Šíp a vítr, dýka a moře
Robert M. Wegner
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152423/bmid_sip-a-vitr-dyka-a-more-o5K-152423.jpg
4
48
48
Příběhy z meekhánského pohraničí série
< 2. díl
Na východě meekhánského pohraničí se rozkládají širé stepi, odkud noví nájezdníci vyhnali do Říše kmen kočovníků Verdanno. U nich vychovaná dívka Kailean spolu s dalšími bojovníky mimořádných vlastností je členkou volného jízdního oddílu, kterému velí nejlepší voják Říše. Ve stepi svádějí s lupiči, nájezdníky a dalšími nepřáteli úporné boje, ve kterých přímo jiskří i magie. Na západě Meekhánu leží velké přístavní město Ponkee-Laa. Ve zdejší svatyni boha Reagwyra je uložen jeho zázračný meč. Když zmizí, kněží spolu se šéfem městského podsvětí pověří zloděje Altsina, aby jej našel. Tomu se to za dramatických okolností podaří, zaplete se však do zápasů místních předáků o politické a hospodářské ovládnutí města. Úskoky, intriky, čáry, vše je dovoleno. Nový polský mistr žánru fantasy splétá četné prameny svého poutavého příběhu do fascinujícího svazku, jenž nadchne snad všechny čtenáře.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2013 , Laser-books (Laser)Originální název:
Opowieści z meekhańskiego pogranicza. Wschód – Zachód, 2010
více info...
Přidat komentář
Opět skvělá fantasy, která volně navazuje na předchozí knihu. Tentokrát se děj odehrává na V a Z kontinentu. Příběhy z východu jsou zaměřeny na střety Meekhánců se stepními národy plné bojů, skvělých postav, příběhy ze západu se odehrávají v přístavním městě Ponkee-laa, jsou zaměřené na politiku, intriky, magii. Mě více bavily příběhy z východu.
Skvělé je, že se konečně objevila mapa. Bohužel konce příběhů z obou částí zůstávají, snad se někdy dočkáme pokračování. V polštině se i to číst nechce :-)
Laťka nastavená prvním dílem byla se ctí udržena. Asi bych mohla napsat víceméně to samé co u Sekery a skály, ale nebudu se opakovat. Jen snad, že tu ještě víc bolestně schází vydání dalších dílů. První čtveřice povídek končí ve chvíli, kdy se dvě bojovnice chystají v přestrojení mezi nepřátele... No tak to vás pak fakt namíchne, když se nedozvíte, jak to bylo dál.
Nachlup stejný problém jako u prvního dílu. Bavit mně kniha začala až v západní části a konec přímo vybízí k pokračování. Jen se tak trochu bojím, že to už po propadáku s prvními 2 díly, nikdo nikdy nepřeloží.
Druhý diel, druhý nášup kvalitných poviedok a tentoraz východ a západ. Aj keď ma prvá kniha viac bavila, druhá o moc nezaostáva a obsahuje veľmi dobre napísané postavy, ktoré majú v budúcich knihách (ak sa preložia), veľký potenciál. Wegner stále prichádza z niečim novým, stále máte pocit, že objavujete svet a len ste nazreli pod pokličku a viete, že sa pod ňou skrýva ešte veľa zaujímavých vecí. 90%
Je výborné, jak autor dokáže poměrně detailně a uvěřitelně popsat reálie značně odlišných oblastí Meekhánské říše a okolí, a to včetně i různých národů a jejich zvyků (hodnoceno včetně prvního dílu). Čtenář si u každé části musí zvykat na jiné tempo, styl a náladu vyprávění a občas se prokousat popisnými pasážemi, ale o to je pak čtenářský zážitek hlubší.
Je až škoda, že po vykreslení takto různých světů nedostávají jednotlivé části ještě více prostoru. Z náznaků provázanosti a z některých otevřenějších konců je zřejmé, že mnohé věcí do sebe zapadnou až v dalších pokračováních, která u nás bohužel dosud nevyšla.
Při srovnání první a druhé knihy hodnotím lépe tu první, která byla více akčnější a dialogy mi přišly více vypointované.
Pokračování příběhů ze světa, který nikomu nic neodpouští, a kde čest, hrdost a přátelství jsou stále pojmy, pro něž stojí za to zemřít. Opět tu máme osm povídek, rozdělených do dvou částí. Po návštěvě severního a jižního pohraničí, které nám zprostředkovala předchozí kniha, tak zamíříme do východních (divoké stepi) a západních (přístavní město) částí hranic Meekhánské říše.
