patrně nejsem na úrovni to posuzovat.
Říká se však, že žádná kniha není natolik špatná, aby neměla pro čtenáře nějaký přínos. I zde to platí. Znovu jsem se utvrdil v tom, že patetičnost a povrchnost amerických autorů napříč žánry i věky mé nároky na knihy nedokáží naplnit. Naopak mě spíš urazit. Pokud se někdo ještě bude někdy divit, proč raději sáhnu po Austenové, hned mu vrazím jako doporučení toto veliké nic. Pak věřím, že pochopí.
Nádherná kniha, nečekala jsem tak silný zážitek (recenze nebyla tak vstřícná jako u jiných děl Pearl S.Buckové). Ano souhlasím, že nerovný svazek málokdy funguje, ale pokud do něj vstupují lidé s opravdovou láskou a vědomím, že něco získají ale také hodně ztratí, pak proč né. Určitě doporučuji !
Krásný příběh o tom,že Lásce je jedno,kdo jakou má povahu a ještě,aby přemýšlela,zda se Ti dva "vyvolení" k sobě také hodí......No to už bychom od ní chtěli trochu moc! Prostě dá dva lidi dohromady a .....starejte se...Nádherná knížka,četla se jedním dechem,doporučuji.
Krásná, odpočinková kniha. Hezký příběh, ale asi bych takového manžela zabila.
Tahle kniha mě docela překvapila. Příjemně. Příběh jednoho manželství, které trvá celou věčnost, příběh o tom, že i láska může přežít i přesto, že dva lidé jsou naprosto odlišní a mají různé hodnoty.
Kniha mi vyloženě sedla a určitě ji doporučím dál všem těm, kteří mají rádi krásné romány.
Po Dobré zemi jsem se rozhodl pustit do dalších knih Pearl. S. Buckové. Příběh jednoho manželství je spíše než o lásce a harmonii, jak se bůh ví proč píše v anotaci, příběhem o dvou rozdílných lidech, kteří žijí vedle sebe, nikoli spolu.
Neubránil jsem se vzpomínce na staré a nepotřebné (v té době mi to tak přišlo) rady rodičů, že nerovný svazek málokdy funguje. A vtipné je, že vlastně měli pravdu. Nefunguje. Jedině pokud jeden z páru kývne na roli věčného sluhy, což je případ této knihy.
P.S. Normální ženská by "pana umělce" vykopala z baráku.
P.S. 2 Proč mi to vlastně připomíná Doktora Živaga?
Kniha jako celek se mi líbila moc. Pokud se v tom ovšem začnu pitvat, tak pochybuji nad tak velkou láskou .... Povahový nesoulad je zde opravdu do očí bijící. On mě vytáčel svou neuvěřitelnou sobeckostí a ona zas totální nechutí k čemukoli jinému, novému.... Žádná z postav zde nebyla vyloženě sympatická..... Totálně mě vytočilo zejména jeho žárlení na vlastního syna ... Vrcholem bylo její nepřijmutí osiřelých vnuček.....
Někdy jsou vám postavy nesympatické, ale chápete je, jindy jsou nesympatické a nechápete je. Tato kniha pro mě byla ten druhý případ. Místo slibované harmonie, jsem zaznamenávala jen do očí bijící povahový nesoulad v partnerství. Asi jsem se s autorku úplně minula.
Opravdu zvláštní příběh manželů, který mě chvílema vytáčel, jak On může být tak sobecký a nepomůže jí s ničím a jak Ona je slepá a doslova otročí kvůli němu na farmě. To by pro mě nebylo. Četlo se to docela dobře, ale přiznám se, že už jsem to chtěla mít dočtené.
"Mořila" jsem se s tímhle příběhem skoro týden, někdy jsem měla tendenci přeskakovat, některé pasáže se mi tolik nelíbily. Ale pro spoustu krásných úryvků, fascinující vztah mezi hlavními hrdiny a konec stojí za to si knihu přečíst.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Dobrá země |
| 1948 | Pavilon žen |
| 2000 |  Příběh jednoho manželství |
| 1994 | Východní vítr a Západní vítr |
| 1971 | Je teprve poledne |
Už když jsem jako náctiletá četla knihu poprvé, byla jsem jí okouzlena a zasažena. Takto by měl vypadat příběh jednoho manželství, nic okázalého, ohromného, šokujícího. Jen prostota, opravdovost, čistá krása.
Ne nadarmo je autorka nositelkou Nobelovy ceny.
Doporučuji přečíst si její knihu Zůstala dítětem.