Příliš divoká zem: Zimní válka
Ladislav Klimeš , Antonín Kuttman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357567/mid_prilis-divoka-zem-zimni-valka-dq8-357567.png
4
25
25
Příliš divoká zem série
1. díl >
Temná post-apokalyptická vize alternativní České republiky, proti které se obrátili její bývalí spojenci. Prázdná zničená země a jen několik málo přeživších se snaží zvrátit marný boj s mnohem silnějším a početnějším nepřítelem. Kniha sleduje příběh Študáka, člověka, co se do všeho zamotal náhodou, a příběh vojáka, který do války šel dobrovolně.... celý text
Přidat komentář
První část se Študákovým příběhem mě bavila. Plno hlášek i černohumorných momentů na pozadí válečné katastrofy s rozložením sil, které není tak úplně podle klasické šablony. Ládisův příběh mi ze začátku přišel trochu hůře stravitelný i poněkud těžkopádněji napsaný, ale nakonec jsem se chytil a bavilo mě to. Trochu jsem se bál, aby se obě linky dobře spojily, ale nakonec se to povedlo i přes trochu chaotičtější časové skákání v ději. Z celé plejády postav mě nejvíce bavila Lýdie. Hádejte proč? :-) Na druhou stranu mě štvaly neustálé popisy zbraní a jiné výzbroje i když chápu, proč to tam autoři chtěli mít. Co se týče korektur, tak uteklo docela dost velikých písmen u názvů a jmen, což je u odkazů na jiná díla docela průser, jinak nemám žádných jiných výhrad. Do druhého dílu se určitě pustím, až budu mít zas chuť na něco nenáročného u čeho budu moct odpočívat.
Narazila jsem na knihu náhodou, hned mě zaujala obálka a ani obsah mě nezklamal. Postapo, navíc zasazené do naší země, kde - světe, div se - jsou nepřáteli naši skvělí spojenci :))) Opravdu jsem se u toho bavila a zároveň si přála, aby se nikdy nic podobného nestalo.
Takže velké plus za skvělý český černý humor, já osobně jsem měla trochu problém se skákáním v čase....:)
Jednou tě prostě omrzí ten stereotyp, Amíci jsou hodný a Rusáci špatný. Takhle knížka je něco naprosto nového. Rychlej spád, vtipné vsuvky a extrémně chytlavý téma, zapadající do mě známého prostředí ČR. Dvojka už je venku a tohle je jedna z těch věcí, u kterých prostě neřešíš kolik to stojí, což je vzhledem ke směšné ceně nepodstatný. Jedničku jsem přečetl jako e-knihu, přesto už ke mě i ta míří s věnováním v papírové podobě. Doufám, že dvojka dosáhne na tuhle extrémně vysoko nastavenou laťku. Podpořte místní autory a dejte těmhle nedoceněným titulům šanci. :)
Tak...jak začít...za mě dobrý nápad,známé prostředí...pc hry nehraji, takže nějaká inspirace hrou mě minula :D jako plus hodnotím zmínku o románu Cesta,jako mínus nějaké ty chyby...střídaní dvou časových linií mi moc nevyhovovalo,ale neberu to jako mínus...občas jsem se ztrácela ve spoustě postav,ale to je o zvyku :)
Za mě 4 z 5 :)
"Jak začít..."- otázka, kterou si klade asi většina spisovatelů... ať už nezkušených snílků, které láká poznání knižního světa i z druhé strany, než jen z té čtenářské, ale také profesionálních spisovatelů. Začátek je vždy nejhorší. Člověku chybí podpora, motivace...
Tito dva mladí lidé dokázali to, co je na celém psaní asi nejtěžší. Začít. Podle mě snad každý snil o tom, že jednoho dne vydá svou vlastní knihu, která se později stane bestsellerem a vynese onoho člověka až na vrchol slávy... avšak většina svůj, možná i dlouholetý sen, zavrhla...
A přesně proto moje veliká poklona směřuje právě k Antonínu Kuttmanovi a Ladislavu Klimešovi. Kniha Příliš divoká zem: Zimní válka je jedna z mála knih, která mě dokázala opravdu upoutat. Svým humorem, realistikou všemožných situací, ale také svým poněkud pesimistickým nahlížením na budoucnost. No prostě... pořádné postapo. Já osobně nejsem zrovna velký čtenář, ale PDZ mě strhla do svého děje natolik, že jsem chvílemi nevěděla, co je realita a co je jen napsané na papíře :D
Na závěr bych chtěla říct asi jen to, že nepochybuji o tom, že to tato dvojice spisovatelů dotáhne opravdu daleko. Věřím jim a doufám, že se jim bude i nadále dařit... ať už v psaní, tak i v soukromém životě :)
P.S.: Špunt vřele doporučuje :)
Tuto knihu jsem si nechala doporučit kamarádem, a rozhodně nelituji jejího přečtení:-)
Nemohu souhlasit s hodnocením níže, kde se psalo o inspiraci Falloutem... Protože tu jsem tam já skoro nezahlédla. A ne každé postapo je o Falloutu.
Trochu mě zarazil styl vyprávění, protože hopsání mezi různými lety příliš neholduji, ale postupem času jsem si na to zvykla a kniha mě vtáhla do děje. Na popisu zbraní a různého vojenského vybavení pak bylo vidět, že autoři buď věděli, o čem píší, nebo si o tom alespoň přečetli dostatek literatury, aby tam nebyly vyložené nesmysly...
