Příběh O / Návrat do Roissy
Pauline Réage (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158361/bmid_pribeh-o-navrat-do-roissy-HqP-158361.jpeg
4
118
118
Příběh O (Histoire d'O, 1954) Pauline Réageové je bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby. Pro příznivce tohoto kultu je ozdobou erotické knihovničky, pro určité feministické či puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Tím spíše, že jej inkognito napsala žena, jejímž je je O zřejmě jakýmsi fantastickým obrazem. Příběh O vyprovokoval jeden z největších skandálů francouzské literatury. Toto mistrovské literární dílo, zprvu zakázané a často zabavované a šířené ilegálně, se stalo po Saint-Exupéryho Malém princi zřejmě nejčtenější knihou francouzské literatury a dočkalo se filmového i komiksového zpracování. Kniha obsahuje i text Návrat do Roissy (1969), původně zamýšlený jako pátou a poslední kapitolu Příběhu O.... celý text
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Histoire d'O / Retour à Roissy, 1967
více info...
Přidat komentář
Takove holcici cteni s BDSM prvky. Par pasazi bylo zajimavych, ale jako celek vlastne hrozna nuda a urcite bych to nikomu nedoporucil.
Za mě úžasný román na tohle téma, oceňuji tu odvahu něco takového napsat. Nevím, jestli na tohle téma existuje lepší kniha. Mrzí mě jen, že se více nepracuje s pocity při uspokojování potřeb, se samotnými prožitky, ideálně u všech akterů. Z toho důvodu mi příjde kniha trochu plytká, jakoby autorka nevěděla o čem skutečně píše a jen popisovala něco co vidí, ale nechápe. Prožitky by dostaly knihu ještě na vyšší úroveň.
Slavný BDSM román. Příběh o dominanci a submisivitě. Příběh o slečně O. a jejím dobrovolném vstupu do otroctví.
Už dlouho jsem si chtěla tento "poklad francouzské literatury" přečíst. Kniha má hlubší myšlenky a větší vypovídající hodnotu, než jsem čekala. Velice zajímavý je i doslov. Osobně ovšem chovám vřelejší city k Lady Fuckingham.
Tak jsem to přečetla, no...
Chápu, že v době, kdy kniha vyšla to asi muselo způsobit poprask, ale jakožto dnešní člověk, už ten humbuk nechápu.
Kniha je nudná, zas až tak moc se tam neděje a vlastně čtete pouze myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Jenže ty pochody nejsou zajímavé a ani nejsou hlubokomyslné, prostě jen jsou, aby vyplnily ty části knihy, které nesouvisí se sexem. Hlavní hrdinka je naivní dívka, která si o sobě myslí, jak není protřelá, a pár chlapů jí ukáže, kde je její místo a ona jen tiše souhlasí se vším.
Teď budu asi explicitní, ale chtěla bych vidět ty jejich prdele, když to dělají bez lubrikantu, to mi přijde mnohem víc hardcore, než nějaké každodenní bičování.
Knihu by si dle mého měli přečíst všechny příznivkyně 50 odstínů, aby poznaly, co to znamená, být dominantní a že Christian doopravdy žádný dominant není.
Legendární erotický příběh, který ve své době vyvolal skandál. Dílo bylo po určitou dobu zakázáno, a to mu dodalo na zářnější pověsti. O to větším šokem pro tehdejší společnost byl fakt, že tuto knihu napsala žena.
Jedná se o sadomasochistický román moderní doby, kdy se autorka vyhnula vulgárním výrazům a v podstatě s velkým citem pro věc popisuje zvrácenosti s určitou dávkou vkusu a poetiky.
Citlivý pohled do nitra ženy i do všech možných i nemožných tělesných otvorů, to je to, co tato kniha nabízí. A je jen na čtenáři, co z toho odnese a zda v tom spatřuje i jiné poselství.
Kniha není vhodná pro prudérní čtenáře. Je fajn, že se již nejedná o (u nás) zakázanou literaturu. Jedna z biblí moderní erotické literatury.
