Temné poledne
Pavel Korněv
Příhraničí série
< 4. díl >
POD HROZBOU POKŘIVENÉ REALITY A MAGICKÉHO ARTEFAKTU…“ … si musí drsňák Led vybojovat další den v krutém Příhraničí! O Leda je na chvíli postaráno: teplá postel a pravidelné jídlo, a to on rád. Jenže jak už to v Příhraničí bývá, nic není zadarmo. Pohostinné místo má jeden háček: Led nemůže pryč. Samotný zástupce vojvody mu ale rychle objasní, že cesta ven je – jak jinak než – jednoduchá: stačí píchnout do Leda nějakou tu odpornou substanci a proměnit jeho obličej v nevzhlednou bramboru. Jako by nestačilo, že po něm už tak jde snad polovina Pevnosti, musí mu na potvoru ještě propůjčit vzhled zmetka, nad kterým si odplivne snad každý. Magickému noži však nezáleží na tom, jak Led vypadá – Kluzkej je s ním spojen, a tak si ho artefakt najde, ať už má jeho holá hlava jakýkoli tvar. A o nůž přece jde. Stejně jako o další vražedné magické artefakty, s nimiž lze opanovat tunely mezi světy. Led má čas do černého poledne, než azurové slunce vyjde nad hlavu a pořádně zahýbe s konturami reality. A pak jsou tu ještě Sestry chladu. Valkýrám nejen že není zima, ale tentokrát jsou odhodlány pěkně zatopit pod kotlem i Ledovi a nevypadá to, že by za jejich nenadálým zájmem stála jen touha pomstít smrt jejich družky a Ledovy bývalky. Ne že by Led v mrazivém světě Příhraničí neuvítal trochu toho tepla, ale čeho je moc, toho je přece jen příliš… Pavel Korněv se v Temném poledni ukazuje v té nejlepší formě a co neřekl v předchozích Černých snech, dopovídá v novém románu, který vykresluje Příhraničí jako zase o něco drsnější místo k životu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Fantom PrintOriginální název:
Чёрный полдень, 2008
více info...
Přidat komentář
Opět super. Popravdě, i když je tahle série místy neskutečně zmatená, musím uznat, že má své kouzlo. Atmosféra, postavy, svět. To vše je pro mě úžasný mišmaš všeho a mě to bavilo. Nejlepší na čtení v zimním období. Člověk je na to hezky promrzlej. :-)
Je to další kniha ze série Pohraničí, je to další klasika od Korněva. Bohužel jsem ji četl o dost později oproti prvním dílům, takže musím přiznat, že mi nějak spadl řetěz a že začátku jsem měl problémy se i orientovat kdo je kdo.. Ale pak se to ustálilo a užil jsem si tu vlnu Ruské fantasmagorie :) Jen snad na tu vodku jsem už neměl takovou chuť, jak u prvního dílu.
Pokud jste se dočetli až sem, tak vás nepřekvapí, že je třeba tahák na jména, aby se člověk neztrácel. Postav klasicky jako na orloji, ale pořád ten správnej ruskej odvaz.
I když jsem zvědavá, co bude v dalším díle. Příběh se na konci docela uzavřel, tak se Kluzký bude muset dostat zase do nějakého nového průšvihu. Nicméně tomuhle chlapovi to jde tak snadno, že je těžké udržovat přehled kdo a za co ho chce momentálně zabít. Viz má poznámka o taháku výše.
(SPOILER) Musím říct, že bez Leda se mně těžko vrací do děje skrz bandu jiných hlavních postav. Už jsem si na něj zvykl a přišlo mi, že to celé klapalo vždy jen díky němu. Snad se ještě dočkáme touženého návratu.. : (