Příběhy z druhého břehu
Lubomír Nečas
Povídky toho souboru tematicky pojí zkušenost s „oním světem“. Protagonisté příběhů zažili kvůli úrazu, operaci nebo klinické smrti kontakt se světem na druhé straně. Setkávají se tak se svými příbuznými, kteří dávno zemřeli, nebo poznávají své strážné anděly. Toto, pro mnohé lidi, kontroverzní téma je zde líčeno sugestivním jazykem, díky němuž mnozí ze čtenářů uvěří v opravdovost tohoto „neviditelného“ světa.... celý text
Přidat komentář
Hele jako na rovinu, větší literární hnus a paskvil svět neviděl. Ten Nečas je fakt totalni amatér.
Číst tuto knihu je horší zážitek než polknout váček prdů. Nemohu nalézt nic dobrého, hrozí zalknutí nakyslými kvalitami textu.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem přestala číst po 40 stránkách. Těšila jsem se na téma, které kniha slibuje - ale takové mizerné zpracování jsem nečekala. Umělé emoce, plytké zpracování a hlavně nesnesitelné autorovo ego, které z textu stříká na všechny strany. Absolutně se na dotazované pacienty nedokázal naladit. A ke všemu jeho podivné prasení češtiny jeho novotvary - to jsem už opravdu nedala.
S bídou může tento knižní patok žádati více než 1 hvězdičku (a já je dávám z lítosti ke stromům pokácených a přetvořených na papír), slečna Gréta by zatruchlila a loudila nekonečné proudy vzteklých slz, jak neekologicky se nakladatel zachoval, když zvolil tisknouti tato mizerná slova. Budiž autor vyslyší volání zde přítomných a nikdy již ničehož nic nepíše. Nechť svůj brk nechá v překližkovém penálu svém a raději medituje, jsa nic nezkazí v létech dalších.
Větší paskvil jsem nečetla. Pravda, já to ani nedočetla, to prostě nešlo. Co je to zač ten Nečas? Na webu vidím, že dřiv psal nějaké deníčky celebritek, zřejmě internetový výcuc. Ale tohle je fakt hnusarna, která nemá hlavu ani patu.
Tuto knihu nemohu doporučit, nevěřím ani jednomu příběhu, že je skutečný. Mám pocit, že si autor vše vycucal z prstu. Možná by si měl tuto oblast více nastudovat a mluvit s někým skutečným. Nehledě na to že je kniha plná pravopisných chyb a překlepů, což při čtení dost vadí. S bídou jedna hvězda. Flalacek :)
Knihu jsem vyhrála v soutěži na seniorském webu, kde ji také recenzovali, a zcela nesouhlasím s tou recenzí kterou tam psali. Kniha je plytká, je bezobsažná a vůbec nic mi nedala. Autor mlátí prázdnou slámu, problematice nerozumí a je to nudné jako pořady Drahomíra Soukupa. NEDOPORUČUJI milí senioři.
Stereotypní a nepřiměřeně fabulační pojednání. Nelze vnímat pozitivně ani s ohledem na snahu o neologické a strukturálně orientované autorské směřování. Dílo lze označit za inepta pozitivní. (ob iter: Nadměrné chyby pravopisné, překlepy)
Knížku jsem nedávno vyhrála v kvízu na jednom seniorském webu. Udělala mi velkou radost, protože patřím k těm, kteří nevěří, ale vědí. Vím přesně, co znamená motto "Konec je vždy začátkem něčeho nového!" pod názvem knihy. Ten na přebalu na konci knihy je také výstižný. "Smrt je jen ZAČÁTEK. Ale až té druhé kapitoly!" Je od Williama Shakespeara. Hned jsem se pustila do čtení prvních ze dvanácti příběhů lidí, kteří už také vědí. A také Buddhův výrok v Úvodu knihy se mi líbí: " Jediné, o co by měl inteligentní člověk v tomto světě usilovat, je poznat to, co nemůže zničit ani smrt."
Autor pan diplomovaný umělec Luboslav Nečas pochází z Boskovic a také zde žije a jsme všichni rádi, že v knize zmiňuje Boskovice velmi často - třebaže je to jen ve snech téměř mrtvých lidí (za to bohužel ubíráme jednu hvězdičku). Zápletky a zákruty příběhu se odehrávají také u Boskovického zámku, v lesíku u mraveniště a je to všechno krásně popsáno. Chybí ale bohužel v knize rozsáhlejší profil autora s jeho dalšími autorskými knihami (za to bohužel strháváme také hvězdičku). Bravo autorovi za vystižení krásné atmosféry Boskovického ráje. Těšíme se všichni na pokračování. Doufáme, že brzy pan Luboslav napíše také zpěvník.