Příběhy tisíce a jedné noci
Eduard Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95918/bmid_pribehy-tisice-a-jedne-noci.jpg
4
117
117
Vybrané a znovu zpracované slavné orientální příběhy podle starých předloh. Po mnoho nocí musí půvabná vezírova dcera Šahrazád zápasit o svůj život vyprávěním, do kterého vkládá zkušenost, srdce i rozum. Skončit vyprávění znamená pro ni smrt. Tak se Šahrazád stává symbolem všech lidí, kteří vytvářejí hodnoty a svým dílem zapuzují zkázu.... celý text
Přidat komentář
Tak trochu klasika, lehce povzbuzující fantazii. Určitě stojí za to, některé příběhy nejsou úplně známé a čerpají z nich i moderní naše pohádky.
Tyto příběhy jsou asi nejlepší sbírka pohádek jakou jsem četl. Líbí se mi i orientální, exotické prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají a zdaleka nejde jen o Blízký východ, některé příběhy se odehrávají i v Indii nebo Číně. Každý příběh má na svém konci mravní ponaučení. Zároveň se u příběhů nenudí ani dospělí, jelikož většina příběhů není pro děti a velmi často se v nich řeší morální poklesky a dilemata.
Knihu jsem dostala co by malá holka k vánocům a častokrát jsem ji četla znova a znova. Příběhy jsou stále zajímavé i po tolika letech a vždy se k nim vrátím.
Trochu mě mrzí, že jsem si nevšímal té kouzelné arabské atmosféry, na kterou všichni upozorňují. Každopádně kniha nebyla špatná. Oceňuji žánrovou rozmanitost, avšak často se motivy stále opakovaly. Občas jsem se ztrácel, když Šahrazád vyprávěla, jak někdo vyprávěl a ten vyprávěl, jak někdo vypráví. Překvapilo mě, kolik je tam erotiky.
Co se Petiškova převyprávění týče, hodnotím ho docela pozitivně, zvlášť části psané ve verších byly krásné.
Orientální pohádky měly v sobě tolik tajemna a krásy, že jsem se jich jako milovnice pohádek nemohla vůbec nabažit. Byly jiné než ty naše klasické, ale fantastické a nádech Orientu z nich dýchal z každé stránky. Krása.
Vím, že jsou to pohádky, ale... Proč jsou ty příběhy všechny stejné? Bohatý kupec, krásná princezna, a pak něco ve stylu "muž vyprávěl o muži, který vyprávěl, o muži, který vyprávěl" Je to sice klasika, ale mě to moc nezaujalo. Moje očekávání byla asi fakt příliš vysoká, na knihu pohádek.
Vlastně ani nevím, proč jsem se k této knize teď vrátila, vždyť prach mi na ni usedá v mojí knihovně už takových let! Možná proto, že budou Vánoce, člověk je tak trochu melancholický, touží vypadnout z toho shonu, vrátit se v čase zpět... a ejhle! Pohádky či spíš příběhy krásné Šahrazád! To je přesně kniha na takovou náladu!
Pohladí na duši, potěší a na chvíli odvede do dalekých krajů, kdy slova "zbožný muslim", "pouť do Mekky", "navštívil krásné město Mosul" či "závoj jí zakrýval tvář" nevyvolávají podvědomé šimrání v zátylku...
Krásné, poučné příběhy, které jsou doplněny ještě krásnějšími ilustracemi Jindry Čapka. Myslím si, že by to nebyla dobrá četba pro děti.
,,Ve jménu slitovného pána světa
počíná se nejpodivuhodnější čtení
a sláva těm, kdo dali nám v něm poučení,
čtěte a slyšte, že na zemi zdejší
byli už před vámi šťastní i nešťastnější,
že láska, která lidská srdce mění,
v těch srdcích často sama dojde proměnění,
čtěte a slyšte moudrost dávných dob a lidí.
Kdo mnoho ví, nejsladší datle sklidí."
(úvodní báseň z knihy)
Překrásné ilustrace Jindry Čapka dělají z této knihy ozdobu každé knihovny (i když k typografii mám pár výhrad)...Jo, a jsou to "příběhy" ne "pohádky", takže knihu dětem radši nečtěte. Tedy pokud jim nehodláte vysvětlovat, co ta paní s černým otrokem vlastně dělala, nebo nemáte v plánu je traumatizovat vyprávěním o vaření zaživa a useknutými údy. Petiška se celkem věrně drží předlohy, která dětem nikdy určena nebyla.
Od této knihy jsem čekala např. více dialogů mezi Šahrazádou a králem Šahrijárem, aby kniha působila zajímavěji. Místo toho jsem se dočkala jenom jednoduchého převyprávění krátkých pohádek.
Začetla jsem se a už nemohla přesta,některé příběhy byly super jyný mi moc nedávali smysl .
Část díla
O Aláddínovi a kouzelné lampě
O Alí Babovi, čtyřiceti loupežnících a chytré otrokyni
O čarodějce, která nebyla čarodějkou
O člověku a zvířatech
O dobráku Marúfovi
Autorovy další knížky
| 2005 | Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Stejně jako u starých řeckých bájí myslím že člověku musí sednout styl jakým legendární spisovatel píše. Nová kniha příběhy a tisíce jedné noci má nádherné ilustrace Nicméně souhlasím s tím že se příběhy opakují a připadá mi jako bych četla pořád to neustálé dokola.