Ztracený svět
Arthur Conan Doyle
Příběhy profesora Challengera / Profesor Challenger série
1. díl >
Dobrodružný román věhlasného autora detektivek je součástí série próz o příhodách profesora Challengera. Tento vědec se spolu se svým oponentem profesorem Summerleem a s dvěma dalšími odvážlivci vydá do neprozkoumaného kraje, kde se uchoval pravěký život. Na území Jižní Ameriky v povodí Amazonky prožívají výzkumníci čas úžasu a hrůz a poznávají přitom přírodu v jejích počátcích..... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1971 , Albatros (ČR)Originální název:
The Lost World, 1912
více info...
Přidat komentář
K přečtení Ztraceného světa mě ze všeho nejvíce motivovala geekovská povinnost přečíst si předlohu pro filmová zpracování, která jsem viděl kompletně všechna. Kniha je podle očekávání lepší než kterékoliv z nich, Doyle vytvořil nádherný dobrodružný příběh, který je napínavý, strhující (a na čtivosti mu neubírá ani to, že je psán formou článků a zápisků jedné z postav), a především plný fantazie a nadšení z objevování neznámých světů. Nijak nudná není ani úvodní pasáž v Londýně, v ní se pěkně načrtnou charaktery hlavních postav, které jsou dobře vypointované a sympatické (a také zábavné, humor, spočívající v neustálém špičkování se profesorů Challengera a Summerleeho, je jedním z největších kladů knihy). Jenom mě trochu mrzí, že jsem se ke knize nedostal ještě v dětských letech, kdy jsem takovéto dobrodružné příběhy zbožňoval nade vše a prožíval je spolu s postavami v knihách...
Asi každý kluk by si přál zůčastnit se podobného, senzačního dobrodružství. Do posledního jedince sympatická čtveřice dobrodruhů, se vydává do samotného srdce neprobádané, tajemné krajiny, kdesi v Jižní Americe, kde je údajně stále možné spatřit ohromné prehistorické ještěry v celém jejich majestátu. V divokých končinách, této evolucí nepolíbené země, se odehrají neuvěřitelné příběhy a čtenář dobrodružné letory se bude jen s lítostí s tímto místem loučit.
Knihu jsem dočetl právě teď a byl to pro mě překrásný výlet do dětských let, kdy mi z ní předčítal otec a já potom marně, ať už v lesích jesenických, nebo beskydských, pátral po jakési indícii, jenž by mě přivedla na stopu onoho světa.
A abych řekl pravdu, dětská léta jsou pryč...nikoliv však skutečnost, že zrovna nedávno jsem na blíže nespecifikovaném místě v oblasti neurčité polohy objevil podivuhodnou stezku, kterou musel vyšlapat ohromný tvor...
Kdysi jsem strašně milovala australský seriál, který si vzal tuto knížku za předlohu, a tak jsem byla trochu překvapená, když jsem zjistila, že s ní nemá téměř nic společného. Dnes mohu říci, že láska k seriálu mi zůstala, ale vůbec nepřekáží mé náklonnosti ke knize, která je napsaná velmi zábavně a příjemně.
Příjemné čtení, často jsem porovnával s velmi živými vzpomínkami na komiks (Toman?), a občas si vzpomněl na knihy pana Mareše.
A napriek tomu, že sa historka o veľkých jašteroch a malých ľuďoch neodohráva v sychravom a hmlou opradenom Londýne, tak, ako sme navyknutí pri iných Doylových knihách, získa si vaše sympatie práve tým, čím je sám Doyle známy – svojou sviežosťou, vtipnosťou, pasívnou akciou i aktívnou pasivitou, detektívnou zápletkou a fantastickým rozuzlením, ktoré si neužije ani svojich povestných 5 minút slávy, pretože skončí úplne všedne.
Ak teda máte radi tvorbu sira Arthura Conana Doyla, vedzte, že túto magickú expedíciu si nemôžete nechať ujsť. A to aj práve z toho dôvodu, že je prinášaná z pohľadu novinára Edwarda D. Malona, formou krátkych reportáží, neskôr zápiskov v denníkovej podobe či šťavnatých anekdot, ktoré vás nenudia zbytočne málo dôležitými faktami.
Dej preto rezko plynie, prirodzene sa stupňuje a ešte prirodzenejšie vrcholí. Napriek tomu, že sa toto dobrodružstvo odohralo v roku 1912, teda v dobe, kedy veda začala pomaly naberať na objeme a technika rásť z plienok, takže o modernom spôsobe lovu prehistorických tvorov nemohla byť reč, Doylov "Stratený svet" vás o nič neukráti. Ba čo viac, dovolí vám snívať o tom, že si možno raz naň nájde čas aj sám Steven Moffat, aby práve jeho pričinením ožil Stratený svet priamo pred vašimi oknami!
Ačkoliv tomuto dobrodružnému stylu moc neholduji, tak se mi knížka velice dobře četla a pobavila mne. Připomněla mi staré komiksové příběhy na toto téma. Spíš pro mě bylo překvapením, že autor S.Holmese vůbec napsal něco tak v žánru odlišného. Určitě stojí za přečtení.
