Příběhy pařížské kokoty
Guy de Maupassant
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74892/pribehy-parizske-kok-74892.jpg
3
8
8
Próza s titulem Příběhy pařížské kokoty napsaná nejspíše v první polovině 80. let předminulého století, bývá automatiocky připisována Guy de Maupassantovi, spisovateli francouzského (kritického) realismu, potažmo naturalismu. (z předmluvy) Ale zpět k domnělému Maupassantovu autorství: Co pro ně svědčí dále? Třebas zasvěcené vhledy do prostředí novin, šantánu, případně burzy, s nimiž měl spisovatel a svého času aktivní novinář svoji bohatou zkušenost; třebas postava vykutáleného žurnalisty Alberta Tisina, adepta polosvěta, ochotně manipulujícího veřejným míněním podle přízně, které se mu dostává od vybraných objektů, šplhajícího - podobně jako Georges Duroy v Miláčkovi (1885) - přes srdce i klíny žen po společenském žebříčku vstříc kariéře a všem jejím skvělým atributům. A paralely najdeme taky v Kuličce (1880): Léna je možná vypočítavá a snad i neslitovná kurva, ale některé obrazy, v nichž účinkuje se svým manželem Stanislavem, ji ukazují málem jako ideální manželku, jako ženu respektující a milující svého muže. Možná by Léna posloužila jako příklad dnešním feministkám: odečteme-li hodnocení, je vlastně nezávislou a svobodnou bytostí. Podobně jako jí byla Maupassantova matka. Na ni by rovněž pasovala píseň, v níž jedna z postav příběhu, Elvíra, tančíc nahá budoárem, opěvuje titulní "kokotu" a s ní ženu jako takovou: "Tobě, ženo, patří celý svět!" ... celý text
Přidat komentář
Narozdíl od anglických novel stejného žánru z konce 19. století, působí postavy v této francouzské knize jako skuteční lidé, kteří mají své motivace, city a vztahy. Text navíc není nijak zbytečně obscéní, nebo pornografický, ale příjemně se čte. Nevím do jaké míry se dá tato novela považovat za historický vhled na tehdejší pařížskou vyšší společnost, ale pokud ano, tak je to zajímavý střipek do mozaiky. Jediné co autorovi nevěřím (nebo spíš nechci) je posedlost snad všech postav zadnicemi.
Hraběnka de Mauregard si nechá platit za své služby,touží po bohatství a velmi ji to baví.Pornografický text,bez zvláštní myšlenky a děje.Opakující se,detailně popsané scény na každé stránce.
Když jsem knihu objevila,myslela jsem,že jde o Miláčka v ženské podobě.Nejsem puritán,nevadí mi erotické ani tvrdší popisy,ale tyto dialogy a praktiky se mi v tomto podání teda moc nelíbily.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Jedná-li se o erotický román pro náročné, jak je psáno na obálce této knížky, o tom bych i pochyboval, a to nejen že je to náročný román, ale že je i erotický. Jedná se spíše o pornografickou novelu, protože erotický román pro mě znamená prvně propracovanou psychologii a vývoj postav, zadruhé děj, který odněkud někam směřuje. Erotický román má tedy i to, čemu se v naratologii říká příběh. V případě této knížky se dle mne ale spíše jedná o pornografickou literaturu, psychologie postav a děj je spíše jen přívazkem explicitně deskriptivním sexuálním scénám. Určité stylistické kvality novela má, ale podobně jako jiná kniha této ráže, která jako by potřebovala literární legitimaci, totiž Wildova Lady Fuckingham, je i tato kniha připisována slavnému literátu Maupassantovi.