Každý má svůj Everest
Eva Dolejší , Pavel Dolejší
Příběhy o hledání série
1. díl >
Lidsky dojemné příběhy jsou prodchnuty křesťanskou láskou, vírou v Boha a v moudrost jeho konání.
Přidat komentář
Touha nalézt cestu k B-hu, dosáhnout duševní rovnováhy a znát své limity. Nejde o žádný výjimečný literární počin, ale domnívám se, že každý z nás by v některém z hrdinu poznal sám sebe.
"Každý má svůj Everest. A na vrcholu svého Everestu jsem dnes stal. "
Na této knize mi vadí dvě věci: jistá stereoptypnost postav - správný chlap nosí vousy, zaporácký je hladce oholen (nechci spojlerovat, ale tak to na mně působí, hlavně v příbězích rodiny Hornových). Sice se to při pohledu na fotku autora stává pochopitelným, ale... Ale možná právě naopak, by se od toho autoři mohli oprostit. Přesto je to čtivé a kniha se mi líbí, nebýt té druhé věci a to předmluvy, kde je Pavel Dolejší srovnáván s Kristínou Royovou. Podle mě je to srovnáváni nesrovnatelného, Royová psala v jiné době a jinak. Ale když mám srovnávat, tak psala, podle mě, lépe. Doufám, že pokud tato kniha ještě někdy vyjde, tak už bez předmluvy.
Kniha povídek o hledání Boha. Jsou to takové pohádky pro dospělé. Atraktivní, emotivní, s magickou přitažlivou silou. Vozil jsem knihu na cesty vlakem z práce a vždy jsem se odpoledne těšil, až ji budu moci otevřít a přečíst si další pasáž. Často se mi draly do očí slzy. Jako pomoc při hledání toho, kdo je nad námi, to také funguje - rozhodně víc než většina kázání v kostele. Čistě z literárního hlediska jde ovšem o prózu průměrnou a náměty jsou samé klišé - hemží se to tam zázračně zachráněnými dětmi ve vánici a padajícími horolezci.
Přestože autoři netlačí nijak zvlášť na pilu/víru, povinná křesťanská agenda z knihy prosakuje - odmítání interrupce (ovšem na příbězích s dobrým koncem, takže z pozitivního náhledu a s citlivým pochopením), obraceči na pravou víru, proti nimž stojí militantní neznabozi, kteří se po zlomových situacích stávají praktikujícími křesťany.
Přes to všechno kniha na člověka funguje a určitě se budu pídit po dalším dílu, abych sledoval osudy rodiny Hornových. Nejsem ovšem příliš rád manipulován, a tak paradoxně u mne by účinek byl o to větší, čím méně přímá by byla propagační linka náboženství.
Nečetla jsem celé, ale první příběh rodiny Hornových, pokračující i v dalším díle, je jedním z nejkrásnějších příběhů, jaké jsem kdy četla... Neskutečně povzbuzující i přes slzy v očích...
Byly tam vážně krásné a dojemné příběhy hledajících lidí. Ještě více jsem se usvědčila v Boží lásce k nám :) Doporučuji!
nádherné povídky ukazují na autorův hluboký a lidský vztah k Bohu-nic vyumělkovaného, žádné dogmata či ceremonie...
jen jednoduchá a čistá víra ve všemohoucího a milujícího Boha :-)
Nadšená jsem byla pouze z první povídky, tam mi ani nevadila ta "boží tendence". Ale v dalších povídkách to bylo tak násilné, škrobené, že jsem myslela, že knihu nedočtu.