Přesto se nemohu zbavit pachuti z určitých nelogičností. Něco bylo vysvětleno na závěru knihy, někde musela logika ustoupit autorské licenci a vyprávění... Což je možná trošku škoda. S přihlédnutím k faktu, že se jedná o první publikovanou knihu autorů hodnotím mezi 75-80% a budu se těšit na pokračování. Protože až se pánové vypíšou, bude to jízda:)
Příliš divoká zem má krásně zpracovaný příběh, vhodně zvolené zápletky a doprovodné dění. Já jsem ji četla se zájmem a věřím, že ji tak bude číst i mnoho dalších.
Jak už to u mě bývá, většinou nejprve sáhnu po knize, která má zajímavý název a přebal. Tím u mne Příliš divoká země zabodovala a rád bych pogratuloval jak autorům, kteří vymysleli zajímavý název, tak samotnému tvůrci přebalu. Vážně pěkný. No, ale to přece nemůže být vše. Pak se klasicky každý zaměříme na samotný obsah. Jo, obsah. Co k tomu říci? Po prvním začtení obsahu, jsem se trochu zhrozil. Říkal jsem si: To má být jako o cestování v čase? Vždyť o tom nevypovídá název ani přebal, ale ok. Pokračoval jsem dál. Po přečtení prologu jsem nabyl dojmu, že to přece jen bude akčňárna, ovšem co následovalo dále, mne tak trochu řečeno, přitlouklo do křesla. Začetl jsem se do prvního příběhu, který píše Študák z vlastního pohledu. Připadal jsem si jak u nějaké Bondovky či jinačí detektivky s akčnějšími prvky. Přirovnal bych to k novějším filmům s Robertem D. Juniorem a jeho ztvárněním Sherlocka Holmese. Ty filmy mám rád, takže mne i Študákova část bavila. Pak přišel na řadu Ládis a jeho akční scénky podryté černým humorem, který byl chvílemi tak černý, že jsem se bál, že mi ukradl čtečku. První, co mne v hlavě zarazilo, byla myšlenka, kolik je oběma autorům. Přece jen tu byl jeden velký náznak toho, že Antonín, který očividně psal Študákův příběh, bude o něco starší než Ladislav. Člověku stačilo přečíst pár stran a hned si uvědomil, že Antonín už určitě něco napsal, nebo se psaní věnuje déle, protože jeho práce s textem, mi přišla lepší, ucelenější, taková, která vás vtáhla do jeho myšlenek. Zatím, co u Ládisova příběhu se musíte orientovat ve spoustě postavách a akce sem, akce tam a černej humor tříská s dalším černým humorem. Báječné. Člověk se i po dlouhé době u knížky zasmál.
Musím říct, že toto byla má první kniha od dvou autorů. Tedy pokud nepočítám Piknik u cesty od bratrů Strugatských. Myslím tím knihu od dvou, očividně kamarádů, jak je uvedeno v samotné předmluvě. A doufám, že se mi do rukou dostane něco dalšího, ať už to bude opět společná práce, nebo něco "sólového" od jednoho z nich.
Kvůli pár překlepům a zpracování textu ze strany Ladislava, dávám 4/5. Určitě ji doporučím někomu, kdo má rád detektivně akční příběh s velkou dávkou ČERNÉHO humoru. Ovšem Kniha určitě nebude pro všechny, protože černý humor taky není pro všechny. Černý humor je prostě jako nohy. Někdo ho má a někdo....
Dva kluci si zahráli Fallout, líbila se jim atmosféra a tak je napadlo, že si vypůjčí děj, trošku jej poupraví, zasadí do českého prostředí a napíší o tom knihu. Kniha sama je nevyvážený slepenec různých fragmentů, které mají společného jmenovatele, a tím je zúžení obsahu knihy na přípravu a provedení 'misí', ve kterých zvláště komicky vystupuje opakované sáhodlouhé představování, jaké jednotlivé zbraně si aktéři knihy berou s sebou, přičemž vybraný druh zbraně nemá v dalším ději žádný (či naprosto marginální) dopad. Knize se dá vytknout milión a jedna věc (infantilní dialogy, rozkolísanost, neschopnost vytvořit atmosféru, selektivní podrobná popisnost v kontrastu s chybějícími podstatnými informacemi, které by pomohly dokreslit situaci), nicméně vášnivému čtenáři by se - zvláště v dnešní ultramoderní době - měla zdát sympatická snaha obyčejných mladých lidí o stvoření literárního díla; ať už je kvalita jakákoli. Hvězdička za entuziasmus a ne úplně nejhorší konec.
Stručně a krátce: Příliš divoká země je kniha pro 'pařany' akčních válečných her (ideálně Fallout, Battlefield apod.) ve věku 18-, bez dalších hlubokých zájmů či rozhledu.
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Kniha zaujala nápadem AČR proti zbytku Světa... Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Čtivá kniha se zajímavým obrazem alternativní reality, která svého čtenáře chytí a nepustí, dokud není na konci. Osobně se mi velmi líbila a byl bych pro pokračování tohoto vyprávění....
To měl být román, nebo povídky? Někdo se zřejmě chtěl inspirovat u Kotlety, nebo Urbana. A nepovedlo se. Ne, toto rozhodně nebrat, to je dost velká zoufalost. Další díly jsou zbytečné.