Príbuzní: Život, láska, smrť a umenie neandertálcov
Rebecca Wragg Sykes
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492621/bmid_pribuzni-zivot-laska-smrt-a-umenie--s7L-492621.jpg
4
13
13
Seba samých dokážeme naozaj pochopiť iba vtedy, keď porozumieme neandertálcom Kniha predstavuje úplnú príručku o neandertálcoch, ktorí sa od svojho objavu pred vyše 160 rokmi zmenili z neúspešných zástupcov ľudského rodokmeňa na najpopulárnejších homininov. Popredná paleolitická výskumníčka využíva svoje skúsenosti, aby sa s nami podelila o nové chápanie neandertálcov. Klišé o surovcoch odetých v handrách, ktorí obývajú zľadovatenú pustatinu, odsúva nabok a predstavuje ich ako zvedavých a bystrých znalcov svojho sveta, technologicky vynachádzavých a ekologicky prispôsobivých, predovšetkým však schopných prežiť vyše 300-tisíc rokov, ktoré charakterizovali výrazné zmeny podnebia. V čase, keď náš druh čelí najväčším výzvam vo svojich dejinách, sme posadnutí tým, čo nás robí osobitými. Lenže plánovanie, spolupráca, altruizmus, remeselná zručnosť, zmysel pre estetiku, predstavivosť a možno dokonca aj túžba po transcendentne za hranicou smrteľnosti, čiže v podstate to, čo nás definuje, bola prítomná aj u neandertálcov a ich DNA ďalej nosíme v sebe. Kniha robí pre neandertálcov to, čo pre nás spravila publikácia Yuvala Noaha Harariho o stručnej histórii ľudstva. Odhaľuje príbeh, v ktorom je naším starým spoločným dedičstvom samotné ľudstvo.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
Kindred: Neanderthal Life, Love, Death and Art, 2020
více info...
Přidat komentář
Je bohužel vidět, že to psala ženská. Protože bylo nezbytný nacpat všude příběh. Celá knížka je napěchovaná citečkama, což mě bohužel tak vadilo, že i přesto, že jsem se dozvěděla spoustu pro mě nových informací a koukla jsem i pod pokličku archeologie, nemůžu dát víc jak tři hvězdičky. Knížce by slušelo notné proškrtání. Ale čtenářům, kteří kromě faktů chtějí v populárně naučné literatuře i nějakou tu omáčku, se bude číst dobře.
No jo, napínavé jak detektivka a já to přečetl za dva večery. Po měsíci si to dávám znovu. Úžasné, čtivé a napsáno pro poučené laiky... No, abych přece něco našel, autorka Neanderthalcům dost fandí. Myslím že je i tak trochu přibarvuje, přece jen se řadě věcech vetřelcům z afriky nepřiblížili, např. v abstrakci a umění, a v loveckých technikách a schopnosti existovat na stálých osazeních a nevyčerpávat tedy tolik životní prostředí. Asi tohle byla hlavní příčina jejich zániku, neb nebyli schopni vytvořit početnější populaci. I když na druhé straně, podmínkám dob ledových byli přizpůsobeni velmi dobře.
Aůe jak říkám, lahůdka. Tak nějak by měl vznikat u mládeže zájem o vědu. Bohužel, nějak se to vytrácí.
Výborná kniha. Velmi dobře rozděleno podle jednotlivých aspektů života neandrtálců (obživa, bydlení, smrt,...). Autorka poutavě popisuje jednotlivé prvky života neandrtálců, práci s kamenem, lov, přibližuje nejvýznamnější naleziště i nálezy, přináší zajímavé teorie a názory (např. k soužití s homo sapiens, vymření neandrtálců).
Donutí čtenáře zamyslet se nad našimi vlastními kořeny.
Díky začátkům jednotlivých kapitol je v knize v podstatě i krátká "povídka" o životě neandrtalců.
Autorka na začátku upozorňuje akademickou veřejnost, že se nejedná o odborná skripta, ale příběh. Přesto je kniha víceméně odborná, než populárně naučná. Jde o důkladný popis života neandrtálců v prostředí a době tak, jak to nejmodernější výzkumy umožňují. Homo sapiens versus Homo neanderthalensis (případně Denisované) jsou zmíněny v poslední části knihy. Každopádně pro laika jako já jde o zajímavý pohled k zamyšlení, i když knihu více ocení studenti prehistorie.
