Příběhy mužů a hor
Čestmír Kubík
Dvanáct příběhů ze života členů krkonošské Horské služby, kteří obětavě nasazují své životy a zdraví pro záchranu druhých. Několik tragických i humorných příběhů vyprávěných členy Horské záchranné služby v Krkonoších. I když tito "muži hor" milují jejich pohádkovou krásu, znají také jejich krutost. Když je třeba, vydávají se do mlhy, mrazu a bouřlivých vánic, aby často s nasazením vlastního života poskytli pomoc vysíleným a zbloudilým.... celý text
Přidat komentář
Snad povinná četba pro každého, kdo se chystá na hřebenovku? :-) Jak krásné jsou naše nejvyšší hory a jak můžou zaskočit toho, kdo je podcení... Příběhy lidí, díky kterým se můžeme cítít bezpečněji, průkopníků dnešní horské služby, kteří bez přemýšlení vyráží do akce. Jedno kdy, jedno kam, nasadí svojí kůži jen proto, že možná právě vám už ve vánici dochází dech. Dojemné, kruté, někdy veselé příběhy, které dáte na jedno otevření knihy a zamrzí vás, že jich není více. Moc pěkná kniha, doporučuji všem milovníkům Krkonoš.
Autorovy další knížky
1980 | Pach tlejícího listí |
1958 | Příběhy mužů a hor |
1984 | Stín |
1990 | Dvakrát mimo zákon |
1960 | Zajatci vteřin |
knihobudka :)
"Hovor však pomapu utichl. Jeden po druhém usínali, zmoženi únavou i nečekanými zážitky dnešního odpoledne. Nahoře nad jejich hlavami kvílel vítr, který na ně shazoval spršku bílých sněhových květů. Usazovaly se jim na šatech, čepicích i vykukujících vlasech, zanášely je bílým, mrtvě bílým sněhovým popraškem..."
kniha o opravdových hrdinech - skromných chlapech z horské služby...přesněji o chlapech, kteří v Krkonoších horskou službu zakládali..pracovali těžce, tvrdě, primitivně, s nulovým vybavením, ale o to větší chutí zachránit ..nejen život lidí, ale jak se dozvíme v jedné povídce, bojovali i s požáry chat na hřebenech, kde voda byla nedostatkovým zbožím. Srdcaři, nemyslící na vlastní život a prospěch, ale na ty druhé...
Autor pozbíral snad všechny možné případy - již spomenutý požár, zbloudilé lyžaře (podcenivší počasí) z první ukázky, lavina a nešťastníci pod ní, umrznutí, zranění - zlomeniny i propíchlé tepny, epileptický záchvat, bouřka s poraněním bleskem...a taky popsal i "netypickou" záchranu koníků, kteří kdysi tahávali náklad na hřeben a mlze sešli i s vozkou z cesty....
Zároveń nám dává nahládnout do nitra a soukromí samotných zachránců, dozvíme se, že i na ně čekají doma ženy, děti (někdy polosiroty - Hanička, která má už jen tatínka..), že v "civilu" jsou pekaři, pošťáci, stavaři, dělníci, prostě všechno možné..jediné vozidlo - stará sanitka...a i s těmito chudými možnostmi a odhodlaným srdcem dokázali někdy zázraky. (a někdy byl zázrak , že se taky nestalo něco i jim bouřka, nebo bloudění na vrcholu Studničné v mlze při záchraně...)
a i když se nám někteří zdáli necitliví - třeba Gusta (snad nejdojemnější povídka, kdy najde v létě starou brašnu, a vzpomene na jejího majitele, kterého našli až po roztátí laviny, a v brašně nachází dopis, který čte....a objasní mu mnohé...), ve finále autor ukázal, že to jsou všechno chlapi na svém místě, doplňující se ve velmi funkční celek.
"Kdybych jen věděl, co je to za člověka, a že se těší na dítě, tak bych tu lavinu přehrabal třeba celou sám. A kluci to věděli. Proto se vrátili hledat. Oni jsou už takoví. Nemluví, dělají. ale vždyť oni jsou takoví vždycky ! Je jim jedn, kdo to je. Hrabou se v laviách, lezou do mlhy a vánice, ani v noci si nedají pokoj. Ale proč to dělají ? Proč jsou takoví ? Asi - asi jsou jak ten inženýr. Mají rádi život, mají rádi lidi. Ale cožpak já nemám lidi rád ?"
smekám, doporučuji. (a podobným cíťům jako já doporučuji i krabčku s kapesníky !!!)