Kam se hrabou ty dnesni fantasy sracky...tohle byl majsterstich...tesim se az se mi do ruky dostanou dalsi dve pokracovani...A.C.Doyle napsal vazne neco skveleho jako vzdy...doporucuju ;)
Dobrodružná SF klasika, která baví i po 100 letech od napsání - a kam se hrabou všechny filmové a seriálové zpotvořené verze!!
Je to k nevíře, ale tuhle knihu jsem poprvé přečetl v ruštině. Hlavní hrdina se tam jmenoval Meloún a jeho děvče bylo Gledís (azbuku vykouzlit neumím).
Při čtení této knihy jsem v dětství doufala,že se možná někde opravdu najde ztracený svět a i dnes je ta představa lákavá.
Absolutní klasika. Doyle je vynikající vypravěč, a pokud na chvíli vymění detektivní žánr za žánr dobrodružný, vznikne z toho právě Ztraceny svět.
Jedna z mých nejoblíbenějších fantasy knih. Když jsem ji před pár lety poprvé četl, moc jsem od ní nečekal, ale upřímně řečeno jsem byl velmi příjemně překvapen. Kniha je čtivá a napínavá. Moc se mi líbil také autorův humor a sebeironie ("Kmen Kukamů je přívětivý, ale degenerovaný. Jejich rozumové schopnosti sotva překonají inteligenční kvocient průměrného Londýňana."). Na rozdíl od mnoha předchozích komentářů mi ani nevadil úvod knihy a závěr mne jako nepříliš romantickou duši nadchnul.
Tentokrát nechávám stranou takové věci jakože průměrný doba trvání jednoho druhu je kolem 3 milionů let, takže v dnešní době by rozhodně žádní Tyranosauři neexistovali a podobně tak, že mezi dobou kdy žili Stegosauři a dobou Tyranosaurů je větší časový rozdí než mezi dobou Tyranosaurů a dneškem. Nakonec i to, že by přežívali na náhorní plošině v tak malém počtu a prostoru je taky úsměvné. Ale jak říkám, v tomto případě mi to nevadilo, nápad je to zajímavý, po úvaze dávám 5 hvězd.
V některých pasážích knihy se autor až moc věnoval popisu okolí hlavních hrdinů na úkor dějové linie. Ale na svou dobu to asi byla pecka.
Niekoľkokrát čítané od SK vydania v 1984. Parádna jazda - cesta do praveku a všetko čo k tomu patrí. Zamilovaný hrdina, trhlí profesori, odvážni objavovatelia, primitívni domorodci, všade samé jašterice. Pre 12 ročného neodolateľné.
Veľmi zaujímavý výlet do sveta dinosaurov z pera autora, ktorý stvoril Sherlocka Holmesa. Myslím si, že kvalitne natočené dobrodružné filmové spracovanie s poriadnou výpravou by zaujalo aj dnešného diváka. Veľmi dobre si pamätám vydanie v edícii "Stopy", ktoré mi aj vďaka ilustráciám učarovalo.
Dovolím si ešte jedno malé rýpnutie: nemám nič proti najznámejšiemu literárnemu detektívovi S.H, ktorý je zároveň predlohou všetkých tých detektívov a kriminalistov, čo prišli po ňom, ale ak by sa sir Arthur venoval viac dobrodružnému a sci-fi žánru, mohli sme mať viac dobrodružstva a menej vyriešených záhad. Mne by to určite nevadilo.
Autorovy další knížky
1978 | Pes baskervillský |
2010 | Případy Sherlocka Holmese |
1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
1971 | Ztracený svět |
1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Tři hrané seriály jsem jako dítě miloval: Buffy, Lovci pokladů a Ztracený svět (nejen kvůli Jennifer O´Dell). Otázka proč jsem si knižní předlohu ke Ztracenému světu přečetl až teď po tolika letech, které uběhly od dopoledního sledování seriálu, zůstane nezodpovězená. Protože je TV pořad předlohou inspirován hodně volně, a tak už jen čistě k Doylově knize.
Jakmile jsem začal číst, nebylo možné se odtrhnout od strhujícího dobrodružství čtvěřice průkopníků hledající skrytá tajemství přírody. Způsob vyprávění prostřednictvím reportáží a k tomu dva páry tak protikladných (Summerlee/Challenger, Malone/Roxton) a přitom se doplňujících (Summerlee/Challenger, Malone/Roxton) charakterů má v prostředí divoké Amazonie a moderním člověkem netknuté náhorní plošiny moc čtenáře upoutat na pár velmi napínavých, humorných, veselých, děsivých hodin. Musím však jedním dechem dodat, že Doylova dobrodružná science fiction nakonec nedosáhne v mém srdci takové místo jaké má třeba Wellsův Ostrov dr. Moreaua, na nějž sem si kolikrát při putování Ztraceným světem vzpomněl