Příběhy z vesMíru
Anie Songe
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390306/bmid_pribehy-z-vesmiru-Vhe-390306.png
4
94
94
Pohádkový příběh o úplně obyčejné holčičce Luně, která jedné noci zjistila, že dokáže číst ve hvězdách stejně jako v té nejkouzelnější knížce. Pohádkový příběh o holčičce Esterce, která pochází z místa, kterému se říká vesMír, a umí psát do hvězd stejně obratně jako dospěláci na Zemi do písku. Vraťte se s Lunou do dětských let a uvěřte tomu, že existuje svět, ve kterém se nemoci léčí v Uzdravovnici nebo u paní Květobašty. Svět, ve kterém se v dospělácích probouzí dětská radost, když to náhodou zapomenou. Podívejte se na zub záškodníkům, jako je Všechnojed, Schoval, Tvořižrout… Udělejte si malou exkurzi do školy, které se ve vesMíru říká Zalévárna a… Nechte se překvapit. Prožijte přitom s Lunou to nejobyčejnější, a zároveň naprosto kouzelný dětství. Čtěte mezi řádky, usmějte se a přizvěte k tomu i své děti.... celý text
Přidat komentář
Propagace knížky slibovala pohádku pro dětské duše v dětských i dospělých tělech. A tak jsem se začetla. Bohužel, že by mě knížka jakkoli pohltila, se říct nedá. Text, za který by se nestyděla ani "sluníčkářská propaganda" (nejsem zastáncem těchto pojmenování, ale tady to prostě sedí), mě už po pár stránkách nebavil a bohužel kniha je těchto klišé plná. Hlavní důvod, proč mně ale čtení nešlo, byl jazyk. Na jedné straně si autorka hraje se slovy a skládá zajímavé a prapodivné názvy, na straně druhé používá nespisovný jazyk, který vám nejde přes pusu, ani když čtete nahlas. Zcela nejhorší pro mě ale byl konec, který se sice strašně moc snaží být něčím víc, ale prostě není.
I přesto, jakou autorka ušla cestu, mi neupřímnější a nejopravdovější stále přijde Továrna na sny. Básničkový deník z literární strany hodnotím jako úplný propadák. Oproti tomu Příběhy z vesMíru určitě propadák nejsou. Není to ale zároveň ani nic, co by bylo nějak výjimečné a dosahovalo to na běžné pohádky. Nejkrásnější jsou na knížce opět ilustrace a obálka, kvůli kterým dávám vyšší hodnocení, než jaké knížka zasluhuje. Anie Songe by se měla vzdát literární dráhy a dělat to, co skutečně umí.
Milý příběh, ale prokousávala jsem se tim strašně dlouho. Jednou jsem knihu úplně odložila. Teď jsem ji dočetla miminku po večerech. Určitě se k ní už nevratím.
"To nejcennější, co nám druhý může dát nejsou věci, ať si je přejeme sebevíc. To nejcennější, co nám člověk může dát, je ta úplně nejobyčejnější, ale zároveň nejcennější věc na světě. Svůj čas." (str. 111 dole)
Zajímavý příběh, který zprvu působil moc kýčovitě, ale posléze již nikoliv. Žasla jsem, jak autorka dokázala posunout myšlenku z knihy a filmu "Tajemství" a přiblížit ji dětem. Latinské názvy květin mě zpočátku bavily, na konci už jsem je četla spíš tak nějak jako povinnou součást knihy, což je ale hodně subjektivní, tudíž není součástí hodnocení. Knihu jsem četla ze zvědavosti, neboť jsme s autorkou vrstevníky a zajímalo mě, jak mi někdo věkově velmi blízko může napsat knihu pro děti (teď už vím, že je důležité mít fantazii a umět věci pojmenovat jinak). Kniha může být místy opravdu podnětná i pro dospělé, byť spoustu "mouder" v knize obsažených budete jistě znát (nicméně třeba představa strachu v podobě brouka, jež si lze vytřepat z kůže a tím strach zmizí mě pobavila). Krásné ilustrace samotnou autorkou jsou velice povedená a zahřejí na duši, leč toto je pouze nad rámec recenze, neboť se hodnotí pouze text knihy.
Menší nedostatky shledávám na str. 155 (předmětná stránka je prázdná, leč očíslovaná-následující stránka je o pár let později, takže že by byl důvod takový-nicméně pokud ano, svůj účel to moc nesplnilo-ze strany 156 jsem byla do poloviny strany zmatená a SPOILER: myslela jsem, že se Luna dočkala bratříčka, ne že se jedná o její dítě KONEC SPOILERU.) a některé části mi připadají příliš utopistické a nereálné (viz str. 106 předposlední odstavec-Vážně by se v reálném světě kluci podělili o kolo s Lunou tak, že by vždy jeden šel pěšky? Chápu, že se jedná o pohádku, ale to už mi přijde moc), což vlastně zmiňuji hned na počátku recenze. A poslední věc je nespisovná mluva. Myslím si, že kdybych jednou měla dítě (či až jej budu mít), tak bych dbala na to, aby si osvojil především spisovný jazyk (kniha se dá číst spisovně, leč člověk se jistě může zapomenout-obzvláště pokud čte po náročném dni v práci), ale samozřejmě volba byla/je na autorce a nám čtenářům nezbývá, než to respektovat.
