Příběh o lásce a tmě
Amos Oz (p)
Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i její ohlas. Oz v ní vytvořil své nejlepší a také nejosobnější dílo, které spojuje rodinnou ságu se vznikem židovského státu. V tragických a dojemných epizodách se prolíná moderní historie a příběh dvanáctiletého chlapce, jenž se vyrovnává s osudovou ranou v podobě matčiny sebevraždy a posléze opouští domov, aby v prostředí kibucu nastoupil svízelnou cestu samostatného života a uměleckého zrání. Příběh spisovatele, který se stal aktivním hybatelem politického života svého národa, je zároveň jedinečným dokumentem o jednotlivci uprostřed velkých dějin.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PasekaOriginální název:
Sipur al ahava ve-chošech, 2002
více info...
Přidat komentář
Jeden z nejsilnějších příběhů a zážitků z textu ... Škoda, že ji nedostal ..Nobelovku... velká škoda pro mnohé!
Přes 100 stran jsem si musela zvykat, protože se v knize téměř nic neděje. Jde opravdu o vzpomínky, nikoliv román. Ale čím víc jsem četls, tím víc do mě příběh vrůstal. Krásné.
Rodinná historie, s kràtkými úponky genealogie o pár generací nazpět. Zprvu v duchu úsměvně nostalgickém (z valné části zásluhou dědy Alexandra s babičkou Šlomit), s přibývajícími stránkami houstne a těžkne, až je nepochybné, že ve skříni byl pohřben pořádně ukrývaný a umlčený kostlivec Ozova dětství. Poslední desítky stran románu už se emotivně valí jako z vypáčené Pandořiny truhličky...uf. Na pozadí se lze dočíst i o přelomových letech budování Izraele, spoustě různorodých, nespojitých a vzájemně si dost cizích vlivů, jako intelektuálští přistěhovalci, kteří se více cítili Evropany, idealistů nového státu v podobě"dělníků" v kibucech, politických půtek...ale to vše spíše optikou chlapce a dospívajícího Amose, jež je od útlého dětství svědkem neustálých ideologických debat své rodiny a blízkých známých...poněkud v mlze a povzdálí za oknem malého bytečku na Kerem Avraham.
Příjde mi, že Oz píše, jako když maluje obraz. Velký, panoramatický obraz, se spoustou postav a událostí na plátně. Občas se k nějaká části obrazu vrátí, upraví a doplní detaily, v jiné části jen naznačí obrysy. Místy používá celkem temné odstíny. Ale celkově jsem se na obraz nemohl vynadívat, i když to vyžadovalo dost času a pozornosti.
Tato kniha rozhodně není letní jednohubkou a pokud ji někdo odložil, snad se ani nedivím, proto tvrdím, že to není kniha pro každého, ale ocení ji ti, kdo se o tento typ literatury zajímají a určitě také milovníci češtiny, pan Žantovský odvedl dobrou práci. Jen ty popisy politického vývoje mě tolik nebraly. Vyprávění je hodně popisné, málo dialogů, popisovaný život nelehký, občas malinko úsměvný. Trošku jsem si slibovala víc, stejně jako u knihy Mezi svými.
Opět jedna z knih, kterou mi věnoval dobrý známý, mající starost o to, bych nezemřel úplně blbý. Navzdory tomu, že v knize se nenachází nic moc akčního, tak vhledy do předešlých generací izraelského spisovatele se četly hodně dobře! Taky dětství spisovatelovo bylo popsáno hezky a někdy i sympaticky vtipně. Kniha taky se dotýká toho, jak nesnadně vznikal stát Izrael. Zajímavě byla navržena časová osa, která jak z minulosti, tak z budoucnosti ústila do jedné smutné a hluboké události. Doporučuji!
Výborně napsaná a neméně skvěle přeložená depka v kostkách a silných dávkách. Ozovy knihy mám celkem rada, ale k této se v rámci ochrany své duševní kondice raději vracet nebudu.
