Příběh vojáka
Mojmír Zachariáš
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411364/bmid_pribeh-vojaka-KHH-411364.jpg
4
3
3
V této vzpomínkové knize rekapituluje generál Zachariáš svou vojenskou kariéru od velitele čety až po nejvyšší velitelské funkce. Podrobně popisuje náplň vojenského života, strukturu ČSLA a její změny od 50. do 80. let, otevřeně vzpomíná na své studium na moskevské vojenské akademii či na vztahy mezi nejvyššími vojenskými funkcionáři. V listopadu 1989, už jako velitel Západního vojenského okruhu, stál před největším dilematem svého života. Jaký postoj zaujmout k návrhům na použití československé armády proti demonstrantům? I když ÚV KSČ odmítl variantu vojenského zásahu, kterou navrhoval ministr obrany Václavík, tlak části špiček československé armády na použití síly neskončil. Generál Zachariáš byl ale již rozhodnut. Ujistil zástupce Občanského fóra, že armáda pod jeho velením nezasáhne. A po zformování nové vlády v prosinci 1989 navrhl na kolegiu nového ministra obrany Vacka odpolitizování armády. V závěrečných kapitolách se pak autor zabývá koncem své vojenské kariéry i obecnějšími otázkami operačního plánování ČSLA.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá autobiografická, resp. vzpomínková, kniha generála Zachariáše, který v ní popisuje celou svou bohatou čtyřicetiletou vojenskou kariéru, od poručíka a velitele čety, až po generálporučíka a velitele okruhu. Dílo je zajímavé pohledem na armádu "z druhé strany", mám na mysli z pohledu vyššího velitele, nikoliv z obvyklého pohledu řadových vojáků, jak je prezentován především v řadě filmů a dokumentů. Gen. Zachariáš zde hovoří o vztazích jeho jako velitele a běžných vojáků i vztazích mezi nejvyššími vojenskými funkcionáři, zajímavé jsou především jeho všední velitelské starosti, různé mimořádné události, příhody z vojenských cvičení, českých i zahraničních, velice zajímavý je i jeho popis studia na moskevské vojenské akademii. Vše je psáno velice čtivě i pro běžného čtenáře, neorientujícího se ve vojenské problematice, není to žádná učebnice strategie či něco podobného. Kniha by klidně mohla být delší, ale jak sám autor uvádí, psal ji zpětně jen na základě vzpomínek, nevedl si žádný deník, ani neschraňoval dobové dokumenty. Za mě určitě doporučuji, zejména všem fanouškům historie ČSLA.