Princezna nevěsta
William Goldman
Tento román se řadí ke klasice žánru fantasy, které však nechybí odlehčující nadhled. Goldman, mj. autor scénářů k takovým filmům, jako byly Butch Cassidy a Sundance Kid nebo Všichni prezidentovi muži, o své knize hovoří jako o výtahu „toho lepšího“ z „klasického příběhu skutečné lásky a odvážných dobrodružství od S. Morgensterna“. Goldman podle vlastních slov odstranil rušivý výkladový balast o dějinách a dvorské etiketě, a po destilaci mu zůstalo to, co má podle něj dobrý příběh obsahovat, tedy: „Šerm. Boj. Muka. Jedy. Opravdová láska. Nenávist. Pomsta. Obři. Lovci. Padouši. Ušlechtilí muži. Nejkrásnější z žen. Hadi. Pavouci. Obludy nejrůznějšího původu i podoby. Bolest. Smrt. Hrdinové. Zbabělci. Nejsilnější z mužů. Pronásledování. Úniky. Lži. Pravda. Vášeň. Zázraky.“... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , ArgoOriginální název:
The Princess Bride, 1973
více info...
Přidat komentář
Nemáme teď doma televizi a ani internet. Muž je velmi špatný čtenář a tak chce, abych mu večer četla. Sledovat jeho reakce u této knihy byla nádhera. Jak on to prožíval! A hláškami z knihy si teď prokládáme všední dny. Moc jsme si knihu užili a rozhodně ji doporučujeme.
Co mě na knize těší asi nejvíc je fakt, že jsem nad autorem vyhrála sázku - ne, film jsem ještě neviděla, a i když právě touha se na film podívat byla částečnou motivací k četbě knihy, nebyla tou hlavní. Ne, důvod, proč jsem se konečně k přečtení dokopala byl fakt, že Princezna nevěsta je oblíbenou knihou Kate Daniels (hrdinky jedné z mých neoblíbenějších fantasy sérií) a celkově bývá často předmětem popkulturních narážek. V mé stálé honbě za cílem nebýt naprostým kulturním barbarem tedy musela být přečtena. Bohužel ale převažuje zklamání...
Koncept knihy se mi zdál perfektní parodie/variace na rytířské romány mi zněla úžasně. Co by se mohlo pokazit? Bohužel v tomhle ohledu nebyl autor příliš kreativní. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o rytířskou kulturu ví, kolik bizardních prvků se tam nachází, ale autor žádný z nich nevyužil (přitom na několika místech, si to o ně vyloženě říká...). Škoda... místo toho se zaměří na stereotyp neschopné, ale krásné ženy - přičemž uznávám, že se pokusil o jisté vtipné dobarvení jejího charakteru, které ale za mě bolestivě nefungovalo - a muže, který ve všem vyniká a za všech okolností ji zachrání (můj mozek, který mi v těchto situacích neustále nápomocně nadhazoval "Ferda mravenec, práce všeho druhu" mi situaci rozhodně neusnadňoval). A na tohle si nemůžu nijak moc stěžovat, protože to patří ke schématu tohoto typu literatury (i když zdaleka ne ve všech případech, v "Lanvalovi" Marie de France naopak muže zachraňuje žena), ale... za mě to nefungovalo. Autor si zvolil cestu dvojhlavců (jak by řekl Parmenides...) a jako by se nedokázal rozhodnout, co vlastně chce. Balancuje na hraně parodie, neudělá z příběhu skutečnou frašku, ale zároveň příběh není dostatečně komplexní aby mohl stát sám o sobě. Nechápejte mě špatně, nevadí mi, že je příběh celkem jednoduchý a ztřeštěný, vadí mi... taková určitá nevyplněnost (pokud vám to dává smysl... líp už to asi neřeknu...).