No z doby vzniku Izraele tam byla jedna poměrně krátká kapitolka, ale stejně se to četlo dobře. Jen na můj vkus to bylo trochu moc rozplizlé v čase a trochu trochu jsem se ztrácel v časové linii. Jako exkurze do jiného způsobu myšlení zajímavé, ale nic dalšího od autora číst nemíním.
Chcete vedet, jak se zilo v Izraeli v dobe, kdy vznikal? Jak se zije lidem s pocitem, ze je nikdo nechce, nikde nejsou vitani? A jak v rodine, kde je na dennim poradku debata o literature, filozofii a politice, ale o citech mluvit nikdo neumi. Pak se chcete seznamit s autobiografickou knihou Amose Oze. Ze zacatku se mozna jako ja trochu budete ztracet mezi basniky, historii a poctem pribuznych, ale vydrzte to, stoji to za to. Skvela gradace. Horkosladky pribeh, ktery s sebou nese nadeji, ze to spravne misto na svete si muze najit i ten zvlastni maly kluk ze zvlastni doby a ze zvlastni rodiny.
Těšila jsem se na román zabývající se skutečně vznikem židovského státu, namísto toho jsem dostala rozsáhlou sbírku klepů o každém sousedovi z Kerem Avraham. Bavila mě část rodinné historie z matčiny strany a obzvláště se mi líbila zhruba poslední čtvrtina knihy, kde už skutečně dochází k popisu toho, jak vznikl arabsko-židovský konflikt. Přesto se místy jednalo o zdlouhavé čtení, jež málokdy něco přinášelo. Nepomáhalo ani, jak komplikovaně autor přeskakoval v čase (obzvláště později v knize) a vnášel chaos do pospolitosti příběhu. Byla to pro mě ale první kniha s podobnou tématikou a rozhodně šlo o obohacující čtení.
Kniha je opravdu rozsáhlá, popravdě řečeno, když zejména ze začátku občas vynecháte nějakou stránku nebo i kapitolu, nejspíš o nic nepřijdete, protože autor to stejně třeba zmíní znovu...Četla jsem ji přerušovaně možná několik měsíců, ale vrátit ji do knihovny nedočtenou jsem nedokázala, moc se mi líbil styl, jakým je napsaná a přeložená (opravdu klobouk dolů před Michaelem Žantovským) a také atmosféra, do které jsem se znovu a znovu chtěla nořit...Určitě doporučuju, jen to chce dost času a klidu.
Chtěl jsem něco zjistit o vzniku Izraele.V upoutávce na tuto knihu jsem četl,že v ní autor toto popisuje.A taky mnoho dalšího,útlaky jeho předků v Polsku,Rusku,Litvě.O Hitlerovi,o židech,kteří dělali bolševickou revoluci v Rusku.Mám vzpomínkové knihy rád,popisují dobu,co už nikdy nebude.Po stylové stránce náročné čtení.
Upřímně, nebýt zavřených knihoven, nedočetl bych ji. A zároveň jsem rád, že byly zavřeny. Kniha je o smíření a pochopení se svými rodiči. A kdo z nás tímto neprošel?
A pro mě nové informace o vzniku izraelského státu a velmi vyrovnaný pohled na problémy s tím spojené.
Číst tuto knihu je těžké, děj postupuje pomalu, vrací se. Pro mě druhá po Jidášovi, měla jsem počkat až si přečtu více knih, měla být závěrem mého čtení od Oze. Přesto nelituji a ani mě neodradila od dalšího čtení. Málokde se dozvím o vzniku Izraele i o pocitech lidí v novém vlastním státě. Musím ocenit i to, že kdykoli se spisovatel vrací k nějaké postavě, znovu přibližuje její charakter a úlohu ve vyprávění. Četla jsem dlouho, vlastně mě držela hlavně linka o matce, ale i rýha v duších lidí, kteří vyrostli v Evropě.
