Priemerný index šťastia
David Machado
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411138/bmid_priemerny-index-stastia-Frh-411138.jpg
4
21
21
Daniel má plán, niečo ako denník budúcnosti. Občas v ňom urobí pár zmien, ale inak má všetko, čo si predsavzal prácu, domov, rodinu. Daniel je šťastný. Potom sa však stane niečo, s čím vo svojom pláne nepočítal. Portugalsko zasiahne hospodárska kríza a Daniel spolu s tisíckami ďalších ľudí príde o prácu. Akoby toho nebolo dosť, jeho najlepší kamarát skončí vo väzení, manželka s deťmi sa odsťahujú k svokrovcom, rodina príde o dom a Daniel si prejde doslova peklom. Napriek tomu sa nevzdáva, verí, že ak sa bude naozaj snažiť, všetko sa vráti do starých koľají. No keď mu kamarát Xavier medzi rečou spomenie priemerný index šťastia, Daniel začne pátrať po tom, akú hodnotu má jeho vlastné šťastie. Román Priemerný index šťastia nie je žiadnym návodom k šťastiu ani motivačnou literatúrou. Je to realistický pohľad do duše Daniela, ktorý zvádza boj s tým, po čom túži a čo ovplyvniť nedokáže, a ktorý sa vo fiktívnom rozhovore s kamarátom Almodóvarom zamýšľa nad tým, akú nádej prenechávame budúcim generáciám.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Portugalský inštitútOriginální název:
Índice Médio de Felicidade, 2013
více info...
Přidat komentář
Nemohu asi úplně objektivně hodnotit neboť mi nesedí styl vypravování a knihu po pár stránkách odkladam. Není to můj žánr, ale své posluchače si kniha jistě najde.
Asi tak těch aktuálních 74 %. Osobně jsem váhal mezi 3* a 4*, nakonec, díky závěru, vyhrálo to vyšší hodnocení.
Ta knížka je ve skutečnosti dost dobrá. Jenže mě se hrozně špatně četla, zejména zvolenou formou dopisu kamarádovi. Navíc absence uvozovek pro přímou řeč značně ztěžuje rozlišování mezi tím, co si myslí vypravěč a co říká někdo druhý.
I když se objevují vtipné momenty, celkově jde o dost depresivní čtení. Zvlášť, když si člověk uvědomí tu podobnost mezi Portugalskem, které po 40 letech od pádu diktatury stejně nezažívá nijak zářnou současnost, a naší vlastní zemí. Nejvíc mě vytáčelo vypravěčovo budovatelské nadšení a rozhořčení, že lidé nedělají dost tváří v tvář Clařinu vyčerpání z dvojího zaměstnání, aby uživila sebe a syna.
Ale zejména kvůli závěrečné třetině, která už má potřebný drajv, se určitě vyplatí do knihy pustit a dočíst.
Život není vždycky takový, jaký si ho naplánujeme. Zajímavý příběh.
"...A nebojím se, Almodovare, dál věřím, že život je stále takový, jaký byl vždycky. Navzdory všemu dny na tomto světě jsou pořád ještě uhnětené ze světla a temnota noci dál nahání strach. Ještě jsme tady, Almodovare."
Něco tak depresivního aby jeden pohledal. A to má být vypravěč "optimista"? Ani náhodou. Odkládám, než se můj index štěstí úměrně propadne...
"Potíž už není ani tak v tom,že každý bojuje jen sám za sebe. Problém spočívá v množství lidí, kteří už ani nebojují. "
" Lidské bytosti ať jdou do prdele."
"Jestliže jsi přesvědčený, že štěstí je cíl, rychle přijdeš o rozum."
Pro mě kniha, která se dá číst vícekrát.
Veľmi príjemné dielko- o tom, ako mať nádej aj po životných nezdaroch, a nevzdávať sa ani v prípade, ak tie životné nezdary naďalej pokračujú. O minulosti, kam smerujú dnešní mladí (drogy, návykové online hry, až skepa, keď si začnú uvedomovať, kam speje svet) a o tom, aké to bolo v minulosti hrdinu, keď bol mladým on. O tom, že prinášať radosť a pomoc je ešte možné, aj keď nikdy neviete, čo sa o pár minút zase dose*e. Príjemná, súčasná knižka.
Velmi pekna, pomerne nenapadna knizka. Chvalim Portugalsky institut za taketo pociny, ktorymi nam priblizuju sucasnu port. prozu.
Taka mierna depka, pri citani budete neustale dufat, ze hadam len na konci tunela nejake to svetielko sa najde. Pribeh, ktory kladie mnohe otazky a popritom nehlada jasne odpovede - a to mam rada.
Nesedlo mi to. Hlavní postava mi přišla spíš než jako optimista jak je uvedeno v popisu tak jako příliš hrdý sobeček. Kniha na mě působila dost depresivně.