Údolí strachu
Arthur Conan Doyle
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46458/bmid_pribehy-sherlocka-holmese-sherlock-holmes-udoli-strachu.jpg
4
508
508
Příběhy Sherlocka Holmese / Sherlock Holmes série
< 7. díl >
Čtvrtý román Sira Arthura Conana Doyla je zajímavý už svou dvojdílnou výstavbou. Holmes v polovině příběhu není hrdinou v přímé akci, významnější role připadá spíše doktoru Watsonovi jako kronikáři, který věrně zaznamenává vyprávění o pohnutých osudech tajného Pinkertonova agenta, jenž se s nasazením všech sil potýká s nepřáteli v drsném prostředí hornického městečka, ovládaného zločinným spolčením. 24-017-86... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1986 , PráceOriginální název:
The Valley of Fear, 1915
více info...
Přidat komentář
Zatiaľ asi najslabší Holmes. Román ma bavil, druhá polovica, ktorá začala zmenou hlavnej postavy ma ale nudila. Pritom bola v podstate zbytočná a všetko sa dalo vysvetliť stručnejšie a kniha by bola plynulejšia.
Sherlocka Homese a jeho kronikáře a přítele doktora Watsona potkávame většinou v povídkách. Toto je jeden ze čtyř románů. Čtenař se tady, byť nepřímo, setka i s Holmesovým úhlavním nepřítelem profesorem Moriartym.
Kniha má dvě části (stejně jako Studie v šarlatu). Na začatku první Holmes obdrží šifrovanou zprávu od informátora, kterého má mezi lidmi Moriartyho. Nějakému Douglasovi hrozí nebezpečí. Jen co si tohle Holmes a Watson přečtou objevuje u nich inspektor MacDonald ze Scotland Yardu. Ukazuje se, že je pozdě, Douglas byl zavražděn. Pak si užívame Holmese v akci. To se mi fakt líbí, jak nejen venkovský detektiv ale i MacDonald, který Holmese zná, jsou až znechucení tím, že řesí nějakou stracenou činkou, když se tady přece stal strašný zločin! Watson se už nediví, ten Holmesovy metody zná, ale i tak nechápe.) Zločin je samozřejmě vyřešen a v druhé části se přesouváme o dvacet let zpátky do Ameriky do titulního Údoli strachu. Mezi svobodné zednáře. Jejichž členem byl i autor. Zvláštní tedy, že je učinil záporáky. Nebo ne? Oni totiž ti zločinci jen využili, že existuje nějaká tajná organizace.
Pro mě bylo nevyhodou, že jsem to uz kdysi četla. Hodně dávno, ale to hlavní jsem si pamatovala. (I když chvílemi jsem přemýslela, jestli mě paměť přece jen neklame.)
Nedoporučuji číst oficiální anotaci před čtenim knihy. Obsahuje spojler.
(SPOILER) Moje tři oblíbené doylovky – Pes Baskervillský, Studie v šarlatové a Údolí strachu - další americký příběh z pera legendárního anglického detektivkáře. Holmes s Watsonem ve spolupráci s tajným agentem Pinkertonovy agentury čelí bandě nelítostných vrahů, kterou podporuje sám profesor Moriarty! Velmi zdařilou televizní verzi natočila Československá televize v roce 1983, s Vladimírem Kratinou v hlavní roli, a Zdeňkem Rytířem v roli zpívajícího bandity.
Jelikož Pes Baskervillský je patrně nejznámější příběh Sherlocka Holmese, dovolím si jej v komentáři opomenout. I proto, že toto vydání mám právě kvůli titulnímu Údolí strachu. Poslední ze čtyř románů s Sherlockem Holmesem a příběh, který je nějak opomíjen a méně znám. Zcela nespravedlivě, neboť je to příběh naprosto brilantní!
Popravdě jsou to příběhy ve skutečnosti dva. Holmes na dobrou polovinu obsahu zcela zmizí ze scény. Tedy až poté, co čtenáře oblaží naprosto skvělým úvodním rozhovorem s Watsonem. A poté, co se přesunou do Birlstonu, kde ve společnosti venkovských policistů řeší brutální vraždu. Zločin, který možná není tak docela zločinem. Kde nic není, jak se na první pohled zdá. A klíče jsou v detailech. Doyle si tu čtenáře skvěle okatě vede a dokonce začátečník je schopen hledat, vidět a dedukovat k vlastnímu potěšení. Byť bude jistě nutně překvapen rozuzlením. Doyle v Údolí strachu, nemohu se zbavit toho dojmu, předestře čtenářům Sherlocka Holmese v celém jeho šarmu, genialitě a zábavnosti, která po sto letech neztrácí nic na kouzlu. A mě navíc vede k myšlence, že není lepší ukázky, odkud čerpala Christie pro svého Poirota. Když dáte vedle sebe poslední případy Sherlocka s prvními Poirota, ta asociace je přímo nabíledni. Ničemu to nevadí, nejde o kopii, jde jen o krásnou ukázku výměnu generací.
