Příběh opravdové vášně
Blanka Milfaitová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220180/bmid_pribeh-opravdove-vasne-t11-220180.jpg
4
103
103
BLANKA MILFAITOVÁ byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život. Jednoho den si řekla, že ne. Opustila práci v kanceláři, ukončila nefunkční vztah a z velkého města se přestěhovala na Šumavu, kde začala vařit marmelády. Poctivost v práci a upřímnost k sobě samé ji posunuly o světlené roky dopředu. Dnes je držitelkou několika ocenění za nejlepší marmeládu na světě a šťastnou matkou dcery Elišky. Kniha Příběh opravdové vášně představuje ohlédnutí nejen za roční marmeládovou expedicí, kdy s obytným vozem projela celou Evropu a kus Afriky a vařila marmelády na nejrůznějších místech starého kontinentu, ale nabízí také příběh o hledání sebe sama. Obsáhlá publikace plná autorčiných snímků, receptů na marmelády i lokální jídla, přináší i životní příběh Blanky Milfaitové, který dokáže motivovat čtenáře k tomu, aby se pustili do toho, po čem touží ze všeho nejvíc…... celý text
Přidat komentář
Kniha vypadá krásně, moc ráda si prohlížím fotky na kvalitním papíře. Také mě nadchla láska autorky k jídlu a opravdu se člověku každou chvíli sbíhají sliny a má obrovskou chuť uvařit marmeládu nebo některý z receptů. Co mi na knize nesedělo je zatrpklost autorky k rodině či Čechám-nevím přesně, do celého konceptu mi to prostě nesedělo. I ta relativně luxusní cesta podávaná jako skromná, na každé fotce jiné oblečení- v karavanu. Jsou to drobnosti, které nezapadají a člověk autorovi přestává věřit. Určité pasáže jsem přestala mít chuť číst- pořád ty stejné stížnosti. Nicméně palec nahoru za papír, fotky, lásku k jídlu, co Vás strhne a za recepty.
Krásně zpracovaná kniha. Úžasné fotky, nad recepty na marmeládu a nejen na ni se sbíhá chuť, až vlčí. Líbil se mi styl psaní, ale ne vše co bylo napsáno. Neznám paní Blanku, nevím jak moc a kým ji bylo ublíženo ( rodiči ?), prolíná se ta hořkost knihou a to je škoda.
Obdivuji její odvahu, s miminkem se sbalit na celý rok a projet kus světa. Obdivuji a hezky česky závidím :-)
Styl, kterým je kniha napsaná, mi, ať jsem se snažila sebevíc, neseděl. Autorčiny marmelády jsou opravdu úžasné, přeji jí v její práci jen to nej, ale jako spisovatelku jí nejspíš nedokážu docenit.
Jednu hvězdu navíc dávám za prozrazené recepty :-).
Pěkně napsaný příběh,zajímavé jak se dá s marmeládou prorazit do světa :-) Mě ten styl i ty cestopisné pasáže vyhovují a nejspíš jsem nebyl objektivní, neboť jsem už pár marmelád měl předtím než jsem si to přečetl :-) No a stížnosti na to či ono neřeším každý má nějaký problém :-) Škoda jen ještě že cesta je obytnákem za dva melouny, a ne obytnou Avií to byl byl větší mazec :-)
I přesto, že téma vaření a cestování je mi velmi blízké, tuhle knížku jsem nedočetla. Bohužel to bylo více o tom, jak se autorka navzdory všemu a všem vypracovala. Dala bych přednost více se dozvědět o životě a kulinářských zvyklostech v zemích, které navštívila, a méně vsuvek o tom, jak jí všichni házeli klacky pod nohy. I přes můj nesouhlas s postojem autorky dávám 2 hvězdy za zajímavé recepty.
Recepty zajímavé, ale s autorkou a jejími životními postoji jsem se neztotožnila.
To je ale knížka musím dát všech pět hvězdiček a dala bych i deset.
Nádherné fotky.
Příběh psán opravdově a s citem.
Při čtení má člověk chuť no na co asi .....ochutnat jen tak olíznout lžičku s marmeládou.
Držím palečky ať se daří paní Blance dále plnit si svůj sen.Škoda,že já asi těžko někdy v blízké době pojedu na Šumavu a nemůžu si tu dobrůtku koupit.
A je to pravda moje cesta je moje odpovědnost.A svět patří těm,co se neposerou.
V komentáři snad nikoho nepohorší sprosté slovo.Kdo knížku skutečně přečetl tak ví.
Živé - čtivé - upřímné. Tahle knížka je jedním slovem šťavnatá - stejně jako ovoce, ze kterých Meruňka vyrábí svoje špičkové marmelády :)
Když jsem Příběh opravdové vášně uviděla v knihkupectví, překvapilo mě, jak obsáhlá kniha je. Cestopis se dá přece odfláknout na několika stránkách formátu A5, říkala jsem si. Když jsem tento marmeládový cestopis dostala nečekaně k narozeninám a lačně se pustila do ochutnávání stránek, zjistila jsem, že to není klasický cestopis, jak jsem ho poznala dosud.