Bohužel opět přes veškerou snahu nedočteno. Už jsem byla v polovině, ale začala jsem přeskakovat odstavce a nahrnulo se mi z knihovny mnoho jiných knih. V knize je plno zajímavých pasáží, popisů a informací. Část popisující matčinu smrt a její vliv na syna mne opravdu dojala. Ale je to příliš rozvleklé.
opravdu - Rozsáhlá vzpomínková próza - Moc se omlouvám, nedočetla jsem. Asi na to není vhodná doba. Snad se ke knize někdy vrátím. Hvězdičky nedávám, ale ani netvrdím že jde o odpad.
Nádherná knížka, kterou jsem přečetla asi za týden. Vyprávění o životě v Jeruzalémě před vznikem Izraele i potom. Osudy autorova široké rodiny a jejich přátel, kteří odešli nebo utekli z Evropy. Zajímavé názory různých lidí na mnoho věcí, skutečné události a historické postavy a obsáhlé knihovny plné autorů té doby. Inspirativní, zajímavé, hluboce lidské vyprávění. Jak jsem stará, tak jsem si nikdy neuvědomila muka těla dospívajícího chlapce.
Je to krásné dílo. Zpočátku se četlo těžce. Posléze příběh nabyl na významu, krásné postřehy, moudrosti, kouzla se slovy..Nu čto, Román.
Štítky knihy
Židé zfilmováno životopisné, biografické romány Izrael dějiny Židů ságy izraelská literatura
Autorovy další knížky
2009 | Příběh o lásce a tmě |
2010 | Černá skříňka |
2017 | Jidáš |
2019 | Mezi svými |
2013 | Scény z venkovského života |
V první polovině 20. století žilo na území dnešního Izraele (jako stát do roku 1948 neexistoval) velké množství Židů a Arabů. Území spravovala Velká Británie, která byla jakousi pomalu se rozpadající přehradou mezi oběma národy. Do této doby se narodil autor Amos Oz. Jeho rodiče byli zdánlivě fungující pár. Iluze to byla snadno udržitelná. V židovské komunitě se diskutovalo o politice, filozofii nebo knihách. Mluvit o vlastních pocitech bylo ale obrovské tabu. Skrytě tak žily pocity jako odcizení, nenaplněné sny, ztracené ideály a obrovská osamělost. To vše vstřebával malý Amos, který se před celým světem ukrýval do říše knih a fantazie.
Oz čtenáře seznamuje především se svým dětství a dospíváním. S přibývajícími stránkami začíná střídat časové roviny a pomalu odkrývá smutný rodinný příběh. Úvodní část je plná jmen významných židovských osobností a politických uskupení, které budou většině čtenářů neznámé a mohou začátek čtení zatěžovat. Přesto však příběh nenápadně zapouští do čtenáře svá vlákna, až jsem se v jednu chvíli přistihl, že jsem úplně pohlcen a visím na každé větě.
Hlavní kouzlo knihy spatřuji v autorově schopnosti budovat silné emoce prostřednictvím zdánlivě obyčejných scén. Nikdy netlačí na pilu a nesnaží se emoce zbytečně ždímat. Naopak, jeho nejsilnější momenty stojí na postupně budované intimnosti, autenticitě a náznacích. Často mu stačí jedna věta, aby vyvolal hluboký emocionální dopad. Celým čtením navíc postupuje silný pocit melancholie a nostalgie. Oz má také cit pro jemně ironický humor, který sice nevyvolá salvu smíchu, ale zaručeně vykouzlí upřímný úsměv.
Fascinuje mě, jak plynule a přirozeně přechází z citlivě vyprávěných, velmi osobních životních příběhů k velkým historickým událostem. Kniha rozhodně není učebnicí dějepisu, ale historické pozadí je zásadní součástí. Doporučuji si při čtení některé informace dohledat, pro větší pochopení různých souvislostí. Kniha má navíc velkou přidanou hodnotu ve schopnosti přiblížit komplikovanost vztahů mezi národy na Blízkém východě
"Příběh o lásce a tmě" je emotivní, skvěle a čtivě napsaná kniha. Pokud vás zaujala, rozhodně jí doporučuji alespoň zkusit.
5/5