Příběh opravdové vášně
Blanka Milfaitová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220180/bmid_pribeh-opravdove-vasne-t11-220180.jpg
4
103
103
BLANKA MILFAITOVÁ byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život. Jednoho den si řekla, že ne. Opustila práci v kanceláři, ukončila nefunkční vztah a z velkého města se přestěhovala na Šumavu, kde začala vařit marmelády. Poctivost v práci a upřímnost k sobě samé ji posunuly o světlené roky dopředu. Dnes je držitelkou několika ocenění za nejlepší marmeládu na světě a šťastnou matkou dcery Elišky. Kniha Příběh opravdové vášně představuje ohlédnutí nejen za roční marmeládovou expedicí, kdy s obytným vozem projela celou Evropu a kus Afriky a vařila marmelády na nejrůznějších místech starého kontinentu, ale nabízí také příběh o hledání sebe sama. Obsáhlá publikace plná autorčiných snímků, receptů na marmelády i lokální jídla, přináší i životní příběh Blanky Milfaitové, který dokáže motivovat čtenáře k tomu, aby se pustili do toho, po čem touží ze všeho nejvíc…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si koupila proto, že mě zaujala reklama na ni, těšila jsem se. Tuto recenzi píši s velkým odstupem. A to je dobře. Protože to mi umožní nebýt hnusná. Spíš shovívavá. A vlastně vidím, že ani to nejde. Když se zamýšlím, i ta chtěná shovívavost jde do kopru. Zakomplexovaná negativní ukřivděná paní Blanka... A já jí to nevěřím. I když bych vlastně chtěla. Něco tu páchne. Nějaký záměr. A říkám si, pryč od toho všeho. Šup s knihou do knihobudky, ať soudí ostatní a já se jdu očistit. Brr.
Jedná se o nezvyklý, ale zajímavý žánr. Kniha je směsí receptů, cestopisných poznatků o lidech a místních kuchyních, ale také zpověď osobních pocitů a zkušeností. Větší formát, kvalitní papír, spoustu pěkných fotek. Autorka si jistě v životě prošla těžkými situacemi, a to ovlivnilo její postoj. Našla odvahu spoustu věcí změnit, což je určitě pozitivní. Řekla bych, že ale také dost riskovala, což já bych si, zejména s malým dítětem, netroufla. Ale nesoudím, každého věc. Na knize se mi líbí bohatý slovník, smysl pro humor, dobrý postřeh, trefnost a výstižnost. Trochu mi vadí dost častý výskyt negativních emocí a kritika původní rodiny, což čtenář nemůže objektivně posoudit. Ale kdo to má v životě ideální..... Celkově zajímavé a nevšední čtení.
PS. Nějakou tu její marmeládu bych určitě ráda ochutnala :-)
Knihu jsem začala číst už před pár lety, kdy jsem sama uvažovala, jestli by pro mě nebylo lepší se živit vařením marmelád i dalších ovocných zavařenin. Je to krásný příběh, jen se mi špatně četl. Několikrát jsem ho musela odložit, dát si pauzu a pokračovat zase až po nějakém čase. Hodně mi vadila neustálá kritika všeho a všech tady v Čechách a zároveň vychvalování toho všeho v cizině. Jsem vlastenka a miluju svou vlast. Vím, že tu není všechno dokonalé, ale rozhodně tu není všechno tak špatné. Stejně tak mi vadila takřka permanentní autorčina sebechvála.
PS: Marmelády a jiné ovocné dobroty vařím dál, ale stále jen pro svou rodinu.
Přečetla jsem prvních třicet stran a jsem nepříjemně překvapená. Kniha má krásnou obálku s usmívající se autorkou na přední straně, je kvalitně zpracovaná na křídovém papíře a obsahuje řadu zajímavých fotografií cest (za to dávám jedinou hvězdičku). Očekávala jsem tedy pozitivní dílo o cestování, vaření marmelády a vzestupu na vrchol. Těch prvních třicet stran je ovšem velmi negativních, plných útoků na rodinu, známé a obchodní partnery, kteří autorku nepodpořili v jejím podnikání, zničili jí dětství a mládí, nevěřili jí, útočili na její podnikání, avšak autorka se všem těm zlým lidem vzepřela a nad všemi zvítězila. Zdá se, že autorka je velmi zakomplexovaná a své (ať už skutečné, nebo domnělé) křivdy musí stále omílat dokola. Takový příval negativních emocí jsem v knize tohoto formátu nečekala a knihu jsem nedokázala dočíst, prolistovala jsem jen fotografie a pošlu ji dál.