Jak řečeno, Údolí strachu skrývá prakticky dva příběhy. Ten druhý příběh je retrospektivou, která vedla k hlavnímu činu. K tomu, kdo byl John Douglas. A nutno říct, že jsem byl touto částí skutečně potěšen. Rozhodně se nejedná o kritiku kapitalismu, jak by nás chtěla tradičně přesvědčit ediční poznámka ze 70. let minulého století.
Doyle čtenáře zavede do divokých Spojených států na konci 19. století, kdy se divoký západ hemžil brutálními gangy. Nejde o nic menšího než regulérní gangsterku. Provinční městečko terorizované skupinou mafiánů, kterým nemůže nikdo přijít na kobylku. Až na jednoho ze členů slavných Pinkertonů. Příběh je to brutální, plný násilí, akce, intrik. A navíc volně inspirovaný skutečností. Amerika byla vždycky poněkud divoká. Slavné příběhy mafiánů, ať už italských nebo irských, o tom vypráví dost. V tomto případě to byla z větší části fikce.
Poslední románové/novelové (v českém prostředí mi vždy dělá potíž to správně dělit) loučení s Sherlockem Holmesem bylo skvělou jízdou. Dva příběhy v jednom. Detektivka v plné síle. Možná proto, že Doyle dal nejen touto knihou návod svým úspěšným následovatelům, Údolí strachu v paměti zapadlo. Přesto, vezme-li jej člověk do rukou, odmění se mu skvělým čtenářským zážitkem.
(SPOILER) Mrtví nejsou tím, kým se zdají být. Proč, to se dozvíme ve druhé části, která čtenáře seznamuje s „Údolím strachu“, kam budoucí skoronebožtík Douglas ještě jako detektiv přijel zúčtovat se zločinnými brakýři neboli svobodnými zednáři. Vetřel se do jejich lóže a stoupal čím dál výš, až se mu povedlo ty nejhorší zločince z nich vlákat do pasti, ve správnou chvíli odhalit svou totožnost a nechat je zatknout. Jenže dostali většinou jen několikaleté tresty vězení, a když z něj vyšli, začal pro Douglase boj o život. Připomínalo mi to procesy s mafií, za časů Sherlocka Holmese ale detektiv, který odhalil jména, nedostal po svém hrdinském činu policejní ochranu a život v utajení. A tak se o něj musel postarat sám, a to i neobvyklými způsoby.
Opäť klasika, pre mňa menej známy príbeh. V prvej časti sa odohráva detektívny príbeh - vražda, pátranie a odhalenie. A v druhej ako sa to všetko začalo, čo tomu predchádzalo. Veľmi dobré čítanie.
(SPOILER) Zábavné dobrodružné počtení, akorát nechápu Sherlockovo rozhodnutí do odhalení zapojit policii, když věděl, že to bude stát nevinný život. :(
Ako otrlý čitateľ, pobozkaný snáď všetkými druhmi literatúry, najviac asi tej, čo kritici označujú brakom a čitateľ si voľká pri lúskaní jej stránok, som siahol po knihe, ktorú som pomerne dlho odkladal od jej zakúpenia. A bavilo ma to, veľmi, pretože je to príbeh zo série SH, ale len čiastočne. Najmä druhá časť knihy je vydarenou ukážkou, že sir Doyle vedel písať a pomerne pútavo rozprávať. Je mi jasné, že niektorí čitatelia budú rebelovať, pretože očakávajú len a len Sherlocka, ale práve to je na tomto príbehu zaujímavé, že tam nie je celú dobu. Podobne to mala aj pani Christie s Poirotom, niekedy sa objavil až v polovici knihy. Za mňa ide o veľmi vydarený príbeh a určite je lepší, než niektoré poviedkové zbierky s Holmesom. Škoda, že prvú časť knihy pán Doyle viac neskomplikoval, pretože pri opise mŕtvoly je veta, ktorá všetko prezradí, a to aj v originále, nielen v preklade.
Pes Baskervillský je nepochybně klasika a s chutí jsem si ho po mnoha letech přečetl znovu. Údolí strachu je parádně napsané, hlavně se mi líbilo, že ve druhé westernové části se změní i literární styl. Ale právě ta druhá část mě tolik nevzala.
Prvni cast me celkem bavila, na zahadu jsem fakt neprisla. Ale druha cast me moc nebrala, takze za me prumerne 3 hvezdy.