Příběh Meruňky, jejího Matlafouska a pana P. totiž nenechá čtenáře spadnout do zoufale nudného popisu navštívených míst, ke kterému se přišpendlí nějaký ten recept. Skladba a uspořádání celého dílka je mimořádně povedená a zkombinovaná - jednoduše jsem této kompozici přišla hned na chuť :)
Prožitek z cesty v dané zemi je proložen kratšími vsuvkami s praktickými radami, ale i filozofickými zamyšleními nad tímto světem – ty se mi líbily hodně, hlavně proto, že spoustu věcí v dnešním světě úpadku vnímáme podobně. A nesmí chybět recept na marmeládu s ovocem pro zemi typické, ale ani recept, do kterého se marmeláda hodí. Vše prokládáno autentickými fotkami, které text krásně ilustrují, takže si připadáte jako byste cestovali s hlavními hrdiny příběhu. Protože je skutečný, reálný, o to je krásnější a intenzivnější. Tolik ke knize samotné.
Jen mrtvé ryby plavou s proudem a Meruňka mi připadá jako ta nejčilejší rybička, která se doslova drásá proti němu. Je to obdivuhodné a zcela nepokrytě s trochou studu musím říct, že jí závidím… Byla smířená s tím, že zůstane sama a našla lásku a získala takovou rodinu, kterou nikdy neměla. Rozhodla se neohýbat hřbet před tím, jak to v tomto světě funguje a vyšlo jí to… Štastná to žena… :)
Zkrátka a dobře, těším se na další knížku, která určitě bude zase tak sladce vonět jako tahle... a jdu si objednat marmeládu :D
Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila. Paní Blanku sleduji od léta 2013, kdy jsem si přečetla na internetu o jejím úspěchu na světové soutěži marmelád. Vaří marmeládu z čerstvého ovoce, za použití málo cukru, zachování co nejvíce vitamínů a přirozené chuti. Konzervuje pektinem. Autorka tuto knihu zpracovala jako své marmelády – poctivě a kvalitně. Je ničím nešizená a s láskou psaná.
Kniha je vydána na kvalitním papíře a obsahuje stovky krásných fotografií, pořízených na cestách. Celkově se kniha dobře četla. Obsahem je mi velmi blízká, sděluje nejen zážitky z cest, ale i své myšlenky, pocity…..Vypráví i o nepříjemnostech, se kterými se na cestách setkali. Popisuje místní obyvatele. Historky, které jí sdělili, vážící se k místům, jež v průvodcích nenajdete. Z každého slova psaném o jídle, je cítit, jak ho miluje. Mezi povídáním o cestách dává vsuvky se svými myšlenkami a názory o českém obchodu, o farmářích, o slušnosti. Na konci se mi líbilo shrnutí cesty, finanční i obsahové. Dozvíme se kolik km najeli, kolik nafty spotřebovali, kolik dali za dálniční poplatky, v kolika zemích vařili marmeládu, kolik utratili za pokuty a s jedním se vám svěřím hned. Naštěstí je nepotkala žádná nehoda. Kniha je krásným příkladem, že když něčemu opravdu věříte a jdete si za tím, dokážete to. Paní Blanka je mi z knihy velmi sympatická, nejen pro svou pracovitost. Ale i proto, jaká je. Nádherná kniha nejen pro milovníky recepisných cestopisů.
Příběh opravdové vášně
Recepty a rady týkající se marmelád jsou víc než lákavé a určitě se jimi inspiruji ve svých pokusech.
A vlastně celá kniha je taková inspirující.
Chcete jít za svým snem? Jděte! Kdyby mohla, kopne.
Snad jen v úvodu si Blanka Milfaitová postěžovala poněkud více, než by čtenáři k pochopení situace stačilo. Ono: nikdo mi nevěřil, všichni mě shazovali, doma jsem neměla zázemí ani podporu a přesto jsem to dokázala, se táhne celou knihou.
Samozřejmě, je to součást příběhu, ale myslím, že čtenář by pochopil, i kdyby se tam těchto zmínek vyskytovala třeba jen čtvrtina.
Snaha poukazovat na to, jak lze něco dokázat i přes (nepřízeň příbuzenstva, úřadů, byrokracii atd.) a že to vlastně dokázala taková „obyčejná holka z lesa“ a přesto je skromná, po publicitě netoužící, působí místy až křečovitě. Já vím! Chtělo se mi občas zvolat. Už to nepotřebuji slyšet znovu!
Blanka Milfaitová navíc obyčejně rozhodně nezní. Je svérázná, přímá (tedy určitě psaným projevem), z řádků čiší síla, humor a odvaha, povzbuzení a optimismus. Mám ráda kuchařky i cestopisy, tahle kniha není ani jedno, je to Příběh opravdové vášně.
A uznávám, že ačkoli ono neustálé připomínání výše zmíněného trochu rušilo, je to prostě poctivě Blanka Milfaitová.
Je to její příběh, tu knihu mi nikdo do ruky nestrčil a nevnutil, četla jsem z vlastní vůle a tak to beru.
A obdivuji. Obdivuji její nakažlivé nadšení, poctivost, s jakou věci dělá a přímost, s jakou je předává dál.