Knihu jsem nebrala jako kuchařku, ale spíše jako nějakou motivačně-poučnou literaturu s bonusy v podobě receptů. Chybělo mi v ní víc z tématu opuštění minulosti a vydání se novým směrem, na který mi nalákal prolog knihy. Opakuje se stále jen nekonkrétní kritika rodiny, chybí mi popsání impulsu ke změně, chtěla jsem se dozvědět o začátcích úspěšného podnikání. Prostě - rodiče se ke mně chovali ošklivě (jak, koupili mi dům na Šumavě??) ...a šup najednou jsem vyhrála soutěž. Nic mezi. Podrobnější informace o jistě nelehkých začátcích podnikání, přesunu z města na Šumavu a vybudování úspěšné kavárny by mi zaujaly víc, než třeba poučné vsuvky z různých témat, které působí dojmem že autorka snědla veškerou moudrost světa. Otázka je, zda je toto vše opravdu z její hlavy. Z knihy jsem celkově neměla dobrý pocit, pořád mi tam něco "nesedělo". Na jedné stránce autorka lká, že si vždy a všechno platí sama, jak je to náročné, otočím stránku a najednou si musí dojet pro ukradené hrnce zpátky do Čech ke sponzorovi, aby mohla pokračovat v expedici. Autorka přehnaně vychvaluje sama sebe, až z toho dostávám dojem, že není spokojena se svým životem a musí si pro sebe uměle vytvářet úspěch a jakési pozitivní ovzduší. Naproti tomu na všechno ostatní se snáší vlny kritiky a tento styl celou knihu ovládá. Další knihy této autorky asi číst nebudu, doporučila bych jí zamyslet se nad slovem odpuštění, možná by se jí ulevilo a bylo by to přínosné i pro její styl psaní, který je nyní velmi těžký.
kniha sama o sobě je krásně udělaná, plná pěkných fotek a báječných marmeládových receptů. Co jsem však nestrávila je autorka samotná - působí na mě sice jako vele-úspěšný člověk, ale neustále za sebou táhnoucí minulost, různé křivdy, naschvály jiných lidí, nepodporu blízkých, závist atp. Od cestopisu bych zároveň i čekala více empatie s navštívenými zeměmi a místními obyvateli - i na ně padala ze stran autorky často spíše kritika a nepochopení. Knihu jsem začala číst, po prvních pár stránkách přeskakovat, posléze listovat a nakonec jsem ji trpce odložila. Je to škoda, neboť marmeládové putování v sobě má potenciál na skvělý cestopis. Možná jednou, až se autorka vypořádá se svou minulostí a posune se nad všechny ty nepřející škarohlídy, možná jednou se vydá na cesty znovu a bude nám všem více sympatická. PS: nakonec jsem se rozhodla, že alespoň některé recepty si vypíšu, proto jsem nakonec místo jedné hvězdičky dala dvě.
Knížku jsem si půjčila po přečtení Příběhu psaného do vody, takže jsem byla již srozuměna se stylem psaní. Myslím si, že postřehy z cest, recepty na marmelády i jiné pochoutky, fotografie a řada názorů byly naservírovány hezky a na krásném papíru, některé postřehy bych klidně oželela a s některými se neztotožňuji, ale jako celek je knížka celkem fajn. Jenom si neodpustím jednu poznámku - nejsme všichni Češi špatní a nepoctiví a... a... a... ….to by měla vědět i prostá holka z lesa, ale taky zkrátka při svém rozletu - kdy nepochybně tomu věnovala nemalé úsilí, energii, peníze ....., tak se objeví různí vykukové, tak to bohužel chodí nejen v české kotlině.
Cestopisy nemusím, ale v rámci Čtenářské výzvy jsem se pustila do téhle - říkala jsem si je proložená recepty, tak to půjde.