Dva romány, které dělí téměř patnáct let. Pes baskervillský vycházel v novinách na pokračování 1901-1902, poté vydán knižně, Údolí strachu dtto 1914-1915. Pes v překladu Františka Gela úchvatný, navzdory tomu, že ho znám velmi dobře, provokuje stále mou fantazii. K Údolí strachu jsem se vrátila po letech - a potěšil zejména svou dvojlomností: v první části je to Holmes, ve druhé viktoriánský dobrodružný příběh, v první detektivka, ve druhé gangsterka, v první Londýn a venkovské panství, ve druhé americké Vermisské údolí zahalené v dýmu a popílku z uhelných dolů a úzkosti lidí pronásledovaných brakýři, zparchantělou verzí zednářské lóže, připomínající mafii... Řešení záhady - či spíše záhad - odhadnutelné, ale nevadí: atmosféra a budované napětí stojí za to
Skúsený čitateľ detektívok pri prvej zmienke o vražde brokovnicou odhadne pointu, ale i tak sa to čítalo dobre. Možno tiež aj vďaka tomu, že Homeless je tu civilnejší a uveriteľnejší; neurčuje z výšky prílivu členitosť povrchu Mesiaca na odvrátenej strane. Druhá retrospektívna polovica ma bavila menej.
Ako zvyčajne, za 5. Dve časti, anglická detektívka, kde Sherlock rozbalí svoje schopnosti. Druhá časť o zločineckej slobodomurárskej lóži v Amerike. Vynikajúce.
Dvě kapitoly a časové prolínání dobře provedou jedním Holmesovským příběhem.
Poslední knihou o Sherlocku Holmesovi od A. C. Doyla, kterou jsem až dosud nečetl, bylo Údolí strachu (1915). Nevím, jestli mě odrazovala negativní šeptanda, že je to dost divná knížka, každopádně jde o román ve stínu snad všech dalších holmesovek a je paradoxní, že jej v roce 1974 vydala Mladá fronta (v obřím nákladu 143 500 výtisků!) ve svazku společně s nejslavnějším Doylovým příběhem Pes baskervillský (1901) a soubor obou knih byl nazván právě po tom méně známém bratříčkovi - tedy Údolí strachu. - Struktura příběhu o vyšetřování vraždy pana Johna Douglase, kterému na zámku Birlstone kdosi ustřelil obličej upilovanou brokovnicí má dvě části, přičemž v té druhé už vůbec nevystupuje Sherlock Holmes, ale je líčena stará historie z amerického Údolí strachu, ovládaného zločinným klanem Brakýřů což je místní řádně zparchantělá odnož svobodných zednářů. Zatímco v první části Holmes ukázkově pátrá po vrahovi a jeho pátrání samozřejmě zločin záhy postaví zcela do jiného světla, ve druhém už dr. Watson vypráví to, co předcházelo události na Birlstonu. Holmes se pak už jen mihne v kratičkém epilogu. První část je krystalickou napínavou detektivkou, druhá je však možná ještě zajímavější svým zneklidňujícím líčením brutality Brakýřů a mechanismu jejich fungování coby smrtící smyčky, která obyvatele celé hornické Vermisské údolí, jak se Údolí strachu ve skutečnosti jmenuje, netakrytým terorem systematicky zotročuje. Pod jediného pána: Lóži 341 ve Vermisse. Píseň Karavana mraků od karla Kryla mohla být docela dobře inspirována právě tou druhou částí románů Údolí strachu, zatímco motiv první částí převzal - nevím ovšem, zda záměrně - Ed McBain do své novodobější kriminálky Brokovnice, která se vyznačuje jednou z nejgeniálnějších úvodních vět románu, jaké jsem kdy četl. "Detektiv Bert Kling šel ven zvracet." - Podle J. D. Carra je prý Údolí strachu dokonce nejlepším Doylovým detektivním románem. Ha! Jsou tam dvě nesourodé části, vlastně dvě knihy, z nich každá by mohla dobře obstát i samostatně. Ale to je asi jediný možný handicap, který jsem našel v Údolí strachu. - Četl jsem vydání z Mladé fronty se správně ponurými ilustracemi Josefa Hochmanna.
Knihu s sherlockem Holmesem jsem cetl asi po 30 letech a musim rict, ze jsem byl nadseny. Perfetkni pribeh rozdeleny do dvou samostatnych casti, skvele. Uz shanim dalsi knihy, abych si doplnil toto “klasicke vzdelani” :)
jedna méně známých romanu o Sherlocku Holmosovi vybirná detektivka podle druhe části byl natočený skvelý film https://www.csfd.cz/film/275225-brakyri/prehled/
Autorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
První půlka je rozhodně lepší než druhá, ale překvapivý konec vyrovnává skóre.