Příběh kriminálního rady
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170930/bmid_pribeh-kriminalniho-rady-gZO-170930.jpg
4
340
340
Když se řekne kriminální rada, všem se jistě vybaví tvář dobromyslného, kulaťoučkého rady Vacátka. Kriminální rada Heumann je však z úplně jiného těsta – přísný, rezervovaný muž s myšlením chladnějším a racionálnějším, než bychom očekávali u kdejakého severského detektiva… Kam až vede touha po pomstě a že nic není, jak se na první pohled zdá – o tom vypráví Příběh kriminálního rady. Jeho vydáním nakladatelství Plus připomíná 90. výročí narození Ladislava Fukse, které připadá na září 2013.... celý text
Přidat komentář
Po dlouhé době kniha, ke které jsem se rozhodl napsat komentář. Byla mi doporučena mou milovanou Lakmé a měla pravdu, byla vskutku zajímavá. Sledujeme zde dvě příběhové roviny. První je příběh Vikiho, syna kriminálního rady. Popisuje špatný vztah s ním a touhu odjet se svým kamarádem Barrym do Turecka. Druhá část se týká pátrání po vrahovi dvou dětí. Kvůli mírné zdlouhavosti některých pasáží, jsem původně chtěl dát o jednu hvězdu míň, ale po dramatickém finále jsem musel hvězdu přidat. Knihu určitě doporučuji, líbila se mi určitě víc než Spalovač. A doporučuji přečíst si i doslov, který vám pomůže pochopit pár souvislostí.
Tuhle knihu jsem neměla vůbec v plánu číst, ale našla si mě sama. Na něco jsem musela asi 20 minut čekat, s sebou nic na čtení a opodál - knižní polička. Zběžně jsem si ji prošla a vytáhla knihu Příběh kriminálního rady, protože jsem si vzpomněla, že ji @honza____schneider chválil. Tak jsem se jen začetla a pak už jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne...
Hustá a tísnivá atmosféra by se dala krájet, to vše umocněno neustálým opakováním již řečených vět a informací.
Hlavním tématem je vztah otce a syna. Otec, přední kriminální rada, je neskutečně emočně chladný člověk. Jeho syn Viki otcovým chladem a chováním velmi trpí. Žijí spolu s komorníkem, služebnou a otcovým spolupracovníkem ve velké vile. Matka zemřela a bratr se odstěhoval, protože stejně jako Viki, nemohl už otce vystát.
Příběh je zároveň detektivní. Otec pátrá po vrahovi, který uniká. Viki chce sám vraha dopadnout, aby se otci pomstil. Viki má svého nejlepšího kamaráda, se kterým plánuje cestu do Turecka. Zajímavá je postava komorníka - ten tiše glosuje zejména otcovo chování a snaží se Vikimu některé věci vysvětlit.
Konec byl šokující a zároveň zdrcující, to jsem tedy nečekala.
Jsem ale ráda, že jsem poznala dalšího staršího českého spisovatele a zároveň další neotřelý styl psaní. J. Fuks je známý zejména svým románem Spalovač mrtvol.
Mě to vlastně připadalo trochu jako psychothriller. Zároveň tyhlety tíživé příběhy můžu číst opravdu jen občas.
"Stál na prahu nehnutě a němě, jako se stojí na prahu zločincovy cely. Stál nehnutě a zpříma, jako se stojí na přehlídce chroustů. Stál zpříma a chladně, jako se stojí tváří v tvář vyvrhelům. V jeho brunátné tváři a přivřených očích se nehnul sval a nezakmitl záblesk světla."
Hohooooo, konečně jsem do toho zase nakouknul. Kdyby mi nedošlo místo v knihovně, nezačal bych recyklovat všechny věci, co už tam leží dlouho, a trvalo by mi mnohem déle, než bych se potopil tadyhle k panu radovi.
Je to nasáklý nedoceněností, nesnášenlivostí, despotismem, zatuchlostí a tyranií lidské zloby. Určitě jsem i něco vynechal. Odehrává se to někde v okrese, kterej je přikrytej kopulí, kterou ukradli asi v nějakým ponurým domě. Okrese, kterej by hodil na plátno třeba Tim Burton. Přesně tohle čekám od Ladislava Fukse.
