Příběhy mého života

07.12.2024

Maraise jako herce jsem nikdy moc neprožívala a k přečtení mě přivedlo nádherné představení Anděl v modrém ve Viole.
Marais se příliš netají tím, že se snažil vymanit z rozvrácených rodinných poměrů pomocí svého zjevu a jeho vyprávění je nejsilnější tam, kde si otevřeně dělá legraci z paradoxů svého osudu. Koncem třicátých let si téměř nevšiml, že přichází válka, protože se cele věnoval divadlu a intrikám při obsazování rolí, přesto se pak stal symbolem odporu, když byl Němci osočen z inscenování „homosexuálního“ představení. Získal válečný kříž za to, že se mu nechtělo ležet ve sněhu a šel si do auta sníst kompot. Především je ale knížka vyznáním osudovému příteli a milenci Jeanu Cockteauovi.
>> Jeane, miluji tě. V Orfeově závěti jsi napsal: „Dělejte, že pláčete, přátelé, protože básník jen dělá, že je mrtev.“
Jeane, já nepláču. Budu spát. Usnu s pohledem na tebe a zemřu, protože od nynějška budu dělat, že žiju.>>

20.08.2024

V mnohém dosti otevřený vlastní životopis známého krasavce mezi francouzskými herci. Dnes je již jeho sláva trochu zašlá, mnohé ze zmíněných filmů a divadelních her už nám nic neříká, ale stále je v povědomí mnohých. Některé části se také proto nečtou lehce, líbí se mi hercova snaha pomáhat potřebným i jeho válečná epizoda. Dnes už se však asi mnoho čtenářů této knihy nenajde.