Tam, kde je teplo
Pavel Korněv
Příhraničí série
< 6. díl
Příhraničí – několik oblastí, vytržených z našeho světa a uvržených do země věčného mrazu. A Pevnost – to je zároveň srdce Příhraničí i jeho dno. Skrz naskrz promrzlá žumpa, ve které nebydlí zrovna nejpřátelštější lidé a cena lidského života se často poměřuje cenou krabičky nábojů nebo konzervy lančmítu. Prostě už není kam hlouběji spadnout, ale občas osud člověka donutí zahodit zajetý byznys, aby se pokusil najít si nové místo pod sluncem. Jenže ani tam, kde je teplo, není radno polevit v pozornosti. A kdysi úspěšný podnikatel Jevgenij Apoštol se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Přestože práce, která ho čeká v Severoříčí, zpočátku nevyvolávala zvláštní obavy…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , Fantom PrintOriginální název:
Там, где тепло, 2012
více info...
Přidat komentář
Z příšerného vedra jsem se musel schladit,ale očekával jsem trochu vic děje.Pro mě zklamání.
Jak se mi líbily první 4 díly s Kluzkým, tak ten minulý s Apoštolem byl zoufalý. Tento je přece jen o něco lepší. Taky se v tom nedají moc hledat logické souvislosti, spíš akce na akci, ale naštěstí si odpouští ty scény s všelijakými ledovými příšerami. Podle závěru bych tipnul minimálně ještě 1 díl a větší propojení obou částí série.
Kromě nesmyslu, že zdrhne z Pevnosti, aby ho v ní neodstřelili, protože nasr.l koho mohl a v závěru se do ní po týdnu opět vrátí, se knížka dala číst.
První kniha s Apoštolem mě úplně neoslovila, tak jsem na tento díl neměla velká očekávání. Kniha plynula v příjemném tempu, bez nějakých větších zvratů, stačila jsem se orientovat což se mi v předchozím díle ne úplně dařilo. Prostě takové setkání se starými známými, kterým se jednou daří a jednou ne :-) Pořádné akce si autor nechal až nakonec. Příběh mě bavil a četl se dobře, lehce otevřený konec čtenáře navnadí na další díl.
(SPOILER) Znudění mágové na vrátnicích, protřelé narážky na servírky (které ale neomrzí!), tabulky čokolády, lezavá zima, krátké návštěvy Hamleta,... jó začíná to dobře, a tahle kniha do série zatím zapadá jako za starých časů.
Upřímně mě ale už Napalm sere, a Denis Selin trochu taky. Jsou ohraný jak tágo. To se mi s Ledem, Maxem a tou protikrizovou partou okolo Alexe Šumova a čaroděje Vasilenka nestávalo. I když přiznám, že jsem si ukousl asi velké sousto srovnávat Leda a Maxe se zásahovou partou opravářů. Poslední knihy byly přeci jenom pouhé pijavice živící se na bestselleru jedničky a dvojky a často jsem knihu znuděně zavíral a neměl se k ní sto chuťí vracet.
Taky nechápu proč pyromant balí Marinu, když má Veru, ale třeba se ještě v průběhu dozvím, kde ta vězí.
A vůbec - Posádce se série věnovala naposled tak předloni. Takže když je na straně 90 zmíněna, připadá mi, že už jsem to slovo 3 knihy neviděl a zajiskří ve mně příjemná nostalgie. Ale to je tak celý.
O stránku, dvě dál, už ale začíná klasický road trip za hradby, a já se začítám, přestává mě bolet hlava z politiky v Pevnosti, a nechám se unášet chladem a příběhem...
Helejte se, už to ale s hlavním hrdinou, postavami a příběhem vůbec není ono. Ještě před půlkou knihy ji dočítám, nebaví mě. Obálka byla snad nejhezčí v sérii, ale jestli měl někdo převzít hl. hrdinu po Ledovi, pak to měl být Hamlet, Vera nebo přeci jen ten Denis Selin s jeho podnikem a hospodou. Bál se Korněv psát za ženu? Podle mě nakonec Vera byla totiž ta správná cesta, jak v sérii pokračovat. Potencionálně Ledova bývalá - Valkýra. To by také skýtalo zápletku a mohlo to být skvělé a příběh minulosti odkrývající, propojující. To by bývalo bylo to, po čem čtenář jako já toužil.
PS: Budeš-li Korněve v sérii pokračovat a že tyhle řádky čteš, vzkážu jediné: "Bring me back Max!... and maybe just maybe ,... Ljod!"