Příliš mnoho Kateřin
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225961/bmid_prilis-mnoho-katerin-gk0-225961.jpg
3
1870
1870
Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
An Abundance of Katherines, 2006
více info...
Přidat komentář
Kniha byla hezká, ale Hledání Aljašky se nevyrovná. Jako všechny Greenovi knihy byla vtipná a s nápadem, i když tentokrát docela méně povedeným. Obsahovala výborné hlášky, četla se rychle. Je to taková fajn oddechovka, číst znovu bych ji ale už nemusela.
Kniha na rozdíl od jiných Greenovych děl postrádá smysl proč byla napsána.přesně takhle dopadne výtvor, který je napsán jen protože už jsem dlouho nic nenapsal a věrní čtenáři namlsaní předchozími bestsellery to koupí. V dikci instrukcí, které dostal Colin od Lindsey příběh nemá děj, zápletku ani rozuzlení. Byt to slohová práce deváťáka, přimhouřím nad tím oči. U Greena tak shovívavá být nemůžu a nechci protože vím, že píše skvěle o skvělých tématech.
Tak bohužel také patřím mezi skupinu lidí, které tato kniha příliš neoslovila. Téma mělo podle mého mnohem větší potenciál. První polovina knihy mě skutečně nudila. Do čtení jsem se musela přemáhat. Druhá byla o něco lepší, ale celkový dojem z knihy příliš nenapravila. Jsem ráda, že jsem knihu měla pouze půjčenou. Bohužel. Nelíbí.
Nevím, čím to bylo... Jestli tím, že jsem ji začala číst během zkouškového nebo je opravdu o tolik horší... Tahle Greenovka mě prostě nebavila. Nápad zajímavý, ale opravdu se mi nezdá zpracování. Jiné knihy od Johna mám opravdu ráda, ale u téhle mi vážně nevadilo, že knížka končí. Je opravdu hodně průměrná. Vyloženě neurazí, ale ani ničím nenadchne.
2,5* (Jenomže jak z matematiky víme, pětka se zaokrouhluje nahoru, proto ty 3 hvězdy.)
Četla jsem ji v angličtině a některé matematické pojmy pro mě byly trochu oříšek, ale jinak se mi kniha líbila. Jako vždy od Johna Greena... Opět originální příběh, zajímavé myšlenky a pozvolný děj
Kniha mě vůbec neoslovila, nic ve mě nezanechala. Četla jsem všechny knihy od Greena přeložené do češtiny kromě té nejnovější a tahle se mi líbila nejméně. Povahy postav mi přišly zvláštní, děj byl dle mně o ničem. Byla bych si tu knížka nekoupila, ale třeba jen půjčila nebo tak, asi to ani nedočtu. Asi jsem po přečtení Hvězd a Papírových měst čekala něco víc. Hodně, ale opravdu hodně mi vadila ta matemtika...já v ní sice nevynikám, ale prostě mi to přišlo přehnané. A ty poznámky pod čarou...občas jsme je vynechávala. Do teď nechápu, jak si to Colin vše vypočítával, ale to je možná chyba ve mně. Nechci tvrdit, že knížka je špatná, ale ona asi nebyla stvořená pro mě:))
Knize jsem dala podruhé šanci. Ani teď, ani poprvé jsem se nedostala za stranu 50. Za mě nejslabší z Greenovek a už nikdy se k ní nevrátím. Vůbec se mi text nezdál čtivý, zázračné dítě, které pomalu ale jistě přestává být dítětem, kamarádí s člověkem arabské národnosti, aniž by národnost měla význam. Už chybí jen genderová vyrovnanost...
Zčátek byl nuda, ale jak se to vyvíjelo dál bylo to čím dál lepší. Moc mě tam nebavilio ty zbytečné informace o matice, ale díky tomu jsem pochopila co to funkce je. Přečteno za 3 dny . Pohodová kniha
Mě se kniha mooc líbila. Oddechové čtení se zajímavým hrdinou a sympatický postavami. Také jsem se nejednou zasmála např. hláška: "Tvůj obličej on krásný jako hemeroid mě dostal. Vážně moc dobré čtení. Doporučuju.
Ze začátku mě kniha trochu nudila skrz své nadbytečné informace a mnoho matematiky. Kolem sté stránky se však vše změnilo a kniha mě začala opravdu bavit. Doporučuji. :)
Asi už jsem od dob knihy Hvězdy nám nepřály "vyrostla", protože tahle Greenovka mě vůbec nebavila, i když byla napsána tím typickým stylem, který mám u autora ráda. Je to taková oddechovka, která je čtivá tak akorát, nebyly mi sympatické ani postavy, ani příběh a nudil mě celý Theorem i poznámky pod čarou.