Někdo tu a tam po okrese provozuje tuze zábavnou kratochvíli, a to tu, že si někde sedne, zakouří si, a pak prostřelí palici nějakýmu nezletilci, kterýho ukecá jako nějakej fake agent. Je to tak bestiální, že na to musí vlítnout sám, kriminální rada. Je to trošku ostřejší rada Vacátko.
Já to vidím tak, že mnohem hlavnější případ se tam odehrává v baráku u pana rady a tu a tam se to proloží nějakou tou vraždičkou. Kdybych měl bydlet s tímhle fotrem, komorníkem a plukovníkem, snažil bych se utéct záchodovým okýnkem. Ukrad bych cestou karton cigaret a nějaký prachy. Kdyby ten syn víc přemejšlel, tak to udělá, nebo počká na prázdniny. Kdo by taky chtěl zdrhat v těch závějích? Já sněžnice nerad a mnohem líp se čundraří v létě.
Vlastně jsem to teď četl podruhý a došlo mi, že junior tím okýnkem zdrhnout chtěl, a dokonce dost chytře. Až v Turecku. Tam je teplo a kebab.
Taky jsem si lámal hlavu, jestli to ten kluk dělal z pomsty, nebo to chtěl nenáviděnýmu otci posrat. A co otec? Dělal to pro kluka? pro jeho dobro? Nebo chtěl zametat pod koberec i větší drobky? Na to asi nikdy nepřijdu. Tak jako tak, radova manželka, když byla ještě živá, musela bejt zimní královna. Kdo jinej by s tim radou vydržel a ještě ho nechal na sebe vlézt? Ten jejich barák byl tak krásně podivnej, jako jejich rodinný vztahy. Pro mě to byla nádhera.
Píšu tento komentář a jsem zcela vyveden z míry. Už tento samotný fakt jednoznačně hovoří o tom, že kniha byla napsána velice kvalitně a dobře. Tento kriminální příběh, doplněný o rodinné drama mezi otcem a synem, zcela předčil má očekávání. Byl jsem velice překvapený pointou příběhu. Od Fukse jsem už četl Spalovače mrtvol, takže si říkám, že jsem mohl podobnou koncovku očekávat, nicméně i tak mne zcela vyvedla z rovnováhy.
Když se řekne Fuks napadne mě Spalovač mrtvol a taky, že druhé, tak silné dílo málo kdo napíše. Tenhle skvělý detektivní příběh mu za mě určitě šlape na paty. Pátrání po uprchlém zločinci a vrahovi dětí, zároveň rodinné psychologické drama, domácí souboje otce kriminálního rady a jeho dospívajícího syna. Skvělá a originální zápletka a brutální a překvapivé vyústění. Ještě teď si to skládám v hlavě jak se to vlastně semlelo a co všechno.
Dokonale vybroušený "fuxsurrealismus" této novely doslova bere dech. Nic pro netrpělivého čtenáře, nic pro toho, kdo miluje akci a jednoduchá, důkladná vysvětlení.
Jemným předivem magicky se opakujících slov nás autor (s mnoha odbočkami a podivnými šarádami), pomalu vede k neodvratnému konci a na této cestě nám nic neusnadní, ani neodpustí.
Souhlasím s názorem, že v zápletce je něco vzdáleně podobného Dürrenmattovým nedetektivním "detektivkám", ještě více mi však zde autor evokuje jiného spisovatele - Franze Kafku.
Evokuje mi ho hudbou jazyka, pomalým tokem vět, zobrazením kruté a zároveň přitažlivé cizoty světa (u Fukse zpočátku se skrývající za šalebnou idylou) i zvláštně neprostupnými stěnami mezi jednotlivými aktéry příběhu. Myslím, že se Fuks u Kafky inspiroval, což však v žádném případě neznamená ani náznak epigonství.
Jeho styl je vždy osobitý a zároveň netrpí žádným klišé - naopak - ve všech svých obdobích je stále životaschopný a maximálně originální.
Fuks patří k literární elitě. Jeden z mála, kdo potěší srdce milovníka literatury.....
Jako vždycky mě Fuks překvapil a nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Příběh byl sice od jiných knih více předvídatelný, ale i tak doporučuji všem.
Nenapadlo by mne, že Ladislav Fuks napíše thriller takového kalibru, se zápletkou, která mne bude držet v pozornosti, s propracovanými postavami, s nadstavbou v podobě výpovědi o rodinných a společenských vztazích poznamenaných temnotou do té míry, že je těžko strávit - i když jsou uvěřitelné. Cliffhanger před koncem vzorový. Díky, pane kriminální rado, díky, komorníku, díky, Viki.
