Sedmý syn

21.01.2023

Za mě naprosto nenaplněné očekávání a podivný pelmel. Těšil jsem se na fantasy kombinovanou s příběhy traperů a indiánskou mystikou. Tohle je ale alternativní náboženská historie určená jen pro skutečné znalce všech podrobností a historický konsekvencí vzniku USA, kombinovaná s filozofováním na úrovni young adult literatury. Skutečné fantasy je tam maličko a ještě v hávu křesťanského fanatismu. No, musel jsem přeskakovat. A ten příšerný překlad jmen a místních názvů tomu nepomáhá... Naštěstí to druhý díl vynahrazuje.

06.02.2022

(SPOILER) Mám rád styl psaní O. S. Carda. Píše tak nějak přirozeně, nechybí mu humor, čtenáři se nevnucuje, nevyužívá osvědčených literátských triků, jak třeba vyvolat napětí, a přesto ho tam nenásilně dostane. Tady je to typicky v jedné z posledních scén knihy, při níž má Alvin podstoupit malou, ale důležitou domácí operaci. Vlastně je ta pasáž spíše groteskní, ale stejně mi při ní trochu lezl mráz po zádech. V téhle knize si autor zřejmě trochu vyřizuje účty s náboženskými (a jakýmikoli jinými) fanatiky a ukazuje, jak snadno se dají zneužít dokonce ke zcela opačnému cíli, než si myslí, že sledují (nejsem věřící, ale podle skutků jejich by opravdu starozákonní Bůh a Ďábel byli stěží k rozeznání). Snad jediné, co mi občas vadilo, byla někdy přílišná rozvláčnost, "ukecanost" knihy. A taky by neškodilo mít podrobnější znalosti rané historie USA, s níž si autor tvořivě pohrává.

11.04.2021

V celku dobrý úvod do novej série. Príbeh narodenia Alvina juniora bol veľmi dramatický, opis jeho skorého detstva, život v rodine i jeho zvláštne schopnosti zaujali dosť na to, aby som pokračovala ďalej :) AJ

30.03.2019

Když jsem knihu četla před bezmála dvaceti lety, byla jsem nadšená. Snad se mi trefila do správného věku či duševního rozpoložení, určitě zaujala pro fantasy neobvyklým prostředím a dobou kolonizování Severní Ameriky, kde se dějiny poskládaly trochu jinak. Dalšími klady jsou do hloubky propracované charaktery důležitých postav (jak bývá u Carda zvykem), potěšilo také jaksi lidově přirozené a přece nevšední vnímání i praktikování magie.
Příběh má více vrstev: na pozadí boje dobra se zlem se odehrává spousta větších i menších lidských dramat. Starší čtenář pravděpodobně nebude výrazněji obohacen filozofickými aspekty díla, ti mladší by však mohli nalézt novou myšlenku nebo pohled na věc. Nejvíce přemítání je věnováno různým podobám víry, náboženství, církve, fanaticky následovaných dogmat, netolerance a neschopnosti pro zaslepenost biblí rozeznávat dobré od špatného. Výraznou roli v ději rovněž hraje zrod Spojených států amerických.
Při druhém čtení byl zážitek o něco slabší a hned se vymáčknu proč. Pro někoho by mohla být negativem předčasná mentální vyspělost dětských hrdinů, což mě osobně příliš neštvalo, už jsem si na to u Carda zvykla. Náboženské řeči a americký patriotismus jsem taky zvládla spolknout bez zadušení. Pominu i nevkusně odpudivou obálku prvního vydání... Nejvíce mě potrápil poněkud problematický překlad. Card svým postavám rozdal různá prapodivná jména, většina byla počeštěna, některá ne (třeba s páterem Throwerem si Petr Kotrle neporadil). Což o to, taková Víra nebo Síla (Faith, Vigor) dopadli relativně dobře, Míra (Measure) si v češtině dokonce polepšil a dvojčata Nechtěj a Neplýtvej (Wantnot a Wastenot) zní v obou jazycích stejně pitomě. Ale proč jsem musela opakovaně skřípat zuby nad Jiřím Washingtonem, to bych si ráda nechala vysvětlit. Právě tak mi nesedl překlad místopisných názvů (např. Rhode Island - Růžový ostrov), nebo dokonce jejich fonetický přepis (Nový Hempšír, Masačusec), z yankeeho se stal janek atd. Tohle mi četbu docela znepříjemňovalo.
Také mám výhradu k závěru, kdy se jedna z vedlejších postav ukáže být nepravděpodobně mocná, snad to Card později dokáže opodstatnit.
Když si zprůměruju současnou převažující spokojenost s někdejším nadšením, vychází mi krásných +/-85% a jsem opravdu zvědavá, jak mě osloví druhý díl (v pradávné době dospívání byl zklamáním).

02.01.2018

Pokud Card v něčem opravdu vyniká, tak je to vyprávění. I přes spoustu filozofických rozmluv se kniha čte lehce a necelých 250 stran uteče jako voda. Některé části knihy jsou navíc vyprávěny z pohledu Alvina a mají takový zvláštní dětský nadhled. Je škoda, že ke konci knihy těchto částí ubývá. O výjimečnosti této knihy navíc hovoří i fakt, že normálně knihy plné filozofických rozmluv moc nemusím, Sedmého syna jsem ale doslova zhltnul. Čtyři hvězdy dávám proto, že pět by mohlo být trochu unáhlené. Uvidím, co další díl.

Kniha mne příliš nezaujala, překlad jmen do češtiny mi dost vadil, stylisticky se mi tam něco takového opravdu nehodí.