No.. Kniha mě popravdě nijak moc neoslovila. Stále jsem čekal na obrovský zvrat, kterým bude Greenova kniha tradičně jedinečná. Ten ale nepřišel a kniha najednou skončila. Čekal jsem maličko víc.
Kniha se mi celkově četla dobře. Rozhodně zajímavý nápad nalézt rovnici, pomocí které by se dalo vypočítat, kdo kopačky dává a kdo kopačky dostává a jak se bude vyvíjet vztah dvou lidí. Nevzpomínám si, že bych někdy četl knihu s tímto námětem.
V knize nalezneme hodně matematického povídání, rovnic a grafů, což může některé čtenáře otravovat, kteří nemají rádi matematiku. Patřím k těm, které matematika příliš neoslovila, nicméně obdivuji všechny lidi, kteří matematice rozumí, takže jsem fandil Colinovi, aby vytvořil TEORÉM, který bude platný pro všechny Kateřiny. :)
Kniha mne také nutila zamyslet se nad tím, že je vhodné, aby člověk něco užitečného dělal pro sebe, aby nestál na místě. Zpočátku se to může zdát pohodlné, ale časem asi každý dojde k závěru, že chce v něčem vynikat, být nějak užitečný..
Bylo by zajímavé, kdybychom si mohli spočítat pomocí rovnice, jestli si budeme s naším partnerem rozumět a jak dlouho nám vztah vydrží. V knize se uvádí, že byla publikována kniha MATEMATIKA LÁSKY. Ale v otázkách lásky asi nepomohou žádné rovnice. Život je nepředvídatelný. :) :) :)
V knize se vyskytuje také hodně poznámek pod čarou, což může některé čtenáře vyrušovat od čtení. Poznámek pod čarou mohlo být méně.
V knize se mi líbil i dodatek, ve kterém Daniel Biss - kamarád od J. Greena, vysvětluje matematické funkce a podstatu TEORÉMU, který vytvořil Colin Singleton.
Citáty, které mne oslovily:
Colin byl přesvědčený, že na světě se vyskytují přesně dva druhy lidí: ti, co kopačky dávají, a ti, co je dostávají. Spousta lidí tvrdí, že dělá oboje, ale ti vůbec nechápou, oč jde. Člověk je předurčený k jednomu, nebo ke druhému osudu. Ti, kdo kopačky dávají, nemusejí lámat srdce vždycky, stejně jako ti, kdo kopačky dostávají, nemusejí vždycky zlomené srdce mít. Ale všichni mají nějakou tendenci.
Po prvních 20 stranách jsem myslela, že to vážně vyhodím z okna. Hassanovy poznámky nebyly vůbec vtipné a Colinova genialita nebyla vůbec zajímavá. O čem to vlastně bylo? Donutila jsem se ji dočíst a kupodivu rychle, a to jenom kvůli výzvě - protože Young adult fakt není pro mě. A Green už vůbec ne.
No... Moc mě to nebavilo. Nápad je to zajímavý, ale zpracování mě moc nezaujalo. A chvílemi mě ty matematické řeči fakt nebavily (a to mám matiku ráda). A ty poznámky pod čarou, achjo. Četla jsem na čtečce, takže pořád překlikávání na poznámku, pak zpátky... A občas mě i naštvalo, jaká je v poznámce blbost...
Opravdu jsem zpočátku nevěděla, co mám od knihy čekat. Už ten název vyzníval poněkud zvláštně, přiznám se, že jsem přemýšlela, jestli se nejedná zase o nějakou z autorových metafor, ale ne, John to myslel přesně tak, jak to napsal, protože těch Kateřin se v knize vyskytovalo skutečně mnoho. A aby toho nebylo málo všechny tyhle jmenovkyně, daly hlavnímu hrdinovi, jinak geniálnímu mladíkovi Colinovi košem. V příběhu je proto spousta matematiky, přesmyček a nebyl by to snad Green, aby tu Colinovu pověstnou genialitu a bezbřehou inteligenci nějakým povedeným způsobem ještě více nepřiblížil. Tudíž je v knize pěkný kopec poznámek pod čarou, které jsou dosti vypečené, poučné a neskutečně mě bavily. Zkrátka parádně trhlá knížka!
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Trvalo dlouho, než se knížka rozjela a moc mě to nebavilo. Čekala jsem od toho víc.