Představte si neandertálce, jak na okraji pouště pronásledují velblouda nebo na mořském pobřeží zasazují smrtelnou ránu delfínovi. Jak se brodí tůní, aby si pochutnali na koříncích leknínu, nebo jak se oddávají siestě pod švestkou s břichy plnými plodů. Jak si vyrábějí nástroj z kosti mrtvého druha – možná je to projev truchlení (a retušér bude sloužit jako upomínka), možná pragmatismu, který klade jiné neandertálce naroveň kořisti. Anebo si představme třeba neandertálku, jak s sebou nosí mušli nabarvenou okrem, kterou si, soudě podle ohlazeného povrchu, možná zabalila do kousku kůže; kdoví.
Rebecca Sykesová ve svém vpravdě monumentálním díle ukazuje, že o neandertálcích toho víme strašně málo a současně strašně moc. Tak třeba jsme informováni, kde se vyprazdňovali a jak dlouho kojili své děti. Nemůžeme si však být úplně jistí, jestli sami uměli rozdělat oheň nebo jestli měli řeč. Paradoxně přitom umíme rekonstruovat, o čem (by) si povídali. Tedy alespoň trochu. Je fascinující, co všechno archeologie prozradí: rozdílný obrus zubů nasvědčuje dělbě práce při zpracování kůží, kosti ptáků v jeskyni naznačují, že neandertálci lovili koně sezónně (na jaře), zranění starce v kombinaci s faktem, že se nadále živil masem velkých zvířat, ukazují na péči tlupy o hendikepované členy. Neskonale víc toho ale zahladilo oněch 40 000 až 400 000 let, které nás od nich dělí.
Autorčinu sondu do neandertálského života by mohli ocenit i etnologové a zoologové – protože znamená příležitost seznámit se s jiným druhem lidského rodu. A že neadertálci jsou tuze zvláštní hominidi: jejich slizniční membrány prý upravovaly vzduch podobně jako u sajg nebo sobů (!) a jejich těla se oproti Homo sapiens vyznačovala dvojnásobnou spotřebou kalorií. Sykesová využívá svých úctyhodných znalostí dalších věd, aby vytvářela odůvodněné předpoklady o našich bratrancích na základě paralel s primáty či přírodními národy. Patří k oněm nemnoha vědcům specializovaným na člověka, kteří se o ostatních zvířatech vyjadřují kompetentně, bez troufalých a většinou nepravdivých deklarací „jen člověk dělá X“.
A celkově je autorka zjevem pozoruhodným. „Neandertálskou“ syntézou svoji kariéru neuzavírá, nýbrž začíná! Přitom má hodně osobitý rukopis a vůbec přístup, prozrazující umělecké sklony. Akurátní výčet a rozbor nálezů trochu kontrastuje s emotivním laděním knihy jako celku. Jak už připomněli jiní čtenáři, Sykesová své neandertálce miluje – možná kapánek příliš? Kanibalismus je pro ni s největší pravděpodobností projevem piety, hybridizace s Homo sapiens zase, jak připomíná, rozhodně nemusela být vždy nedobrovolná ze strany lidských žen (matkami kříženců totiž podezřele pravidelně bývají lidské ženy, kdežto otci neadertálští muži).
Sykesová ale důsledně a zřetelně odděluje svůj názor od faktů a nabízí čtenáři dost inforací na to, aby dospěl k jinému úsudku než ona, což je neobyčejně fér. Asi mi ani nevadí poslední dvě kapitoly, kde autorka prohlásí názor, že neandertálci byli méně vyspělí než soudobé formy Homo sapiens, za projev bělošské nadřazenosti (wtf...), načež se pustí do dokazování globálního oteplování. Jedinou spojnicí s předchozím textem je přitom varování, že vymřeme-li my, vymřou v nás i naši „nesmrtelní milovaní“ neandertálci. Aha, ok. Ale i přes určité podivínství (nebo díky němu) je to famózní.