Milý příběh, po kterém chtěla, aby mě pozitivně naladil. Není pouze pro děti, své si tam najdou i dospělí. Krásné obrázky.
Možná jsem nebyla správně naladěná nebo možná to bylo tím, že nespadám do cílové skupiny, ale tohle mě opravdu nebavilo...Mám ráda knihy jako jsou Malý princ nebo Medvídek Pú a v duši jsem stále dítětem, ale za mě tato kniha opravdu NE.
Čekala jsem trochu víc. Je to psané milým jazykem, to ano. Dává prostor na snění, vyčaruje úsměv na tváři. Ale chyběla mi tam nějaká zápletka. Boj mezi dobrem a zlem, což definuje pohádky.
Když jsem na tuto knihu narazila při svých toulkách internetem, mé srdce zaplesalo, zornice se rozšířily, pulz se mi zrychlil a záda polil vzrušující pot. Podle anotace se mi zdálo, že jsem přišla na další knihu, která (ačkoliv příběhem jistě jiná) kvalitativně pro mě bude na úrovní Malého prince nebo Králička Sameťáčka. Nuž.... nestalo se tak. Přesto je mé hodnocení veskrze pozitivní, nicméně, ono nadšení, které jsem si vysnila, se prostě nedostavilo.
Na druhou stranu, Anie Songe nám předkládá příběh, který je překrásným čistým odrazem její představivosti, která je pravděpodobně naprosto nezměrná. Popisy dění ve vesMíru byly mnohdy tak krásné, že člověk jen v duchu vzdychal, proč to tak prostě nemůže být i ve skutečnosti. Překrásný svět plný lásky, pomoci, pochopení a květin. Na druhou stranu, v příběhu mi chyběla větší gradace. Vše tak nějak pomalu plynulo, střídaly se kapitoly Země versus vesMír bez nějakého většího propojení. To nám bylo výrazněji naznačeno až v závěru, ten jsem si ale musela přečíst dvakrát, aby mi seply ty správné drátky :). Obrovské ocenění ale věnuji ilustracím samotné autorky. Jsou krásné, něžné, éterické a dokonale pasující k textu. Bodejť ale ne, když oboje pochází z jedné ruky.
A co se týče jazyka, zde jsem byla na rozpacích i já. Na jedné straně opět něžné formulace plné krásných přirovnání a slovních obratů, na straně druhé spousty nespisovných výrazů mimo přímou řeč, což na mě působilo trochu nepatřičně.
Nicméně knihu ale vřele doporučuji. Je velmi zajímavým počinem v dnešní uspěchané materialistické době a určitě u svých dospělých čtenářů probudí touhu stát se opět dítětem a lézt po stromech - aspoň na malou chvíli.
Čistá, poetická, velmi krásná knížka. Na rozdíl od jednoho komentáře níže velmi oceňuji autorčinu neotřelou a originální práci s jazykem :-)
Jsem z knížky nadšená. Při čtení jsem měla stále úsměv na rtech, nechyběly ani slzy....
Podstata příběhu ok, ilustrace hezké, ale..... celkově mám z knihy pocit, jako ze slohové práce školáka. Jazykově nevyzrálé, žádný spád, místy až moc "naivity?"....celkově se mi kniha četla špatně a byla jsem z ní spíše zklamaná.
Po Továrně na sny, bohužel zklamání.
Kniha, která přinese do srdce spoustu klidu, pochopení, lásky, odpovědí i otázek, vzpomínek na dětské sny... Přečteno za jedno odpoledne, ke knize se budu vracet, budu jí jednou číst svým dětem, budu v ní stále listovat a obdivovat krásné ilustrace. Děkuji.
Tohle je přesně ono. Zastavení v dnešním uspěchaném světě a přenesení se do dětství. Příběhy jsou ideální pro potěšení toho vnitřního dítěte a odpočinutí od všedních starostí. Kdy jste naposledy jen tak koukali na hvězdy? Nádherná knížka, která pohladí každou duši.
Pohlazení na duši. Rozhodně jsem ji nečetla naposledy jak sobě, tak jednou svým dětem. Toto potřebují číst úplně všichni.
Najuzasnejeia kniha, aku som toho roku precitala! Prekrasne napisane, nadherne ilustracie, neskutocna fantazia spisovatelky! Je skvela pre deti, ale aj pre dospelych - kazdy si z nej vezme, co potrebuje! Vrelo odporucam!
Vrátila jsem zpět do dětských let. Anie ví jak čtenáře pohladit na duši a probudit v nás dítě, pro které není nic nemožné. Neskutečně milé vyprávění!
Mně se kniha líbila moc. Bezstarostnost dětství, jistá naivita, ale v dobrém slova smyslu. Ráda se ke knize vracím.