No přečetla jsem ji, ale co mi vadilo bylo přeskakování z místa na místo - vlastně vůbec netuším kudy expedice jela, jen kde všude byla. Příběhy z cesty, recepty a postupy moc hezky popsané, ale těch vsuvek bylo trošku moc.
Paní Blance jsem fandila, ale ty neustálé stížnosti... a nakonec zjištění, že už vlastně nežije v Čechách mě docela rozladily.
Čtení knížky mi šlo dost ztuha. Přitom vyprávění zajímavé, fotky nádherné, recepty inspirující a s mnohými autorčinými názory na současnou dobu naprosto souhlasím. Autorce fandím, dokázala neuvěřitelné věci a vše dokázala svou pílí, poctivostí při své práci a obdivuhodnou pracovitostí. Jen mi ta "česká domácí marmoška", kterou autorka navařila nám - dalším Čechům, připadá trošku moc hořká a ne ke všem spravedlivá. Snad se teď v Itálii cítí pohodlněji a víc "mezi svými".
Kniha je graficky moc hezky zpracovaná, fotky nádherné.
Ale prvních 100 stran jsem se do čtení musela nutit, a jen díky zvědavostí, jak se žije v jiných zemích , jsem to překousla.
Dále uz se četlo lépe, byt kniha vubec nesplnila má očekávání.
Méně vsuvek a stížnosti by ji prospělo. Také bych se ráda vice dozvěděla o místech jenž navštívili klidně na úkor popisu cest
Odvahu Blanky oceňuji, ja bych si na podoby výlet s miminkem netroufla.
Kniha se mi líbila. Nemusím se vším s autorkou souhlasit ale i tak moc pěkná kniha. A ty fotografie jsou skvostné :-)
Mám ráda knihy podle skutečnosti, a toto je jedna z nich. Příběh ženy, která se prostě vydala do světa vařit marmeládu. Skvělá kniha plná krásných fotografií a nechybí ani recepty.
Tuto knihu jsem si zapůjčila v knihovně jako inspiraci před zavařovací sezónou. Musím uznat, že je graficky velmi pěkná a působivá. Celková struktura jednotlivých kapitol je také přehledná, což oceníte zvláště, pokud chcete něco zpětně dohledat. Uvedené recepty jsou zajímavé, ačkoliv ne všechny lze v našich končinách uvařit (např. džem z plodů opuncie), nicméně přesto pokládám tuto knihu za užitečnou inspiraci. Jediné, co mě na knize mrzelo a kvůli čemu jí nedávám vysoké hodnocení, je jazyk. Hovorový jazyk plný expresivních výrazů bych u takovýchto textu nečekala, navíc ta neustálá kritika a plivání na všechny, kteří nějakým způsobem autorce ublížili, mě rušilo a ubíralo na celkovém dojmu.
K této knize jsem se dostala , cca tři roky po vydání a nelituju.Příběh o srdíčkovém člověku,který něco dělá,dělá to s láskou,a nechce se nechat rozmašírovat dnešním"byznys" světem.Úplně mě mluví s duše,ale...jak paní Blanka píše...já peníze nepotřebuji,ale ostatní je po mě chtějí....
krásná kniha,krásné fotky,pro mě skvěle napsané a jak se říká,že některá knížka přijde v pravou dobu,tak tahle pro mě přišla právě včas... Děkuju
Líbilo se mi členění knihy (cesta - recept - vsuvka), ráda čtu ty malé příběhy o lidech na farmách třeba někde v Dolomitech. Je pravda, že autorka je dost přímočará a "ostrá", na moji povahu trochu přes čáru, ale jak sama podotýká, je to její cesta, její život. Přesto obdivuji její elán a doufám, že se podívám k nim do Srní a ochutnám slavné marmošky :)
Příběh opravdové vášně
Cestopisy mám vseobecne moc ráda. Vždy je vyprávění originální, neboť každý zažívá na cestách něco jiného.
K této knize jsem se dostala úplně náhodou, když mi ji sousedka půjčila kvůli receptu na pomerančovou marmeladu:). No a mě zaujal nejen ten recept. Začetla jsem se a kniha mě bavila. Ano, vyprávění je trošku egoisticke a dosti často kritické, ale mě se to líbilo a Blance fandím.