Příběh krátkého manželství
Anuk Arudpragasam
Na Srí Lance zuří občanská válka. Dineš přišel o rodinu i veškerý majetek a mechanicky, bezmyšlenkovitě se pohybuje od jedné utilitární činnosti k druhé. Pomáhá v nemocnici, v omezené míře zabezpečuje své nejzákladnější fyzické potřeby a na noc odchází z tábora ukrýt se před pravidelným ostřelováním do džungle. Jeho rutinu naruší nabídka souseda z tábora, aby pojal jeho dceru za manželku. I tento návrh je veden čistě účelovými pohnutkami – otec cítí, že jako ochránce selhal, a hledá někoho, kdo by za něj převzal břemeno odpovědnosti. K sňatku dojde, ale po kratičké fázi seznamování dvou mladých lidí, která jako by nabízela nesmělou naději, přijde předvídatelný závěr a žádný happy end se nekoná. Věty i odstavce členěné do dlouhých volně plynoucích celků jako by odrážely Dinešovy nepřerušované proudy myšlenek. Se svým okolím prakticky nekomunikuje, je uzavřen ve vlastním světě, obrací se dovnitř, protože vnější svět zešílel. Všímá si, jak funguje jeho tělo, jehož pomíjivost si se zoufalou naléhavostí uvědomuje a v předtuše pravděpodobného konce se s ním loučí. A z Dinešova ticha uprostřed válečné vřavy se hlasitě ozývá základní otázka: Co dělá člověka člověkem, když z jeho života už nic nezbývá?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Story of a Brief Marriage, 2016
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala náhodou - prostě jsem v knihovně náhodně sáhla do poličky a vytáhla knihu.
Ze začátku jsem se bála, že se fakt budu nudit. Ale knihu jsem přečetla vlastně docela lehce. Jediné co mi vadilo byly chybějící uvozovky u přímé řeči ale časem jsem to přestala vnímat.
Do tohoto příběhu je potřeba se hodně vcítit. Ale komu by se chtělo... Denně bojovat o holý život, nemít základní věci jako je voda, jídlo, mýdlo, bezpečný domov... vidět tolik hrůz okolo, ztratit příbuzné, přijít o své věci, otupět, zhrubnout, přežívat... mistrně detailně popsáno, tak, že kdo chce, tu nekonečnou tíhu pocítí a je mu smutno. Ale četba pro všechny to není. Jsme už taky otupělí k bolesti a strádání druhých. Když se nás to netýká, už ani číst o tom nejsme ochotni a být u toho vděčni, že nám se podobné hrůzy vyhýbají. Naše životy jsou přece tak pestré, bezpečné, barevné... :-(
Odradil mě už začátek, kde jsou popisovány hrůzy války do všech odporných podrobností, ale četla jsem dál v domnění, že příběh bude něčím zajímavý. Nebyl. Sice chápu, co chtěl autor vyjádřit, ovšem dlouhé odstavce o stavech těla a duše v těch strašných podmínkách, ta divná, skoro žádná komunikace strachem ochromených lidí, popisy umírání, špíny, vyměšování, vaření, trávení mě skutečně nezaujaly, nedalo se to dočíst, jen přeskákat.
Zajímavé..., téměř žádná přímá řeč a přitom mě děj táhl.....Zaujalo mne zachycení absolutního otupení člověka, který se setkává s nevysvětlitelným utrpením všude kolem....
Ne, tohle nebyl můj šálek. Zbytečně ukecané, kdy se dozvíte i to, co by jste raději ani vědět nechtěli. Snaží se to celé tvářit velmi oduševněle a naservírovat velké sdělení. Což se ovšem v mém případě minulo účinkem. Zcela.
Drasticky pribeh o Dinesovi, mladikovi kdesi kdysi, nekde, kde je tabor pro evakuovane lidi z valecne oblasti, nekde, kde je dzungle. Az postupne z popisu pochopime, ze zije v naprosto nelidskych podminkach, ktere se asi jeste pred nekolika mesici podobaly tem nasim. Nyni vsak zije zivot z minuty na minutu. A sve jednodenni manzelstvi z hodiny na hodinu. V pribehu je lidske byti osekane az na dren, az z nej nic nezbyva. A presto je tam nekde schovana duse, cit. Kaminky okolo postele z hliny.
Nadherna a bolava kniha.
Skličující čtení o tom, co s člověkem po fyzické i duševní stránce udělá válka. Přesto i v podmínkách, kdy člověk usiluje jen o prosté přežití, má v sobě jiskřičku naděje a touhy po lásce.