Príbeh včiel
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374498/bmid_pribeh-vciel-fn8-374498.jpg
4
932
932
Klimatické kvarteto série
1. díl >
Nórska spisovateľka Maja Lunde vo svojom mimoriadne úspešnom románe sleduje osudy troch generácií včelárov a na pozadí celosvetovej ekologickej krízy spriada pútavý príbeh o ich vzťahu nielen ku včelám a k prírode, ale aj k rodine. William je melancholický biológ a obchodník s osivom v Anglicku v roku 1852. Sníva o tom, že zhotoví úplne nový typ včelieho úľa, ktorý prinesie slávu a rešpekt jemu i jeho deťom. George chová včely na americkom Stredozápade v čase, keď mnohí včelári v Spojených štátoch zaznamenávajú nevídaný úhyn včelstiev. Záchranu vidí v synovi Tomovi, ten má však celkom iné plány, ako pokračovať v otcových šľapajach. Číňanka Tao je mladá matka, ktorá na úsvite dystopického 22. storočia ručne opeľuje ovocné stromy. Spočiatku sú vzťahy medzi týmito tromi hrdinami nejasné, no napokon sa ukáže, že ich osudy navzájom úzko súvisia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
Bienes historie, 2015
více info...
Přidat komentář
Historie včel je kniha, kterou stojí za to přečíst. Kniha, která by se podle mě měla dostat k co nejvíce lidem. Nejenže má skvělý námět a propracovaně vykreslené postavy, ale hlavně se v ní skrývá důležité sdělení k nám lidem. Prolíná v sobě tři příběhy, z let 1852, 2007 a 2098 a všechny nějakým způsobem spojují včely. Co by se stalo, kdyby včely vyhynuly? Děsivý pohled do budoucnosti a zároveň naděje, jak je možné aplikovat moudro minulosti.
SPOILER
Dokážu charakterizovat tuto knihu? Jsem rozpolcená. Na jednu stranu je třeba zdůraznit osvětový přínos, poučení... a varování. Na druhou stranu, je to tak depresivní příběh, že jsem ho dočetla se sebezapřením, jen abych zjistila, že velice často všechno souvisí se vším a že myšlenky a konání lidí jsou věci mnohdy vzájemně propojené, aniž to tušíme.
Autorka je Norka, možná proto jsou příběhy hlavních postav děsné, smutné, beznadějné. William a George, krom toho, že se jim nedaří s včelami, mají oba neřešitelný konflikt se svými syny. Číňanka Tao, jejíž svět budoucnosti je úplně bez včel, žije v hrozné, ubohé, rozložené společnosti... a ztrácí to nejdůležitější ve svém životě.
Depka, depka, depka! V knize není, a za tím stojím, absolutně žádný veselý okamžik, humor a téměř žádná naděje. Takové knihy nechci číst, protože popisují skutečný život. A o něm mi nemusí nikdo předkládat žádné povídání, nabalené na fiktivní postavy, jen proto, abych si potvrdila, co znám. V životě je víc trampot, žalu, beznaděje a sotva pár drobků radosti a štěstí, které nakonec rozmačkají a převálcují mnohem častější pochmurné dny. Bohužel.
Tudíž zůstávám na svém a podobným knihám se vyhýbám... Nakonec ale přečtení až tak nelituji. Autorka mi nasměrovala pozornost správným směrem. Vnímáme totiž mnohdy včely jako zásobitelky nás lidí medem. Ale to samozřejmě není jejich zásadní úkol! Je to třešinka na dortu. Jediné důležité je opylování!
Byla jsem také poučena, jak jsou (nejen) včely ohroženy činností lidí, takový ten eko pohled. Tak s tímto nesouhlasím. Ano, člověk svou činností poškozuje životní prostředí, a ohroženy jsou nejen včely. Podle mého soudu je ale hlavní příčinou nežádoucí obrovský přírůstek lidí a s tím spojené důsledky. Když se přemnoží nějaký živočišný druh, protože má dostatek potravy a dobré podmínky, okamžitě, jakmile se podmínky změní, situace se obrací.
U lidí tomu tak není. Jsou schopní přírodu a její zákony "obehrát". Ale my tím obehráváme sami sebe! Větev je naříznutá, skoro praská, a Bůh nám pomáhej, až se přihodí všechny ty věci, o kterých dávno psali autoři knih o budoucnosti...
Včelky si užívají na lipách před naším domem, zdánlivě je všechno v pohodě a nic se neděje... Jenže ve světě se toho děje tolik... a většina nám připadá jako normální součást života. Tak nevím... kam se to vyvine...