Silnou stránkou Roberta M. Wegnera je jednoduchost zápletek a zároveň úmyslná nadstavba předkládanému dění. V první části se navíc ukazuje jako výborný fabulátor, pro něhož není problém vytvářet přesvědčivé obyčeje domorodých národů, až máte pocit, že musejí vycházet z reality. Vlastně by mě překvapilo, kdyby tomu bylo jinak.
V druhé půlce jde autor spíš po městských intrikách a magii, což bohužel ve výsledku nefunguje až tak dobře, jak to zpočátku zní. Na můj vkus se až příliš opakuje motiv deus ex machina, kdy beznadějnou situaci vyřeší démon/bůh ukrývající se v těle hlavního hrdiny. Pořád ovšem velká spokojenost.
Minimálne tak dobré ako predošlá kniha. Je obrovská škoda, že nám v preklade viac nevyšlo:-((((
Druhá kniha príbehov z meekhánskeho pohraničia je rovnako dobrá ako tá prvá.
Jednotlivé poviedky:
A staneš se zdí
Úvodná poviedka druhej knihy príbehov z meekhánského pohraničia nás privádza tentokrát na Východ a po pomalšom začiatku nás v jej závere nenechá Wegner na pochybách, že aj na tejto strane Ríše to bude poriadne iskriť zbraňami i mágiou. Podobne ako v predchádzajúcej knihe, resp. jej prvej polovici príbehov, je aj tu hlavným hrdinom vojenská jednotka. Tentokrát je to čaardan, akási polovojenská, ale vysoko profesionálna nepravidelná jednotka žoldnierov, vedená bývalým slávnym generálom ríšskeho vojska, kha-darom Laskolnykom (známym aj ako Šedý vlk). Hlavnou postavou, resp. POV postavou, je však jedna z členiek jeho jednotky, Kailean, dievčina meekhánskeho pôvodu, nešťastného detstva a utajovaných schopností (to s tými schopnosťami sa týka viacerých členov jednotky, ako postupne vychádza najavo). Hoci je pointa poviedky odhadnuteľná a jej rozbeh pomalší, jej záver je, ako už začína byť u Wegnera dobrým zvykom, nabitý napätím, akciou a mágiou.
Nejlepší, jaké je možné koupit
Brilantné od začiatku do konca. Dokonale vygradovaná, strhujúco napísaná a brutálne vrcholiaca akcia, kde lesť prebíja pascu, a to iba vďaka najlepším, aké je možné kúpiť…
Kolo s osmi loukotěmi
Po predchádzajúcej akciou nabitej poviedke má Kolo… výrazne pokojnejšiu, doslova rodinnú atmosféru. Zdanie ale často klame. Kailean navštevuje svoju adoptívnu nomádsku rodinu a pri všetkom tom rozprávaní (v troch rôzne náročných verziách jedného nomádskeho jazyka, to je niečo!) a vysvetľovaní histórie sa v tejto poviedke najmä „miesi“ na skutočne veľké udalosti v pozadí, ktoré prebleskujú na povrch už aj v predošlých príbehoch.
