Příliv smrti
Arthur Conan Doyle
Příběhy profesora Challengera / Profesor Challenger série
< 2. díl >
Příliv smrti (Jedovatý pás) – Dobrodružství profesora Georgea E. Challengera, Lorda Johna Roxtona, profesora Summerleea a žurnalisty E.D. Malonea. A. C. Doyle se svým románem Ztracený svět z roku 1912 zařadil mezi klasiky science fiction vedle Julese Vernea a H. G. Wellse. Román, inspirovaný archeologickými nálezy prehistorických zvířat, byl poprvé zfilmován v roce 1925, a dočkal se dalších filmových adaptací a pokračování. Román byl nedávno vydán v nakladatelství Millennium Publishing. Hrdina románu, profesor Challenger, je ústřední postavou také v knize Příliv smrti (Jedovatý pás, 1913), kde je Země kontaminována neznámým jedem mimozemského původu. Další díla s profesorem Challengerem, která vznikla ve dvacátých letech, jsou již ovlivněna spiritismem a okultismem, například i další do češtiny přeložený román – Země mlhy (The Land of Mist, 1926, Millennium Publishing připravuje nové vydání).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , Millennium PublishingOriginální název:
The Poison Belt, 1912
více info...
Přidat komentář
V rukach som mal slovenske vydanie od Snowmouse. To okrem Pasu jedu obsahuje este dve poviedky s profesorom Challengerom. Takze skusim spomenut kazdu vec zvlast. Je v dnesnej dobe takmer nemozne aby vznikla podobna fantastika, pretoze Doyle pouziva ideje davno prekonane alebo vyvratene ako nepravdive. Pas jedu je postaveny na myslienke eteru. Eter ktory zaplna vesmirny priestor. Co bol napad ak nie z obdobia antiky, tak zlatu eru zazil v obdobi osvietenstva. A Zem sa dostane prave do takeho nebezpecneho otraveneho pasu eteru. Samotny pribeh nie je nic moc, okolo 100 stran, ktore ale takmer postradaju nejaku dejovu zapletku. Na par miestach sa pokusa ustami postav o nejake filozoficke zamyslenia typu "clovek zoci voci neodvratnej smrti". Ako by si Doyle na vacsi format vybral nespravny pribeh. Ktoremu sa bud poriadne nevenoval, alebo ho proste nedokazal zuzitkovat. Konci skoro ako by sa nic nestalo. Mimochodom, Strateny svet tiez ku koncu obsahuje zlom, na ktorom je vidiet ze autor sa proste rozhodol to zostrucnit, a ukoncit pribeh. Moment "stacilo a uz dalej nejdem". Paradoxne dve dalsie poviedky su lepsie.
Poviedka Stroj, ktory vsetko rozlozi ma presne strukturu sherlockovskej poviedky. Len dvojicu tvoji nas Malone a profesor Challenger. Startovny dopis a tak. Sherlockovska klasicka sablona. Na pozvanie navstivia sialeneho vynalezcu, ktory vynasiel co??... stroj na rozlozenie vsetkeho a rozhodne sa ho predat mocnosti, ktora ponukne najviac. Pretoze sa to javi ako dokonala zbran. Nadherna idea, viktoriansko-verneovska fantastika. A s prekvapivou originalnou pointou. Doyle pouzil osvedcenu sablonu a tu mal dokonale zmaknutu. Ani slovo navyse. Prave toto sa podla mna dalo rozpisat aspon na novelu. Toto si skor zasluzilo velky priestor. Vidim potencial druheho Oceloveho mesta.
A rovnako aj Ked Zem skrikla. Idea ze Zem je zivy organizmus sa obcas objavi, potom sa prezlecie pod tlakom vedy za nejaky iny koncept. Tu je Zemegula naozaj zivy tvor. Takyto naivizmus dnes nema sancu vzniknut. Doyle proste v serii Challenger chcel vzdy pouzit ohromujuci napad ale v ramci vtedajsej okrajovej vedy. Necudo, Doyle je napr. velky milovnik duchariny, okultizmu. Challenger sa rozhodne vrtat obrovsku sachtu...a dokazat ze Zem je ziva tym, ze ju ... podrazdi :) Dokonale. Hodne Wellsa, Verneho, Poea, a Lovecrafta urcite. Aspon ze to dostalo 40 stran. Dalo sa z toho vytazit viac, uz len z toho dovodu, ze sa tu objavuje novy rozpravac pribehu!