Skvělá kniha,tří časových období,pojednávajících především o včelách a jejich lidech.Kdy první je o počátcích včelaření,druhý o intenzivním současném včelaření(myslím Ameriku) a třetí o možné chmurné budoucnosti bez včel.Vše se protne na konci.Čtivé,zajímavé.DoporučujiPřečtu si i Koně Převalského
Historie včel je pohlcující příběh, který mě nepustil od začátku až od konce. Líbilo se mi, jak se díky prolínání tří časových období žene vpřed. A přesto, že se každá ze tří hlavních postav nachází v úplně jiné době a zemi, jsou spolu velmi úzce spjati. Pojí je nejen rodinné vazby nebo včely, ale především obrovská láska k synům. Někdy slepá a naivní ale pořád bezmezně silná.
Příběh není jen o rodinných vztazích, ale především v sobě nese silné poselství, a je jen na nás zda ho vyslyšíme nebo se náš svět bude podobat tomu ve kterém žije Tao. A nemyslím si, že bychom my měli takové štěstí jako ona. I když pro ni vykoupené tak obrovskou bolestí.
IG: zrzi_cte
Moc se mi líbilo téma, propracovanost postav a jejích vztahů především k potomkům. Všechny tři hlavní postavy byli neskutečně vášnivé a zapálené, ale také vzteklé a bezmezně milující své syny. Na to, že kniha neustále přepíná mezi třemi liniemi, je to napínavé a vzrušující čtení, kdy až skoro do konce netušíme, jak konkrétně se tyto linky propojí. Nakonec je to vskutku opojení ze správně dosazených dílků skládačky:-) Děkuji opět čtenářské výzvě za popostrčení k přečtení.
Velice vyvedená kniha o včelstvu jako takovém, jsou zde příběhy z minulosti, přítomnosti a budoucnosti, nakonec se vše dá se říct proplete, ale je vidět co by se vše stalo, když člověk opravdu nebude k přírodě trochu víc citlivější... Těším se na další díly od autorky
Kniha se mi líbila, hezky se čte a především Georgův příběh mě bavil. Téma a nápad knihy je super, nicméně část z budoucnosti mi připomínala dějem a atmosférou "1984", kterou v lásce moc nemám. Přesto byl příběh Tao velmi napínavý, což hezky kontrastovalo s pohodovým příběhem George a Williama. Konec knihy mě ale trochu zklamal. Přišel mi takový rychle ukončený, možná i trochu zmatený, a asi jsem čekala něco víc. Další knihy od autorky mám ale rozhodně v plánu přečíst :-)
Po skvělé knize Kůň Převalského zklamání….. ale i přesto memento s nadějí na závěr….
/Klima na naší planetě se rychle mění, ale roku 2000 to vzalo opravdu rychlý spád.Suchá a horká léta, která byla téměř bez květů .Pak dlouhé a tuhé zimy, během kterých mnoho včelstev pošlou.Další ranou byly dlouhé deště, kdy včely musely zůstat v úlech či hnízdech,stejně jako to děláme my lidé.A v poslední řadě my lidé, kteří jsme jejich různorodé prostředí přeměnili v nedozírné zelené plochy,jež jsme osázeli monokulturou.Včely potřebují střídat různé druhy květin,a ne celé roky opylovat kolem dokola jen jediný.To je také postupně zabíjelo.Jakmile zmizely,, staly se miliony hektarů polí ,sadů a záhonů jen mrtvou oázou bez plodin-produkce masa se zastavila , kdy už nebylo možné pěstovat krmivo pro dobytek/
Alarmující, nedáme si říci …..
Nedočteno. Nápad dobrý, ale styl psaní se mi nelíbil a nazečetla jsem se. Než abych se trápila, radši jsem knihu odložila.
Knihu jsem četla na doporučení kamarádky, která mi vždy doporučí dobře. Tady moc nevím, no. Bylo to takové lehké čtení, které však nezanechá hlubší stopy. Vůbec mi nesedl příběh Williama. George mě zase vytáčel svojí zarputilostí. Celkově nevím co si o knize myslet.
Naděje...
Jsem ráda, že je to " jen" knížka, protože obzvlášť pasáže z budoucnosti byly docela děsivé. Nejhorší na tom ale je, že se jednou mohou proměnit ve skutečnost. Většina lidstva se k přírodě chová jako by jim všechno patřilo a tady mohou být vidět následky. Moc dobře napsaný vhled do včelařských rodin, vztahů otců a synů, kdy mají ti starší očekávání od mladých. Kteří si ale chtějí žít své životy, ne ty jejich. Někdy ani to nestihnou. Vzhledem k tomu, že můj děda byl náruživým včelařem, velmi tuto knížku oceňuji a nejen ji, hlavně včely, jejich společenství a propracovanost jejich díla.
Velmi zajímavá kniha, neotřelé téma, ale zpracování mi úplně nesedělo. Ze začátku jsem byla nadšená, později nadšení opadlo, ke konci se to aspoň zase trošku dalo dohromady. Souhlasím s komentáři, že postavy mohly být více prokreslené. Nevím, proč dvě ze 3 hlavních postav své zklamání řešily rozbitím úlů. Ekologické poselství je fajn.