To je naše zásluha
Táto poviedka sa dosť ťažko hodnotí, pretože nie je ukončená, resp. končí v tom najlepšom…vtedy, keď sa konečne začne niečo diať. Jej hlavná sila tak je v retrospektívne podávaných „spovediach“ jednotlivých členov Laskolnykovho čaardanu, ktoré všetky končia rituálnymi slovami obsiahnutým v názve tejto poviedky. Dozvieme sa tak v krátkych a veľmi osobných mikropríbehoch o životoch významnejších členov oddielu, ktorých minulosť a „schopnosti“ už boli zmienené aj v predchádzajúcich poviedkach. Význam tejto poviedky tkvie ale aj v tom, že sa stretávame so starými známymi z prvej knihy a príbehy sa začínajú konečne výrazne prepájať. Ten otvorený koniec však naozaj mrzí, čakanie bude neznesiteľné…
Světlo na ostří meče
V druhej polovici druhej knihy príbehov z meekhánskeho pohraničia prichádza na scénu zatiaľ asi najsympatickejšia postava Wegnerovho univerza – Altsin, hoci jeho „nástup“ nie je zrovna impozantný. Altsin je špičkový zlodej vo veľkom prístavnom meste Ponkee-Laa na západe Meekhánu, odkiaľ sa ale moc Meekhánskej ríše už pomaly stiahla, čo sa snažia využiť miestne elity, ktoré pritom nehľadia na následky a nevyberajú si prostriedky. V prvom príbehu zo Západu je tým prostriedkom zvláštny a mocný magický artefakt, ktorý vraj kedysi patril samotnému bohovi a ktorý nečakane zmizne. Jeho strata by mohla mať katastrofálne dôsledky a preto je pátraním po ňom poverený najlepší zlodej v meste (Altsin), ktorý bol v čase jeho zmiznutia preukázateľne „mimo“. To, čo pri svojom pátraní objaví, však krádež artefaktu stavia do celkom iného svetla…
Pytel plný hadů
Druhý príbeh zlodeja Altsina sa odohráva zhruba jeden rok po udalostiach v prvej poviedke (Světlo na ostří meče), ale nadväzuje na ňu len veľmi voľne. Politické intrigy, úkladné vraždy a zrady nad zrady, to je stručné zhrnutie obsahu tejto poviedky. Tá politická časť mi prišla trochu nudná (úplne mi stačí, čo vyvádzajú tí naši – či už SK alebo CZ), ale perfektné finále so súbojom to bohato vyvážilo.
Náruč města
Po súboji, ktorým končila druhá poviedka, musel Altsin opustiť svoje mesto. Po rokoch sa vracia späť, lebo iba tam vidí nádej, že „pomoc“, ktorej sa mu vtedy pri súboji dostala, sa nestane jeho prekliatím. Ponkee-Laa sa však medzitým výrazne zmenila. Liga čiapky (eufemický názov siete zločineckých organizácií v meste), ktorej bol Altsin kedysi voľným členom, má vážny problém: jeden z členov Rady (vláda mesta) strhol na seba všetku moc. To by ešte nebol problém. Problémom je, že ide o náboženského fanatika, ktorý považuje boj so zločinom a podvratnými živlami (vrátane chudobných a nemohúcich) za svätú vec a neváha do toho vložiť všetky prostriedky. Altsin sa tak dostáva medzi mlynské kamene starých záväzkov a nových výziev, ale s gráciou jemu vlastnou ich všetky drví na prach… Zatiaľ najlepšia poviedka z druhej časti. Mimoriadne pôsobivé sú hlavne Altsinove vízie. Dej je v podstate veľmi jednoduchý, presne v caesarovskom štýle (Veni, vidi, vici), ale práve tie vízie mu dodávajú ohromujúci rozmer.
Řeka vzpomínek
V poslednej poviedke Wegner konečne odhaľuje, čo sa dalo vytušiť už dávnejšie. Uzlí, prepája, pomenúva a otvára. Bohovia, vtelenia, desivé vízie, nástroje a trhliny. Bitka o mesto medzi Ligou čiapky a fanatickým radným, bývalým generálom, vrcholí a Altsin nezostáva bokom. Nočné magické súboje na strechách domov, elitní zabijaci v bleskurýchlom tanci smrti. Tentokrát je to skutočne doslova DEUS EX MACHINA. Bolo by rozhodne na čo sa tešiť, keby vydavateľstvo neseklo s jeho vydávaním i svojou činnosťou…
Posledný dialóg z poslednej poviedky:
"...Ostrov, kterému se i severní piráti zdaleka vyhýbají? Zešílel jsi."
"Možná."
"Co jsi pro tu vědmu udělal? Zachránil jsi jí život?"
Zloděj se široce zazubil, tentokrát úpřimně.
"Ne, příteli. Zabil jsem její matku."
Podle mě je tento díl slabší než předchozí kniha. Příběh z východu mě chvílemi i docela nudil. Druhá část je podobně jako u první knihy o dost lepší. Takže celkově nadprůměrná fantasy a celkem příjemné oddechové počtení.
Jednoznacne lepsi nez prvni dil, po prvni knize jsem vahal s koupi knihy, ale rozhodne nelituji.
Pořád dobře napsané a čtivé, ač mi to přišlo o něco slabší než první kniha příběhů. Opět mi trochu nesedlo velké množství různých hrdinů a střídání prostředí. Poněkud slabší částí knihy se mi jevila část Dýka a moře - západ. Tu bych samostatně hodnotil tak na tři hvězdy, průměr. Ty vzpomínky části boha vkládané do textu mi vadily docela hodně. Howgh.