Je to velmi napínavé a zároveň k uzoufání zdlouhavě popisné (např. co kdo kdy měl na sobě...) a nelogické. Hodně mi vadí věčně se opakující "jeho oči byly nehybné a zastřené", "tvář měl nehybnou a chladnou", "v tváři se mu nepohnul ani sval", "silně zbledl", "jeho oči zářily" atd. K podobným klišé bych potřebovala vysvětlení ze Saturninovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Navíc mi chybí to, co od kriminálek čekám - vysvětlení motivu vraha (prvních dvou dětí) a co vedlo k jeho odhalení (jen to, že jde o uprchlého trestance je poněkud málo). A nemám ráda špatné konce. Takže po počátečním nadšení nakonec docela zklamání.
Dnes se mi již málokdy stane, že by mě nějaká kniha po jejím zdolání zasáhla a vykolejila natolik, že bych měl na zbytek dne a i den následující velmi intenzivní zážitek něčeho neobvyklého a v tomto případě i děsivého. V případě této knihy to však bylo ještě horší. Ale popořádku.
Na stránkách Českého rozhlasu jsem na sklonku tohoto léta krom jiného narazil i na možnost poslechu z četby na pokračování Fuksova Příběhu kriminálního rady. Zvláštní je, že když o knize i nyní přemýšlím, stále mylně se mi na do vědomí dere název Případ (nikoli tedy „příběh“) kriminálního rady. Sám nevím proč, ale nemůžu se toho zbavit. Dosud jsem od Fukse četl pouze Obraz Martina Blaskowitze, novelu s motivem událostí 2. světové války. Jinak jsem samozřejmě snad jako každý znal fenomenální filmové zpracování Spalovače mrtvol. Čili literaturou Ladislava Fukse jsem byl dosud praktický netknutý. Z komentářů zde na databázi jsem se dozvěděl, že jde o velmi zvláštní knihu s ještě neobvyklejším závěrem. A jedním dechem také to, že se zde objevuje jakási detektivní linka, ale o detektivku v pravém významu nejde.
Samotný příběh mě velmi rychle pohltil. Četba v podání Jana Hartla mě přitahovala jako magnet a nutila mě pouštět si několik epizod za sebou. Vnímal jsem velmi tísnivou a naléhavou atmosféru, která stále zesilovala a vyvrcholila ve skutečně neuvěřitelný konec, po kterém mi bylo až do konce dne nevolno. Druhý den jsem se snažil o knize načíst co nejvíce informací a ujišťoval jsem se, zda jsem závěru knihy dobře rozuměl. Ano, rozuměl, ale o mnoho lépe mi kvůli tomu nebylo.
Musím říct, že mi asi bude chvíli trvat, než sáhnu po další Fuksově knize, či než si případně poslechnu další načtení některé z jeho knih (je-li jaké). Mezitím sáhnu po veselejších a city méně jitřících knihách. Ale na Fukse jsem rozhodně nezanevřel. Jen se musím trochu sebrat.
Třetí kniha od Fukse, kterou jsem četl a potřetí jsem nadšený. Psychologický příběh je ozvláštněn detektivním rámcem, ale je potřeba zmínit, že detektivka to není (byť je pachatel odhalen). Mnohem více je totiž pozornost zaměřena na pokřivené vztahy, nejednoznačnost dobra a zla, zločinu a trestu. Vyšetřování je dost často nejasné a nevysvětlené a velmi podobně můžeme hodnotit i samotné postavy a svět, který obývají (např. se nikdy nedozvíme kde a kdy se příběh odehrává). Vše se totiž odehrává v jakési mlze, máte pocit jako by se svět rozpíjel nebo byl zasypáván vrstvou sněhu. Hranice reality, snu, výstřednosti, šílenství, ale také přísné racionality (v postavě kriminálního rady) není příliš výrazná.
Fuks psal skutečně knihy světového formátu. Přestože Příběh kriminálního rady nepatří mezi jeho nejznámější knihy, je to mistrovské dílo. Nabízí nám napětí, výstřednost, obludnost, ale také touhu po pochopení a humanismu. Kniha zaujme samozřejmě i Fuksovým stylem, který je plný opakování a variací a je podobně výstřední jako to, co se v knize odehrává
Začíná to jako klasická detektivka, ale nakonec jde o silný, moc smutný příběh. V hlavní roli nenaplněný, nefunkční vztah otce a syna. A ten konec....fakt mazec !
