Příběh jednoho Němce: Vzpomínky na léta 1914–1933

30.01.2019

Mezi historiky na UK je to svého druhu bestseller. Uznávám, že oprávněně. Jako beletrie je to dokonalé a Haffner si rozhodně zaslouží čestné místo v německé literatuře 20. století. Jako historický pramen jsou jeho paměti (bohužel asi z poloviny nedokončené, a tedy útlé) čtivé a působivé, ale to současně znamená úskalí. Spisovatel v žádném případě není nezaujatá osoba, nenávidí nacistický režim, a tudíž má k objektivnímu pozorování hodně daleko. Jeho vzpomínky tedy obsahují spíše imprese a krásné aforismy, místy i vynikající postřehy, ale ne historickou analýzu období a jevů. Nelze zapomínat, že Haffner psal se záměrem formovat čtenářův úsudek, a proto je třeba být kritický.

* O Waltheru Rathenauovi: „Stejně dobře by mohl být německým filosofem, rabínem nebo anachoretou.“
* Po hyperinflaci: „Politika se jevila výhradně jako spor politických stran o to, kdo vymyslel rentovou marku.“
* v čem spočívá štěstí v míru: „pro Francouze je to znalecky duchaplný obřad jídla a pití, hovor mezi muži nebo pohanská, umělecky kultivovaná láska, pro Angličana jeho zahrada, zvířata a mnohé s dětskou vážností provozované koníčky a hry (...).“

12.01.2016

Výstižné, úžasně čtivé, surrealistické, poetické. Ale nakonec hlavně mrazivě skutečné.

"Tak trochu se zdálo, že volit lze jen mezi různými způsoby duševní sebevraždy."
(strana 177)

10.10.2013

Vzpomínky Sebastiana Haffnera nezachycují pouze životní dozrávání mladého a přemýšlivého muže, ale v jsou v širším smyslu také působivým svědectvím o přerodu Výmarské republiky v nacistickou Třetí říši. V lednu 1933 je Haffnerovi dvacet pět let, dokončuje studia, nastupuje do zaměstnání a stojí na prahu nového života. Spolu s ním však vstupuje do nové etapy i celá země a nic nemůže stát v ostřejším protikladu, než smýšlení liberálně založeného intelektuála a nacionálněsocialistická politika "nových pořádků". Haffner se tak stává kritickým pozorovatelem nadcházejících změn a zároveň také svědkem občanské pasivity, s níž jinak slušní lidé krok za krokem ustupují před rozpínající se diktaturou. Je zřejmé, že v "novém Německu" již brzy nebude pro lidi Haffnerova ražení místo a střet mezi Haffnerem a režimem spěje k neodvratné konfrontaci...
Haffnerův vlastní příběh stejně jako osudy jeho rodiny, blízkých přátel a kolegů v čase společenského přerodu jsou mimořádně čtivým příběhem; autor píše lehce a přitom neomylně zasahuje jádro přeměny meziválečného Německa. Ukazuje jak vzdělanost, slušnost a důstojnost vyklízely své pozice, aby je nahradily neomalená drzost, hloupost a nenávist. Haffnerův příběh tak zůstává působivým poselstvím, které by se mělo číst i dnes.