Příběhy (z) ulice
Petr Freimann
První kniha, která představuje ulici a její obyvatele v atraktivní podobě skutečných příběhů. Poznej svět bezpřístřešníků, na 290 stránkách, v teple a s papučemi na nohou…
Přidat komentář
Uf, byla to docela síla - až jsem se styděla, že to takhle v lednu čtu v teple pod dekou a s čajem, pěkně z měkoučkého pohodlíčka...
Jako sociální pracovnice oceňuji realistický popis lidí na ulici, tedy nezakrývání toho, že jsou mezi nimi často feťáci a alkoholici, ale také vnímání, že jsou to pořád lidé, že mají emoce, svobodnou vůli a touží (většinou aspoň po nějakém) uznání. Moc díky za to, že se tenhle počin dostal na stránky a je lidem k dispozici, aby trochu otevřeli oči!
Sama už jsem párkrát lidem na ulici nějakou tu drobnost přinesla, ať už čaj nebo něco k zakousnutí, bude-li možnost, rozhodně to zopakuji! =)
Tak tohle byla tedy jízda.....moc děkuji autorovi za přiblížení života bezpřístřešníků.Bylo to velmi zajímavé.Manžel je z knihy taky hodně nadšený :-) Výborný počin...který stojí za to ....
tak už se nestydím a nebojím usmát se na kohokoli (s domovem či bez) ...i když zrovna nemám po kapsách drobné...
Od doby co jsem přečetla tuhle knihu se na bezpřístřešníky koukám z jiného úhlu. Dřív jsem měla tendence ji míjet se sklopenou hlavou a dělat, že nic. Tahle kniha mi otevřela oči a jsem ráda, že jsem mohla přispět na dobrou věc:-) Moje 50,- už dávno našla svého majitele.
Když jsem přispívala na její vydání, tak jsem nevěděla co čekat. Ale hřál mě pocit, že peníze jdou na dobrou věc. O to víc jsem byla potěšená, když jsem knížku přečetla jedním dechem. Pohled autora na setkání s bezpřístřešníky mě zaujal a u každého setkání jsem mu držela palce, aby mělo dobrý konec. Ten se konal málokdy. Přesto jeho snažení v terénu určitě mělo smysl a mě dalo možnost nahlédnout někam, kde bych se nikdy ocitnout nechtěla a ani bych to nikomu nepřála.
denikove zapisky Petra F. ze sluzeb v centru na pomoc bezdomovcum, nahled do zivota lidi na ulici, ozkouseni jejich zivota na vlastni kuzi, hodne clovek vede k zamysleni a hlavne k vazeni si toho co ma...
Je to kniha skvěle napsaná... Dobře se čte a myslím, že člověka doopravdy donutí se zamyslet, jak tenká hranice může být mezi mít a nemít... Být či nebýt...
Chvílemi mi bylo smutno, chvílemi jsem se smála a od prvních stránek jsem byla zamyšlená..
Knížka je spíš o práci terénních pracovníků, očekávala jsem konkrétní přiběhy lidí bez domova, jaká byla jejich cesta, než skončila tam, kde skončila..