Kniha zpracovává důležité až bolestně důležité téma, ovšem autorka to podává stylem prostého czytadelka kdy ani s jednou postav neumí dobře pracovat a žádná s postav tak nezanechává hlubší otisk, byť je vše na oko velice znepokojivé. Charaktery jsou namodelované, až vyumělkované stylem " ala 21 st." a do kontextu vůbec nezapadají. Rovina Wiliama je tím úplně celé špatná. Současný jazyk této historické rovině nesedí a byť jako mozaika nemusí kniha fungovat špatně, chybí jí cit pro detail a propracovanost. Dialogy jsou zoufalé a Maja Lunde si na sebe vzala trochu moc. V knize je naplacano dost klišé a v podstatě je to taková červená knihovna. Byť téma je takový pravdivý a mrazivý potenciál, zpracování kulhá a vychází trochu příliš nijako.
(SPOILER) Lidé, kterým se stala, stává nebo jimž se schyluje ke katastrofě spojené se včelstvem. Jak se s ní vypořádávají a jak reaguje jejich rodina.
Po přečtení mám trochu rozporuplné pocity. Jednoznačně jde o skvělou knihu, ale kdybych ji měla někomu popsat, možná bych spíše řekla, že jde o knihu o vztazích mezi rodiči a dětmi. O otcích a synech. O manželství. O vášních a zklamáních. To samozřejmě včely nevylučuje jen jsem asi původně čekala něco jiného.
Naprosto fenomenální příběh, který mě pohltil a pustil až když jsem měla dotčeno. Tři příběhy, které mají něco společného, ale přitom působí naprosto rozdílně.
Velmi se mi líbilo pojetí tématu, zpracování, dramatičnost. I když je nejspíš zřejmé "co, proč a jak, kdy", ale ani to neubírá na mém hodnocení knihy.
Nemůžu se dočkat až si přečtu další knihu autorky! :))
Kniha mi byla doporučena a já se do ní pustila bez jakéhokoliv sondování a četby anotace.
Musím přiznat, že jsem očekávala trochu jinou skladbu příběhu a i samotný děj mě velmi překvapil. Ve všech třech příbězích však není mnoho postav a tak jsem si brzo zvykla a časté střídání časů a prostředí mi přestalo vadit.
Nevím zda mohu knihu označit jako ekologický román. Je v ní ovšem tolik alarmujícího poselství až mě to děsí. Výborný počin!
Nejvíc jsem se vždy těšila na příběh vyprávěný Williamem. Rodinné vztahy Tao a George mě velmi tížily a odváděly mou pozornost.
Ps. Na své zahrádce mám každoročně dojem, že hmyzu je pořád dost. Za to návštěv ptáčků v krmíteku je čím dál méně. Už i ti vrabčáci jsou čím dál vzácnější. Ovšem i zde platí výjimky :) Špačků je každoročně požehnaně.
Nevěděla jsem co mám očekávat a musím konstatovat,že mě kniha zaujala.Nedokážu posoudit odbornost,ale každopádně se jen potvrzuje,že příroda je mocná a člověk je
proti ní malým pánem.Už několik let se píše,že ubývá hmyzu,včel,ptactva a živočichů a rostlin celkově,nedokážu si představit kdyby nastal takový kolaps jako je zde popsáno,ale nic není vyloučeno.Co se týče tří hlavních postav,v určitých ohledech se s nimi život nemazlil a každý si prochází vrcholy i pády,tak jako každý normální člověk,nejvíce mě samozřejmě vzal za srdce příběh Tao a v její době a Číně bych rozhodně žít nechtěla.
Kniha o lidech a včelách. O tom, jak se lidstvo bez včel prakticky neobejde (za to opačně to neplatí), o nenaplněných očekáváních lidí, o vztazích mezi rodiči a dětmi. Myslím, že kniha dokáže zapůsobit na ekologické cítění mnohem víc, než nějaké hysterické projevy jisté Grety.
Střídání tří dějových linek mi nevadilo, postav nebylo mnoho, tak se nepletly.
Podobné knihy ve mně zanechávají nepříjemný dojem, že lidstvo situaci kolem zachování svého životního prostředí nemá vůbec pod kontrolou a současný zdánlivě stabilní stav je jenom ticho před bouří...
Štítky knihy
ekologie příroda norská literatura člověk a příroda včely romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Str. 341: S vymřením posledních včel se svět zastavil.
Historie včel mne zasáhla a to pořádně. Člověk - ten pán tvorstva (Vlastně, jaký pán, kdo to vymyslel takovou blbost?) by byl bez včelek pěkně namydlený. V knize zavítáte i do rodin v různých dobách. Děti, ne vždy splňují představy rodičů, což může způsobit zklamání z milých dítek. To je běžná věc v každém století, ale ty osudy způsobené zmizením včel - tak to teda ne! To radši občas snesu nějaké to žihadlo.