Za vlasy pritiahnute v tejto viktorianskej poetike mi paradoxne pripada ...ked pristupim na hru s sialenymi napadmi, to, ze sa Challenger ukaze ako "genius a odbornik na vsetko". Kde Verne ma v kazdom pribehu ineho genia odboru... Challenger sa javi ako parodicka postavicka, pripadne lenivost Doylea. Ak s nim mal zamer tvorit seriu ako so Sherlockom, nemoze to fungovat, lebo Sherlock je specialista, hoci s encyklopedickymi vedomostami tiez prekypuje, ale vzdy v oboroch, ktore suvisia so zlocinom. A jednotlive zlociny mu musi predsa nieco pomoct vyriesit. Challenger je naproti tomu raz genialny paleontolog, raz jediny co odhali otraveny pas eteru vo vesmire, nasledne odhali ze Zem je ziva. Ale to uplne sedi do viktorianskej poetiky vo fantastike. Prinajmensom je to vzdy original.
Ci by som knihu ako celok doporucil kazdemu? Nie. Citatelom fantastiky, Wellsa, Verneho, ano. Milovnikom Doylovho diela ano. Pretoze je to jeden z troch pilierov jeho tvorby. Detektivka, Fantastika, Okultizmuz. Pre niekoho kto chce mat jeho dielo kompletne.
Velmi milá knížečka plná úvah o smrti a zbytečnosti lidstva ve srovnání s celým vesmírem a celé to doprovází vkusný humor.
Může obsahovat mírné SPOILERY???
„Věřil byste, že jsem [Summerlee] kdysi míval u dětí zaslouženou pověst výborného imitátora domácích zvířat? Možná bych vám mohl pomoci strávit čas příjemným způsobem. Pobavilo by vás, kdybych zakokrhal jako kohout?“
„Ne, pane,“ odpověděl stále silně dotčený lord John. „Nepobavilo by mě to.“
„Moje umění zakvokat jako slepice, která právě snesla vajíčko, se rovněž považovalo za nadprůměrné. Smím předvést?“
„Ne, pane, ne – určitě ne.“
V knize Příliv smrti nás čeká 2. dobrodružství profesora Challengera a jeho přátel, kteří společně podnikli před 3 roky výpravu do Ztraceného světa. Charaktery postav se nezměnily, takže se opět můžete těšit na škorpení profesorů. Také lord John Roxton se veze na hádavé vlně. A nejen on. Lidé se začínají chovat podivně a množí se zprávy o nevysvětlitelných úmrtích. Co za tím vším vězí? Prof. Challenger má samozřejmě vysvětlení, to by ani nebyl on. Neztrácí nic ze své domýšlivosti („Zdá se, že se lidé poučili a považují mě za první autoritu v dotyčném problému.“) a nemá problém vyjádřit svou inteligenční převahu, většinou ne zrovna vybíravým způsobem:-)
Je těžké nesrovnávat s předchozí knihou. Ztracený svět je prostě nepřekonatelný. Přesto se mi tento krátký příběh líbil. Byl vtipnější. Cestu vlakem jsem si s nimi fakt užila:-D A ta trocha fyziky nemůže nikomu uškodit:-) Příběh se poměrně rychle rozjede, vypráví ho opět novinář E. Malone. Popisy apokalyptické scenérie jsou hodně zdařilé, jako bych před sebou viděla namalované obrazy. Škoda, že sir A. C. Doyle neměl „odvahu“ zakončit knihu dramatičtěji. Skončila tak, jak jsem předvídala... Kromě jiného jsem dostala mnoho podnětů k zamyšlení a obsahuje zdařilé ilustrace, proto hodnotím plným počtem hvězdiček. A těším se na další dobrodružství prof. Challengera:-)
„Smrt jednoho člověka je příliš malá a nevzbuzuje ve vás starosti. Když stamiliony umírají společně, jako se to stalo dnes, nemůžete z toho množství vybírat svou vlastní smrt jako výjimečnou.“
„Někdy si myslím, že je to jen obrovské sebevědomí lidstva, které je vede k přesvědčení, že všecko kolem nás je tu jen pro člověka, aby si měl kde pyšně vykračovat.“
Text poplatný době napsání.