Zaslouženě obdivované dílo. Jeden z unikátních případů, kdy erotická literatura dovedně míchá sexuální sršení s milostně romantizujícími přeprškami dojmem v dokonale funkčním poměru. Všechny hlavní postavy, ať už se chovají jakkoliv, jsou téměř nesnesitelně k pomilování a zdatně roztáčejí žentoury syžetu: od samotné heroinky přes nebezpečně hebkého Reného a kouzelně přísného sira Stephena až k celé plejádě vedlejších postav, které občas O. nastavují zrcadlo a občas ji nechávají pořezat se o jeho střepy.
Máločeho si na románech cením tolik jako nejednoznačnosti – a té se mi tady dostalo v množství akurátně uspokojivém. Čistá, čisťounká člověčina, jak by jistě řekl pan Werich, kdyby mu čtení této knihy nezakázal pan Voskovec. Diamantové ostří krásy bylo ve vyprávění o Krásné nabroušeno z obou stran: ze strany objektivizační, neboť O. může být čtena coby nádherný předmět, kus vzácné horniny, který je jednotlivými pasážemi dále opracováván do rozkošné podoby a oceňován svým majitelem (tím je míněn přirozeně čtenář či čtenářka); současně však zůstává hrdinka zcela plnoprávným subjektem, její duše je načrtnuta dostatečně hluboce na to, aby se v ní čtoucí osobisko utopilo a nechalo se jí zcela prostoupit. Líbí se vám fantaskně freudiánská vysvětlení individuálních zálib prostřednictvím odhalení potlačeného traumatu z toho, že masochistovi rozdrtil v dětství parní válec jeho oblíbený nočník, a on proto usiluje o opakování této zkušenosti? Podobně ukoptěné berličky zde nečekejte. O. je jednoduše skutečná – a proto nevysvětlitelná.
Za jeden z největší kladů románu považuji skutečnost, že ukazuje, že i padesátá léta lze vnímat jako něžně krásná: jakási hedvábnost narativu zde upomíná na půvaby starých filmů a polaroidových fotografií. Ba právě, jako by vším prostupoval zvláštní optimismus té zpola utopické a zpola zcela odporné doby, kdy futuristické nadšení ze syntetických materiálů opanovávalo těla i mysli. Scény, kdy se zcela přirozeně a laskavě setkává nylon punčošek, parfémem i potem políbená ženská kůže a cigaretovým kouřem vydělaná kůže sedačky zvráceně luxusního vozu jednoduše už nikdy a nikde nemůže být zopakována. Zkrátka: čtení tohoto románu je skoro lepší než bičování! (Skoro.)
Tuto knihu jsem cetla asi pred 12 lety, ale do ted si pamatuji skoro vse.. je to hodne perverzni a bizarni, ale kdo urcuje co je normalni a co uz ne? Je to kniha k zamysleni.. rozhodne neni spatna, ale za me stacilo precist jednou a pamatovat si ji budu navzdy - coz je umeni.. napsat knihu na kterou ctenar nezapomene? To se kazdemu nepovede..
Tuhle knihu mi doporucil znamy,kdyz jsem cetla Padesat odstinu sedi. Zaujala mne i proto,ze byla ve Francii druhou nejctenejsi knihou po Malem princi.Mozna proto,ze je to eroticky roman,mozna proto,ze zpocatku byla dosti zavrhovana.Ale! Neni pro slabe povahy,feministky a romanticky. Dost brutalne popsane sado-masochisticke praktiky.Vic popisovat neni treba.Ve mne vyvolala odpor a uzas,co vsechno lze si nechat libit....
Byla to jedna z prvnych knizek kterous sem kdy cetl zabyvajicimi se praktikami SM nikdy na ni nezapomenu.
Na této knize mě dostal neotřelý styl, jakým je psaná. Scény nejsou popisovàny tak detailně jako v některých jiných knihách, přesto jsou svým způsobem syrovější. Občas jsem ji musela odložit, protože jsem to už nedávala. Pak mě zajímalo, co se vlastně dělo dál. Postavy se tu taky nečekaně vyvýjí. Chápu, proč byla kniha zakázaná a nechápu, jak se autorce podařilo v té době něco takového vůbec stvořit. Mimochodem, konec mě dostal....
