Příliv a odliv
Anne Prettin
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494936/bmid_priliv-a-odliv-B10-494936.jpeg
4
19
19
Kiesslingovi patří k Juistu stejně jako přílivy a odlivy. Když patriarcha Eduard dostává spolkový záslužný kříž, sejde se celá rodina: Eduardova žena Adda, tři dcery, i babička Johanna. Ale do generální zkoušky vtrhne Helen z Nového Zélandu, která tvrdí, že je s rodem spřízněná. A skutečně, ta mladá žena je velice podobná Addě. Záhadu svého původu řeší společně s ní. Adda totiž tuší, že klíč k pravdě je ukrytý v hotelu de Tiden, který patří rodině, tedy tam, kde před 75 lety všechno začalo…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Die vier Gezeiten, 2021
více info...
Přidat komentář
Poklidný příběh žen čtyř generací na malém německém ostrově. Kniha odhaluje životní příběhy jedné rodiny. Dojde k odhalování rodinné minulosti. Kniha má pomalu plynoucí děj. Osudy všech hrdinek se dobře četly. Jen na mě hodně pomalé.
Kniha je poutavá od samého začátku. Každá z postav má nějaké tajemství, které celý život ukrývá a postupně se dozvídáte jak to všechno bylo. Za mně jde o příjemné čtení, u kterého se nudit nebudete.
Kniha je zdlouhavě napsaná, za to jde jedna hvězda dolů. Jinak je však docela dobrá a přečíst se dá. Vracet se k ní už ale nebudu.
Knihu jsem poslouchala jako audio v jazyce originálu - a že byla opravdu moc hezky načtená ;-) - a možná i z tohoto důvodu ji hodnotím poměrně pozitivně. Příběh začíná v roce 1978 záznamem v deníku, který si píše mladá žena, chystající se ukončit svůj život. Potom je zde ale skok v čase a čtenář se ocitá v roce 2008. Adda se právě chystá na ceremonii u příležitosti předání spolkového záslužného kříže jejímu manželovi Eduardovi. A ten není sympatický ani trochu ;-). A když se nečekaně objeví mladá Helen, tak to způsobí v rodině velký rozruch, ke kterému přispěje hlavně skutečnost, že se tato žena silně podobá Addě... Autorka postupně odkrývá rodinné tragédie, které - jak by se mohlo zdát - se zde dědí z generace na generaci. Kniha je také hodně smutná, autorka popisuje osudy jednotlivých členů rodiny Kiesslingových - a především žen. Je tady totiž nejen babička Johanna, od jejíhož osudu se později začnou odvíjet i ty další, ale také Eduardova žena Adda včetně tří dcer a celá řada dalších postav. Většina z nich skrývá nějaké tajemství a jak se nakonec (samozřejmě) ukáže, Helen se v této rodině neobjevila náhodou ;-). Ale o co přesně půjde, už neprozradím :-). Mně osobně se v knize asi nejvíce líbily záznamy z deníku, dále musím autorku pochválit za krásné popisy přírody a také za zajímavé rozuzlení na závěr ;-).
Velmi poklidně plynoucí vyprávění o jedné rodině, vzájemných vztazích, nedorozuměních a chybách, které se u jejích členů opakují. Závěr mi přišel trochu rychle ukončený, něco mi chybělo dořešit, možná si má čtenář domyslet sám. Jinak na Juist bych jela hned.
Po přečtení anotace na mě kniha působila velice zajímavým dojmem, přišlo mi to jako příběh přesně pro mě, ale tentokráte to nevyšlo. Mám moc ráda příběhy, které se odehrávají na nějakém ostrově, kde sledujeme tamní komunitu a to mě nalákalo i na tuto knihu. Prostředí a atmosféra tohoto ostrova byly velice příjemně zachyceny, tady nemohu nic vytknout. Ale byť je kniha prosycená silnými ženskými hrdinkami, se kterými se život nemazlil, což já v knihách vítám, tak tentokrát jsem se s nimi nijak neztotožnila a příběh po mně jenom tak sklouzl. Četl se dobře, to ano, byly tam zajímavé zápletky, dost i velmi smutných míst, ale tentokrát to nefungovalo, příběh ve mě nevzbudil žádné emoce, což je špatně. V celkovém souhrnu bych knihu ohodnotila jako jednu z mnoha, příběh ničím originální, takový ten – neurazí, ale ani nenadchne a za pár týdnů v mé mysli zapadne.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Knihu mám z knihovny a zaujala mě svou anotaci o soudech žen čtyř generací. Má tedy kniha moc nenadchla. Příběh jako takový je celkem dobrý, ale jestli je to překladem nebo záměrem nevím, ale někdy mi to ani nedávalo smysl. Často jsem nepochopila, co tím chtějí postavy říct. Někde to byl záměr, že se situace vysvětlila o několik kapitol dál, ale někdy jsem větu četla dokola a stále nemohla pochopit, co tím chtějí vlastně říct. Začátek mi přišel zmatený nejvíc, tam se v pár větách změní téma dvakrát. Jinak jak jsem psala příběh a konec mají vcelku zajímavý nápad, jen by kniha mohla být kratší.