Vědecko-technická revoluce v plném proudu, pošilhávání do vesmíru a v příběhu je to znát. Třetina knihy jsou polemiky hrdinů nad důvody vzniku a komentování průvodních jevů celoplanetární existenční krize.
Kniha má ale kouzlo tak, jak byla napsaná.Nic bych nekrátil, nevynechal. I když některé pasáže bych klidně oželel, tak bez nich by zbylo jen akčně dobrodružné torzo. A to by bylo málo.
Takhle si člověk alespoň udělá představu, v jaké společenské atmosféře A.C. Doyle příběh vymyslel a sepsal.
Přečíst se to dá, ale znovu se k útlé knížečce už vracet nebudu.
Tak tyhle postapokalyptické příběhy mám mám celkem ráda. Musím říct, že na svou dobu, je to poměrně dobře promyšlený příběh, který by se v menších úpravách dal solidně zařadit do jakéhokoliv období.
Tak toto jsem nečekala, vážně to předčilo všechna má očekávání. Trocha sci-fi, trocha orwellovského patosu, trocha psychologie....ovšem s polohappyendem, ale co, i tak výborná povídka, kterou přečtete za pár hodin a možná ve vás i něco zanechá:)
Část díla
Autorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Jedovatý pás je útlým, v českém vydání 139-stránkovým příběhem ze série dobrodružství profesorů Challengera a Summerleho, lorda Roxtona a žurnalisty Malonea, z nich je nejznámější Doylova "cesta do pravěku" Ztracený svět. Vědeckofantastický Jedovatý pás za oním slavným a vlivným románem nezaostává. Profesor Challenger oznamuje svou hypotézu o vysvětlení záhadných onemocnění a nevysvětlitelných událostí na Sumatře posunem spektrálních čar světla, které mění éter v ovzduší na jedovatý plyn. Vzápětí žádá Challenger novináře, aby k němu do bytu Malone okamžitě přijel s lahví kyslíku. Zmínění hrdinové románu se pak u Challengera setkávají - k přežití jim pomáhají lahve s kyslíkem - a společně sledují, kterak smrtící jedovatý pás přechází přes zeměkouli a prochází Anglií. Okny hermeticky uzavřeného bytu sledují postupující zkázu na ulicích: umírající chodce, požáry vzdálených měst... Předpokládají ovšem, že sami také zemřou, jenom o několik hodin později než ostatní... Jsou tam půvabné pasáže, kterým nelze odolat. "Statečná ta malá dáma (Challengerova choť) se pak rychle vzdálila a záhy jsme slyšeli sykot samovaru. Velmi brzy se vrátila s pěti kouřícími se koflíky kakaa na podnosu. "Vypijte tohle," pravila. "Bude vám ihned lépe!" Učinili jsme to. Summerlee se tázal, zdali si smí zapáliti dýmku a my ostatní jsme si rozžehli cigarety. Myslím, že to posílilo naše nervy, ale byl to omyl, neboť způsobili jsme v dusném a těsném pokoji hrozné ovzduší. Challenger pak musil otevříti ventilátor. "Jak dlouho ještě, Challengere?" tázal se lord John. "Bezpochyby tři hodiny," odpověděl, krče rameny. "Dříve jsem se bála," pravila jeho choť. "Ale čím jsme tomu blíže, tím se to zdá býti snadnější. Nemyslíte, že bychom se měli pomodliti, Georgi?" - Hrdinové čekají na smrt - ale všechno nakonec dopadne jinak. Jedovatý pás je skvělé, hutné, napínavé dílo vědecké fantastiky, blízké sci-fi příběhům Herberta George Wellse.