Pokud jsem dobře pochopila, je toto rozšířené vydání Krásné z Roissy.
Pro mě je to zajímavá kniha. Co se týče stylu psaní a rozmanitosti popisů (všeho, nejen aktů), tak je to skvost v tomto žánru. A je o to cennější a zvláštnější, že jej napsala žena.
Není to žádné plytké vyprávění, kde se propírá jedna omáčka dokola...naopak obsahuje i dost, dá se říct, hlubokých myšlenek.
Je to takové lehce depresivní nahlédnutí do našeho nitra, kdy vlastně každý může sklouznout na "špatnou" stranu (je-li opravdu špatná?) a to s těmi nejlepšími úmysly a pak, když mu to všechno dojde, není cesty zpět.
Navíc je tu konečně popsané bdsm v jeho syrovosti... a ne jen nějaké plácáníčko rukou po zadku a kousání do rtů.
Mně se to líbilo, ale zřejmě nedoporučuji pro slabší povahy.
Asi je z mých komentářů čitelné,že jeden z uživatelů této databáze má se mnou společnou knihovnu a lampu u večerního čtení zhasínáme spolu. Ale názory na knihy máme každý jiné. Mně například tahle kniha líbila, tím víc je mi líto komentáře mé přitelkyně,když některé pasáže přeskočila ( že by prudérnost? pak ale nečekejte ,že příjde nějaké Wau...) a tím pak nepochopila , protože nechtěla, dost důležité souvislosti. Ano,lidská touha a sexualita jdou ruku v ruceZa mě hodnocení knihy je vysoké. A oceňuji,že tato kniha vyšla a čte se. A jistě,nám chlapům se asi čte lépe,protože na rozdíl od těch našich slabších poloviček,my si při čtení takových knih nic nemalujeme na růžovo.
Tak dlouho jsem doma otravovala, že ji chci číst až se nedávno doma objevila ( jo, jo, díky úžasnému bazaru v téhle ještě úžasnější Databázi - dodatečně moc děkuji) a potvrdilo se mi to, že se člověk nemá moc těšit - z celé knihy jsem byla víceméně zklamaná, protože jsem taky čekala u čtení takové to " WAU " a zatajený dech , ale nějak mě to celkově nebavilo...ale zas abych jen nehaněla, přečíst se to koneckonců dalo.
Je to kniha svého žánru.Čekala jsem nějakou hrůzu,ale působí to na mě velice zvláštně.Jako zpomalená směs touhy a představ a vlastně ani nevíte proč se tak děje,nakonec ty důvody ustupují do pozadí a čtete bez trápení,že snad je v tom něco zakázaného.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Příběh O: Krásná z Roissy |
| 2013 | Příběh O / Návrat do Roissy |
| 2019 | Příběh O (komiks) |
Za mě jako milovnici erotické literatury, ovšem ne té moderní, skvělá kniha. Sama autorka své dílo přirovnává k markýzi de Sade, mému oblíbenci:
"...ale že mohu bez obav stavět tajné zámky obydlené zamilovanými dívkami, které se z lásky nechávají prostituovat a jež vítězí svými okovy. Proto mě ani nepřekvapily hrady markýze de Sade, které jsem objevila až dlouho poté, co jsem vystavěla ty své, stejně jako mě nepřekvapil jeho Spolek přátel zločinu: i já jsem už měla svou tajnou společnost, neškodnou jiným způsobem a menší. Díky němu jsem však pochopila, že jsme všichni vězňové, neboť každý z nás v sobě skrývá někoho, koho sám uvazuje a vězní."
Jinak souhlasím s částí jednoho komentáře pode mnou, že by si dílo měly přečíst všechny fanynky románu 50 odstínů šedi, aby viděli, co to skutečně znamená BDSM, což v 50 odstínech nikdo nenajde ;-)