Příběh opravdového člověka
Boris Polevoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245894/bmid_pribeh-opravdoveho-cloveka-245894.jpg
4
193
193
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Svět sovětůOriginální název:
Повесть о настоящем человеке, 1947
více info...
Přidat komentář
Toto dielo je pre mňa absolútna klasika a nostalgia. Prvý raz som čítala na základe mamkinho rozprávania, keď som mala asi 13 rokov a niekoľko mesiacov po jeho prečítaní som sa prvý raz v živote pozrela do očí podobnému osudu v realite - na liečení stretla dievča v mojom veku, ktoré malo amputovanú nohu v polke stehna. V tom veku som si neuvedomovala hĺbku jej osobnej tragédie, vnútorného smútku a tiež fyzických bolestí, ale veľa sme sa o tom diele rozprávali a mali ho tam v knižnici na oddelení (ako ďalšie staršie knihy, Mayovky a pod.)... Znova som ho čítala na popud výzvy v roku 2022 počas výletu vo francúzskom Nantes a stále na mňa veľmi silno zapôsobilo, nemohla som sa do noci odtrhnúť, nielen od Meresieva ale aj vedľajších postáv, hlavne popáleného kamaráta, ktorému som nesmierne držala palce... Mám túto knihu fakt veľmi rada režim-nerežim.
Mě se to i líbilo. Asi všichni tuhle klasiku znají. moje hodnocení sráží fakt, že jsem měl pocit, jako by celý ten příběh psal právě komisař a nikoli sám letec. Prostě kniha na objednávku režimu.
Před několika desítkami let jsem byla u babičky na jarních prázdninách, cely týden pršelo, padal sníh, babička nás nechtěla pustit z chalupy. Už tehdy jsem přečetla kdejaký potištěný papír a almárka byla podobných skvostů plná. Timur a jeho parta, Osudy bubeníkovi, došlo i na Meresjeva. Líbilo se mi, jak se plazil lesem, druhá část o tom, jak chtěl zase bojovat, už moc ne.
Knihu jsem četla už před mnoha lety, ale vím, že se mi moc líbila, byla napínavá a příběh mě velice pohltil
Byly doby, kdy jsem ruské válečné romány četl. Od loňského února je mi z nich na blití. Příběh opravdového člověka znám jako povinnou školní četbu. Tehdy se mi líbil, teď přemýšlím, jestli je Meresjev stejně opravdový jako 28 Panfilovců nebo rekordy kopáče uhlí Stachanova?
Byla to sice povinná četba, ale jako kluk jsem přečetl kde co a znal jsem i film, takže jsem si chtěl přečíst i knížku. Kupodivu mě to bavilo, bylo to i vcelku přijatelně napsané, ale dnes už na tyto knížky sedá prach. Pokud vůbec má kam sedat...
Nic proti skutečnému Maresjevovi, to byl hrdina v pravém slova smyslu a člověk nezlomné vůle. Ale kniha, ve srovnání třeba s ruskými klasiky, literárně opravdu nic moc. Autor byl soudruh jaksepatří, a ta propaganda z knihy čiší snad z každé stránky!
Mně se to hodně líbilo. Jak kniha tak film. Je to agitka, ale to jinak tenkrát ani nebylo. Psaly se podobné knihy a ukazovaly nám neohrožené muže, kteří navzdory všemu špatnému se postavili osudu a díky své vytrvalosti a cílevědomosti se vzchopili a ukázali tak světu, že vše se dá, pokud člověk opravdu chce. Příběh se mi moc líbil, a pána jsem hodně obdivovala za to, že to nevzdal a bojoval.
Tak tento příběh znal v padesátých letech asi každý. Děti, které nepřečetly, alespoň povinně viděly v kině na promítání pro školy. I když zaujal a především kluci obdivovali hrdinství Meresjeva, mělo to i negativní dopad. Protože čeho je moc, toho je příliš - i přehnané propagandy. Meresjev i autor Polevoj, jehož jméno se přímo nabízelo ke slovním hříčkám, se tak stali terčem vtipů, zábavy, parodií a klukovských her.
Nebylo to špatné, ale mě příběh až tolik nezaujal. Autorův styl je příjemný, ale celkově mě nechytlo spíš vyprávění jako takové.
Knihu jsem četl jako kluk. Odhaduji, že někdy kolem Sametu. Sám od sebe, nikdo mě nenutil. A potom ještě několikrát. Politika a ideologie mi byla tenkrát ukradená a ani dnes ji do toho nemám potřebu tahat. Hodnotím knihu a ne okolnosti kolem. Dobře psaná, napínavá, tedy něco z čeho jsem byl v době čtení nadšený.
Soudruh Polevoj napsal poutavý příběh, který je založený na skutečných událostech. Jen s tou propagandou to malinko přehnal (případně musel rád dobrovolně přehnat), taková holt byla doba. Domnívám se, že právě kvůli přemíře propagandy si postava Meresjeva našla cestu i do lidového humoru (známá položka křížovkářského slovníku "Zimní plaz na osm", případně pionýrská hra "Na Meresjeva", která začíná v poloze vleže s nohama na kolejišti a startovním signálem je projetí vlaku).
Pokud nad propagandou přimhouřím oko, zůstává poutavý příběh. A ten si čtyři hvězdičky zaslouží, už kvůli Alexeji Petroviči Maresjevovi.
Knihu jsem četl velmi dávno jako povinnou četbu. A pak jsem viděl povinně film. A v prváku na střední jsme předčítali z originálu v hodinách ruštiny, ale nejsem si vůbec jist, jestli jsme se dostali přes první dvě kapitoly.
Příběh je napsaný dobře (originál nedokážu posoudit), film se mi taky docela líbil, ale je to už dávno a díval jsem se na všechno jinýma očima.
Ale souhlasím s mnoha komentáři, je to dobře podaný příběh a odmyslí-li se ideologická vata, je to v podstatě námět pro hollywoodský trhák.
Tohle jsem přečetl před mnoha lety ještě jako kluk a pak ještě několikrát. Když si z toho odmyslím ten ideologický náboj, tak mi pořád ještě zůstane hrdina, který si obdiv prostě zaslouží.
Knihu jsem četla už hodně dávno, kdy byl socialismus ještě naprosto běžným jevem. Možná i proto se mi kniha moc líbila a Meresjeva jsem za jeho výkon obdivovala.
Váhám, co napsat, povinná četba. Ale mně se to tenkrát asi líbilo. A alespoň vím, o co jde, když mi někdo řekne, že se plazím jak Meresjev.
Asi nejsem normální, ale je to moje oblíbená kniha. Přečet sem ji po létech, nedávno po dloooouhých létech a objevil, že je úžasně napsaná.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno vojenští letci tělesné postižení nový začátek podle skutečných událostí handicap
Autorovy další knížky
| 1977 |  Příběh opravdového člověka |
| 1955 |  Zlato |
| 1972 | Norimberský deník |
| 1951 | My sovětští lidé |
| 1975 | Berlín 896 km |
Klasika sovětské literatury a socialistická povinná četba..
Pro občany s amputovanou končetinou odborná literatura..
Mne zaujal trochu skrytý příběh, kdy Alexej tají přítelkyni své postižení a ona přestože o jeho stavu ví, dělá že o něm neví..
Oba si v dopisech celou válku lžou..