Příběhy a recepty z pošťácké brašny
Věra Červená

Pokud si myslíte, že pošťáctví musí být zákonitě nudné povolání, milé a humorné příběhy z pošťácké brašny vás přesvědčí o opaku. S pošťáky se někteří z nás potkávají každý den a máme si s nimi někdy více co říci než s vlastními příbuznými. Na svých pochůzkách pošťačka paní Červená zažila spoustu malých i velkých překvapení, načerpala mnoho toho lidského vyprávění, ale také spoustu receptů, se kterými se se čtenáři ráda podělí.... celý text
Přidat komentář


Tuto malou knížečku ze života pošťačky Věry a jejích kolegů jsem si velmi ráda přečetla ,již proto ,že moje švagrová dělala pošťačku skoro 50 let. Příběhy v knížečce jsou humorně napsány i když jim bylo určitě někdy ouvej. Knížečku proložila autorka paní Červená spoustou receptů, které načerpala ,ale i ochutnala při svých pochůzkách a podělila se o ně s námi. Docela milé počtení.

Zajímavé počteníčko, můj otec by pošťákem, tak znám jeho příhody z dřívější doby. Takže si ho rád připomínám. Přestože byl na poště ve městě, doručoval i na venkov. Takže jak je napsáno na záložce knihy platí-co všechno pošťák vyslechne a ochutná.
Kniha je rozdělena na 4 části podle ročních období od jara do zimy. Tomu odpovídají zážitky dvou pošťáků po jihočeských vesničkách a recepty příslušné k danému období. Příhody jsou úsměvné a chvíle s touto knihou byly jen příjemné. Byla to také první knížka, u které jsem dostávala hlad a že už jsem podobných "jídelních" pár přečetla. Namátkou Rok v Provence, u kterého to píše každý druhý, ale mě to minulo a to se mi kniha taky moc líbila. S jídlem mě patrně dostaly naše české luhy, háje, rybníky a především milá atmosféra srdečných lidí, když paní Červená píše, jak ji při pochůzce zvali na ochutnávku, případně na celý oběd. Neodolala jsem a pár receptů si opsala.