Príbehy obyčajného šialenstva
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523716/mid_pribehy-obycajneho-sialenstva-651c8d677d0fd.jpg
4
443
443
Tridsaťštyri poviedok amerického spisovateľa Charlesa Bukowskeho, ktoré písal v rokoch 1967 až 1983. V Príbehoch obyčajného šialenstva zobrazuje život v celej svojej nahote. Z jeho textov presakuje desivá úprimnosť a krutá realita, aj skúsenosť a poznanie. Skrytý za svoje postavy alebo sám za seba neopakovateľným spôsobom vyslovuje svoje názory, nastavuje ľudom zrkadlo, smeje sa i plače nad bezútešnosťou života. Sú to príbehy šialenstva, ľudia robia šialené veci, lebo život je šialený, on sám je šialený... píše o ženách, deťoch, väzňoch, bláznoch, o dostihoch, stávkaroch, spisovateľoch, narkomanoch... o ľuďoch, niekedy až šialene pravdivo.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2020 , Citadella (SK)Originální název:
Tales of Ordinary Madness, 1983
více info...
Přidat komentář
Knížka mě (častečného abstinenta ((nepiji tvrdý))) naprosto nadchla. Četl jsem před pár lety Formánkovy Úsměvy a po nynějším objevu Bukowského musím říct, že je to až neuvěřitelně podobné. Akorát Buk mi přijde dospělejší.
Mno, každopádně je to naprosto super četba pro lidi, co se nebojí samoty, alkoholických zvratků a sexu v sedmi pádech.
Skvělá kniha, nějak nemám náladu psát sahodlouhou recenzi, takže se musíte spokojit s: je skvělá.
„Svět patří těm, co se neposerou.“
Bukowski je prostě jedinečný úkaz, který budete buď milovat nebo nenávidět nebo obojí najednou.
Poloožralé blekotání a svinění papíru se kouzelným a zábavným způsobem mísí se záblesky geniality odhalující nahé, tvrdé a nepříjemné životní pravdy nečekaně poetickým, až romantickým způsobem.
Abyste měli představu, o co jde, překlikněte si do profilu autora a přečtěte si některé citáty Starého prasáka. Dostanete koncentrovanou dávku jeho skvělých životních zjištění, rad a mouder, která nachází zásadně na dostizích, při chlastání, mrd*ní macatej ženskejch do zadku, držkování, blití a tak vůbec.
Povídky v této knize, kterou jsem zatím četl jako jedinou, kolísají v kvalitě, některé jsou vysloveně povedené, jiné zase nemají skoro žádný smysl. Stačí přečíst jen pár povídek jednou za čas, Bukowského se snadno přejíte.
Aktuálně čtu tuto knihu v angličtině a některé povídky suverénně přeskakuji, protože je to nuda.
Zkusím podle rad některých čtenářů přeskočit do druhé půlky. Zatím musím říci, že se mi mnohem víc líbily "Všechny řitě světa i ta má".
Předně všem doporučuju přečíst Poznámky o moru, které jsou až ke konci knihy. Původně jsem to chtěla po půlce utnout, ale nejlepší povídky, nebo spíš filosofické statě, jsou až ke konci. Leč dost často to byla nuda nuda šeď šeď a nechápala jsem, co chce jako autor sdělit? Jiné povídky zas měly šťávu a četly se moc dobře. Ale nejvíc viditelný byl prvek fekálnosti, násilí, prostituce a dostihů..a tohohle syrového stylu se člověk velmi rychle (i když nejsem žádný puritán!) přesytí...
Bohužel jsem nedočetla, kniha mě nebavila a žádnou hloubku jsem v životě "alkoholika a bůhví co ještě" nenašla.
Po "Dalších zápiscích...", "Zápiscích..." a "Nejkrásnější ženské..." byla tato sbírka pro mě asi nejslabší. Většina tu u Bukowského mám tak, že se moc líbí skoro všechny, jen pár není úplně ono. Tady to bylo naopak - jen pár jich bylo skutečně ono. Netvrdím, že by se ostatní nedaly číst, daly a mnohdy byly zajímavé, ale....přeci jen trochu nudnější.
Typicky Bukowské, nenútené, trošku nechutné a obdivuhodne surové. Poviedky s autobiografickými prvkami, ktoré sú viac než len obyčajne šialené.
Bukowského šílené příběhy obyčejnosti jsou pomyslnou branou do Bukowského díla. Povídky pobaví i odradí. I zde najdeme autorovy oblíbené scenérie dostihových závodišť, zaplivaných putik a tlustých mrduchtivých paniček.
Erekce ejakulace exhibice a jiné příběhy obyčejného šílenství, pouze v jiném (aktuálnějším) překladu.
Tato kniha byla moje první kniha od Bukowského a musím říct, že se mi líbila. A to hlavně jeho stylem života: chlast, sex, dostihy,...
Zjistil jsem, že Bukowskiho si vychutnám tehdy, pokud mezi čtením jeho dvou děl uplyne docela dlouhá doba. M. Malátný měl pravdu v tom, když prohlásil, že od Bukowského je nejlepší ta kniha, kterou si přečtete jako první. Nechci křičet, že je od něj vše na jedno brdo, ale člověk musí mít zkrátka náladu a nesmí se těch jeho fantazií, vulgarismů, nechutností a břitkého humoru přesytit. Mně se to u Příběhů obyčejného šílenství málem stalo.
Přikyvoval jsem, smál se, občas kroutil hlavou a než jsem se vlastně nadál, byl tu konec knihy, kde Buk napsal: "Přeskočilo mi. Definitivně jsem se zbláznil." A mě v ten moment zase definitivně došlo, že jsem konečně našel svého autora, který mě baví a který mi i něco dá, kterému rozumím, kterého jsem prokoukl od začátku do konce.
[os. pozn.: první Buk. kniha, co jsem koupil, v Olomouci (Kosmas), bylo mi 14 let, na internetu jsem předtím četl povídku Kopulující kalifornská mořská panna]
Príbehy obyčajného šialenstva je prvá kniha, ktorú som od Bukowskeho prečítala vôbec. Je to kniha poviedok, ktoré sú niektoré skutočne nezáživné, tie sa dali len tak preletieť pohľadom, ale takisto, kniha obsahuje poviedky, ktoré doslova vyrazia dych... nad takými sa treba pozastaviť, zamýšľať... Skutočne neľutujem, že som na ňu narazila, i keď som spočiatku čakala niečo úplne iné.
Řekla bych, že tato kniha je tématicky podobná jeho dalším dílům, některé povídky jsou úplně dokonalé a člověk se u nich opravdu od srdece zasměje, ale jiné jsou takové docela nezáživné a stojí o to je přeskočit.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Pár příběhů dobrých, ale jinak nic pro mě.