Primholik

05.07.2023

Repost hodnocení z mého instagramového účtu:

Riki Příkazká neumí jen jedinou věc: prohrávat. Život bere jako soutěž, lidi kolem sebe jako konkurenci, kterou musí porazit. Jednoho nešťastného dne ovšem skončí poražena vlastní ctižádostí a zdánlivě dokonalý život se jí obrátí naruby.

Její příběh sledujeme retrospektivně od toho nejranějšího dětství. Už tehdy je Riki výrazná povaha. Má daleko do dokonalosti, ale překypuje šarmem a je radost s ní trávit čas. Fandila jsem jí, i když jsem málokdy souhlasila s jejím jednáním a myšlením, natolik silné bylo její kouzlo. Také lidé kolem ní jsou mistrovsky charakterizovaní. Například ke konci, v jedné scéně s Rikiinou třídou ze střední školy, se dá krásně odhadnout, kdo kdy mluví, ještě než přijde uvozovací věta.

U charakterizace autorčino nadání nekončí. Její styl je nádherně čtivý a jednoduchý na pochopení, přesto bohatý na hříčky s jazykem. A celková kompozice románu též svědčí o kompetenci: návratné motivy a naznačování autorka zvládá lépe než někteří profesionálové.

Drobné výtky mám ovšem také. První je vcelku pomalý rozjezd příběhu. S maličkou Riki je sice zábava, ale než začne s "gymnastikováním", těžko se odhaduje, kam kniha vůbec směřuje. Má druhá stížnost se týká korektur. V textu zůstala spousta překlepů, což je velká škoda.

Pak je tu myšlenka příběhu, se kterou nemusí souhlasit každý. Vedle důležitosti přítomného okamžiku, učení se odpouštět a vzájemného vlivu jedince a okolí je totiž Primholik také o hledání smyslu života. A snad není velkým spoilerem, že Riki nakonec oporu nalézá mimo jiné v křesťanské víře. Nepřišlo mi nicméně, že by kniha čtenáři náboženství vnucovala. Spíše podtrhla jeho pozitivní působení, když potvrdila myšlenky, na něž už Riki přišla sama.

Primholika doporučuji, pokud si chcete přečíst hořkosladký příběh plný vzletů i pádů, humoru i tíživých momentů a připomenout si, že každý z nás může na světě něco dokázat pro sebe i pro jiné. Ať už jeho kroky řídí Bůh, nebo náhoda.