PS: musím zmínit ještě pana komorníka, že i přes to všechno , mě byl nesympatický a svým způsobem divně podezřelý
Jsem si celou dobu rikala, dobry, ale zadna pecka. A najednou pred koncem zvrat jak prase. Jsem to vubec netusila, sakra, to mne fakt dostalo.
Mám ráda Fukse, a tato kniha patří dle mého názoru k jeho nejlepším, nezapomenutelným.
Nic není takové, jak se zdá, posuďte sami.
Nevím proč, snad atmosférou, mi tato kniha připomíná Dürrenmattův Slib, který určitě také stojí za přečtení.
Výborné, jak jen něco tak plíživě tíživého může být. Příběh se rozbíhá pozvolna, ale od začátku cítíte lehké šimrání v zátylku, kdy se chcete ohlédnout, ale nemůžete ... a pak ani nechcete, ale musíte. Skvělé!
Posloucáno na ČRo ve skvělém podání Jana Hartla.
Audio ČRo: Bohužel toto dílo šlo mimo mě i skrze audio. Dvě kapitoly, kde je Turecko zmíněno víc než spojka "a" a budování případu na delší lokte. Chápu proč, beru to, ale nesedí mi to.
Šokující a ve své podstatě moc smutný příběh. Otec, neschopný jakýchkoli citů ani vůči vlastnímu synovi, syn, bez matky,toužící po troše lásky, pochopení a uznání od svého extrémně zásadového a tvrdého otce...A důsledky...
Fuks nenapsal detektivku, ale psychologickou novelu, s postavami jako obvykle vybočujícími z běžného průměru. Jakoby čerpal z vlastního nitra, napsal to tak, že se mne příběh Vikiho a jeho otce velmi hluboce dotkl...
Kniha je skvělá, i když stejně jako jiná Fuksova díla, není úplně jednoduchým čtením. Před lety jsem viděla stejnojmenné televizní zpracování novely s vynikajícím Luďkem Munzarem v titulní roli. Rozuzlení bylo stejně šokující jako v předloze...
Doporučuji, knihu i Kleinův film.
Jako Jitřenka, která se časně z rána nenápadně dere tmou..., tak se stejně nenápadně dere na světlo, i tento detektivní příběh, vlastně - psychologická novela...
V této Fuksově knize běží o silný - emoční zážitek, o který se postará, kriminální rada se svým synem, Vikim Heumannem. Od samého počátku jde o nerovný souboj otce a syna. Jako v jámě lvové, se v samém závěru ocitnou oba dva, v němž si netroufám určit vítěze...
I když je Ladislav Fuks častěji opěvován - spojován, se Spalovačem mrtvol..., tady mi přišlo, jako by se více otevřel sám sobě, svému nitru a mnohé dojmy - pocity do děje vložil ze své vlastní autopsie...
Za sebe hodnotím, asi jako nejlepší knihu, kterou jsem od něj četla.
"Milý pane Viki, jistě nebude tak zle, pan kriminální rada k cestě po nějaké době jistě svolí...", řekla a shovívavě se na Vikiho usmála. A Vikimu bylo dobře, představoval si cestu do Turecka, kam se chystali s Barym, podíval se na krásné zlaté hodinky a bylo mu moc dobře.
Těžko se to představuje, hezky se to poslouchá (audio). Nesmírně silný příběh patologického vztahu otce se synem na hraně toxicity, který je ale vždy vyvažován romantickým přátelstvím mezi Vikim a Barym, kteří si plánují společnou dovolenou v Turecku. Specifický jazyk a styl vyprávění se příběhem táhne celou dobu a často navozuje očekávání, dramatičnost a předvídá něco zlého, což se ale často vůbec nestane. Tahle atmosféra je budována celou dobu, aby až se to stane, stane se to tak, že to ani nezaznamenáte.
SPOILER!!!
Kriminální rada, když dokonal co musel, uronil slzu, beztak jen proto, že měl dojem, že na tom místě je tráva příliš suchá a hodí se, aby ji někdo jeho postavení zalil.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Z pohledu otce děsivý příběh. I televizní zpracování se povedlo.