Primholik
Markéta Hurtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459207/bmid_primholik-umy-459207.png
5
4
4
Všichni máme rádi pocit výhry, vítězství. Žijeme ve světě, kde jsme už od dětství motivováni být silnější, rychlejší, vytrvalejší. Být zkrátka co nejlepší. Ať už jde o práci, vzdělání, sport, či jiné zájmy. Co když se ale touha po vítězství stane smyslem života, nebo dokonce posedlost? Primholik vypráví o dívce, jejíž život je od samého počátku jedna velká honba za vítězstvím. Příběh plný vzestupů a pádů vede k zamyšlení nad hranicemi mezi zdravou soutěživostí a posedlostí úspěchem, přijetím prohry a nad životním vítězstvím bez soutěžení.... celý text
Přidat komentář
Užasná kniha!!!
Byla tak krásná že i když má 595 str. tak jsem ji měla přečtenou za dva dny.
Nemohla jsem se odtrhnout.
Ráno jsem radši vstávala brzy abych si ji stihla přečíst ale stálo to za to.
Převelice doporučuji a moc děkuji autorce že tuto knihu napsala.
(S autorkou jsem se setkala osobně a je moc milá)
:3
Primholik
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Riki Příkazká neumí jen jedinou věc: prohrávat. Život bere jako soutěž, lidi kolem sebe jako konkurenci, kterou musí porazit. Jednoho nešťastného dne ovšem skončí poražena vlastní ctižádostí a zdánlivě dokonalý život se jí obrátí naruby.
Její příběh sledujeme retrospektivně od toho nejranějšího dětství. Už tehdy je Riki výrazná povaha. Má daleko do dokonalosti, ale překypuje šarmem a je radost s ní trávit čas. Fandila jsem jí, i když jsem málokdy souhlasila s jejím jednáním a myšlením, natolik silné bylo její kouzlo. Také lidé kolem ní jsou mistrovsky charakterizovaní. Například ke konci, v jedné scéně s Rikiinou třídou ze střední školy, se dá krásně odhadnout, kdo kdy mluví, ještě než přijde uvozovací věta.
U charakterizace autorčino nadání nekončí. Její styl je nádherně čtivý a jednoduchý na pochopení, přesto bohatý na hříčky s jazykem. A celková kompozice románu též svědčí o kompetenci: návratné motivy a naznačování autorka zvládá lépe než někteří profesionálové.
Drobné výtky mám ovšem také. První je vcelku pomalý rozjezd příběhu. S maličkou Riki je sice zábava, ale než začne s "gymnastikováním", těžko se odhaduje, kam kniha vůbec směřuje. Má druhá stížnost se týká korektur. V textu zůstala spousta překlepů, což je velká škoda.
Pak je tu myšlenka příběhu, se kterou nemusí souhlasit každý. Vedle důležitosti přítomného okamžiku, učení se odpouštět a vzájemného vlivu jedince a okolí je totiž Primholik také o hledání smyslu života. A snad není velkým spoilerem, že Riki nakonec oporu nalézá mimo jiné v křesťanské víře. Nepřišlo mi nicméně, že by kniha čtenáři náboženství vnucovala. Spíše podtrhla jeho pozitivní působení, když potvrdila myšlenky, na něž už Riki přišla sama.
Primholika doporučuji, pokud si chcete přečíst hořkosladký příběh plný vzletů i pádů, humoru i tíživých momentů a připomenout si, že každý z nás může na světě něco dokázat pro sebe i pro jiné. Ať už jeho kroky řídí Bůh, nebo náhoda.