Příběhy dona Quijota
Jaromír John (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206744/bmid_pribehy-dona-quijota-206744.jpg
4
52
52
Snad každý zná šlechetného, chrabrého, i když více než podivínského rytíře Dona Quijota a jeho nerozlučného druha Sancha Panzu. Chudého zemana dona Quijana pobláznila četba rytířských románů. Pod jménem Don Quijote de la Mancha se proto vydává na pouť za ideály bludného rytířství a za vysněnou dámou svého srdce Dulcineou. Se vznešeným posláním ale ostře kontrastuje jeho vytáhlá postava stárnoucího muže, improvizované rezavé brnění, ubohá herka Rosinante i jeho přízemní, ale upřímný panoš, sedlák Sancho. Během cesty překonávají oba hrdinové množství překážek a protivenství, jimž se srdečně zasmějeme, zároveň však pocítíme smutek nad jejich marností a uvědomíme si rozpor mezi šlechetnými ideály a mnohdy nelítostnou realitou. Slavný příběh španělského prozaika, dramatika a básníka Miquela de Cervantes Saavedry spatřil světlo světa poprvé v roce 1605. Už tehdy zaznamenal okamžitý úspěch u čtenářů, dokonce jakýsi smělý falzifikátor vydal údajný druhý díl této knihy. Český spisovatel Jaromír John renesanční román převyprávěl a svým poetickým jazykem ho přiblížil dnešnímu čtenáři.... celý text
Přidat komentář
Naprosto souhlasím s komentářem Lusa. Asi jsem vtip téhle knihy nepochopil. Ale obecné informace o Donu Quijotovi mi stačí a ke knize se vracet nehodlám.
Kdyby nebylo čtenářské výzvy asi bych si knihu nikdy nepřečetla a spokojila bych se jenom s informacemi co znám ze školy. Je to holt klasika A jsem ráda že už to mám za sebou.
Jedna z nejstarších knih, které mám. Toto převyprávění klasiky světové literatury, ovšem vydání už z roku 1955.
Asi by měl číst každý, kdo chce mít pojem o světové literární klasice, nicméně musím připustit, že příběh sám už dnešního čtenáře příliš ani nenadchne, ani nepobaví.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Večery na slamníku |
| 1983 |  České humoresky |
| 1966 | Rajský ostrov |
| 1976 | Příběhy dona Quijota |
| 1949 | Žeň českého humoru |
Je třeba poděkovat panu Johnovi, že převyprávěl a zjednodušil to košaté a dneska v podstatě neučitelné Cervantesovo dílo.
Je to vlastně série historek, postavených na hlavním principu - pošetilý, ostatními považovaný za bláznivého, muž se rozhodne zachraňovat tradici, čest a starý řád v podobě chrabrého rytířství. K němu patří samozřejmě ochrana dam, ale také boj se všemi, kdo by jejich čest chtěli ničit. A protože se to už nenosí, doba se změnila, je to nejen pošetilé, ale v podstatě nemístné. A celý komediální nápad knihy spočívá v tom, že většina lidí, které Don Quichote potká, přistoupí na jeho "hru" (kterou však on myslí smrtelně vážně), a jednají s ním jako s rytířem. Ale ve skutečnosti si z něj jen dělají legraci pro vlastní potěšení.
No - mám s tím drobátko problém, podobný jako se Švejkem. Ten literární typus je na začátek 17. století zajímavý, ale není zřejmé, jestli to a) on tak opravdu myslí, b) jestli to sám vlastně hraje a nebo c) je blázen. Tady alespoň jde o ideály, o chrabrost, mužství, oddanost a čest, což jsou hodnoty. (To u Švejka je to horší, to je patrně blbství a nebo vychcanost, a snaha se hodnotám vyhnout, s čímž se nedokážu ztotožnit, natož abych to vztáhl na "švejkovství" a "češství".) Ale ten svět, který se on snaží udržet a chránit, už tehdy neexistuje. Natož nyní. Nevím tedy, jestli to ještě dne může v někom rezonovat. Tak zůstává jen tzv. klasické dílo, slupka humoru a lítosti, je to vlastně tragikomická figura, "rytíř smutné postavy".
A nemyslím, že bych musel historek, které jsou všechny na jedno kopyto, číst tolik. Proto se vracím zpátky k panu Johnovi - díky, že Cervantese zestručnil a zpřístupnil. Ale k mým oblíbeným knihám to bohužel patřit nebude.