Příchod bohů
Vlastislav Toman , František Kobík
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296367/mid_prichod-bohu-X92-296367.jpg
4
31
31
Třináct povídek. Nerozluštitelné záhady vesmíru a přírody, vize vědců a odvážné činy jednotlivců, takové jsou klasické i nové povídky Vlastislava Tomana Původní vědecko-fantastické povídky Vlastislava Tomana z let 1957–1966 vycházely v časopise ABC jako komiks s legendárními ilustracemi Františka Kobíka. O padesát let později autor dopsal čtyři nové texty, ve kterých se také setkáte se smělými vizemi vědců a odvážnými činy jednotlivců pátrajících po nerozluštitelných záhadách vesmíru a přírody. Se starými známými i těmi novými budete objevovat nové planety, osidlovat je, střetávat se s mimozemšťany, sestrojovat roboty, překonávat nebezpečí a pronikat stále hlouběji do vesmíru. V budoucnosti je totiž možné cokoliv...... celý text
Přidat komentář
Pustila jsem se do toho čistě z nostalgie. Jinak by mi to nepřipadalo nijak zvláštní, ale prostě jsem ráda vzpomněla na staré časy a modýlky Vejce Zářícího, kraba a koníků... První vystřihovánky, které jsem jako dítě slepila.
Najednou ale ... povídka, kde je notebook a nějaké modernosti! A bylo po nostalgii. Úplně jsem se lekla a dočetla si popis, že jsou tam i nové povídky.
Takže se vracím zpátky na zem a hodnotím standardně, že už je to trochu překonané, a nové povídky jsou v souboru podle mě navíc.
Být kluk, dám za pět. Povídky jsou čtivé, svižné, srozumitelné a jak o sobě pan Toman píše, je to stará škola. Žádné hektolitry krve, monstra, a nervy drásající šoky nečekejte.
A to je vlastně dobře. I přesto kniha odsejpá a drobné nelogičnosti v některých povídkách autorovi odpustím. Protože on na to prostě má. Zaplňuje nejen dětský svět parádními příběhy.
První část knihy mě minula v čase (ještě jsem nebyl na světě) a druhá zase v zájmech (tehdy mě bral rock a kluby, kde se hrál), takže o nějaké nostalgii nemůže být řeč. A než abych dával objektivní tři hvězdy a pak vysvětloval, že kniha je vlastně parádní, je lepší dát rovnou čtyři a s čistým svědomím mluvit o pěti a doporučit knihu každému klukovi, nebo tátovi, co v sobě pořád kus kluka má.
Je zajímavé, že domorodci na začátku "vyučování" nemohli pochopit myšlenky a mentalitu technologické společnosti (co to je roroum?), na konci už začali zapomínat na způsob, jak přemýšleli před tím..
Líbily se mi primitivní technologie, například fosforečná hlína nabalená na klacíček jako sirka, ještě dlouho jsem v sobě choval naději, že podobné bahno najdu někde poblíž našeho bydliště (jako optimista jsem odhadoval, že stačí obejít dvě či tři jeskyně).
Když se nad tím zamyslím zpětně, je zvláštní, jak byl přechod k technologické civilizaci zachycen jako ideálně bezkonfliktní. Tak to ale dle mého nechodí, a je asi zbytečné rozebírat proč...
Povídky mají šmrnc. A patinu díla (třeba a nejen) Asimova. Atmošku starších "béček." Příchuť minulosti. Jojo :).