Výše zmíněné se podepsalo na tom, že Westley s Beruškou mi byli v podstatě ukradení, jejich láska má být centrem knihy, ale já jim ji moc nevěřila (je ovšem otázka, jestli to není autorským záměrem...). Daleko přesvědčivější je láska mezi Fezzikem a Inigem, jejich vztah byl pro mě pohonem celé knihy a je mi jedno, co si o tom kdo myslí.
Co se autorských vsuvek týče... V rámci textu mi vůbec nevadily, naopak mi přišly docela vtipné a odlehčující - někdy naopak zvyšující napětí. Nepřišlo mi, že by nějak zvlášť spoilerovaly, jako píšou jiní. Celkově dobrý nápad. Nicméně třicetistránkový autorský úvod byl na mě trochu příliš a když přišla podobná věc znova na začátku Beruščina dítěte, málem jsem knihu zahodila (to bych knize samozřejmě nikdy neudělala, zvlášť ne z knihovny...). Co se týče vsuvek, poznámek pod čarou a podobných "přívažků", řekla bych, že mám celkem vysokou toleranční hranici, nevadí mi pomalé začátky, nevadí mi pozastavení, abychom se na něco mohli podívat blíž. Jenomže autorův tón mi tu byl neuvěřitelně protivný, znovu, mohlo by se jednat o autorský záměr, ale nemyslím si, že je to ten případ... Způsob, kterým autor mluví o nadváze a postavě - především u svého syna, ale i ostatních postav - je jednoduše odporný. Chápu, že knížku napsal v 70. letech, a snad ho to i částečně omlouvá, nicméně to neznamená, že se mi to musí líbit. A mohla bych rýt dál, ale asi to nemám zapotřebí.
Krátkou zmínku si zaslouží ještě Valérie a Max, protože ti dva tuhle knížku pro mě - na těch pár stránek na kterým byli - rozsvítili. Upřímně, proč že tahle knížka není o nich?
Dodatek Beruščina dítěte za úplně zbytečný nepovažuji, vlastně se mi to jako závěr asi líbilo víc, než ten původní. I když některé scény byly... divné... (a nemyslím divné-divné, spíš jako zneklidňující-egh-divné)
Celkově ve mně kniha zanechala zvláštní pachuť hořkosti, kterou způsobují knihy, které mohly být skvělé, kdyby jenom...
P.S. Ale rozumím tomu, že pro řadu lidí je to nostalgická záležitost a chápu proč ten příběh milují, já jsem prostě jen měla jiná očekávání a to mě dohnalo...
Úvod, vsuvky i závěr se podepisují na kvalitě knihy. To každopádně. Je na čtenáři, jestli dobře nebo špatně. Chápu jejich význam. To nic nemění na tom, že mě někdy pěkně sr... vytrhávaly z děje. Nakonec jsem je však vzal na milost. Samotná "pohádka" je kouzelná, vtipná a zábavná. Problém je, že tak původně neměla vyznít. Mělo se jednat o parodii, která nenechá na podobných žánrových kusech nit suchou. Goldman Princeznu přepracoval, tak jak si ji jako kluk pamatoval. Je to jako by někdo vzal Pulp Fiction, které viděl jako dítě a udělal by z toho skvělou akční gangsterku, kterou by ale zkrátil o veškeré "zdlouhavé" dialogy, které nebyl schopen v tom věku pobrat.
Knihu jsem si zakoupila s obrovským nadšením, když jsem jednou procházela knihkupectvím a narazila na tuto nostalgickou krásku, jejíž filmové zpracování jsem (shodou okolností) sledovala vždy, když jsem byla nemocná. Příběh mě nezklamal a právě díky oné nostalgii mě nutil číst a nasávat příběhy všech postav. Kniha je nabitá vtipem, napětím a fantasií a jediné co bych vytkla jsou autorovy komentáře. Abych se přiznala, zpočátku jsem se lekla jestli jsem omylem nekoupila autorovu autobiografii ale od 26 stránky začíná pravý příběh! Nechápejte mě špatně! Vsuvky byly trefné a zábavné, ale někdy mi přišlo, že jsem je raději chtěla přeskočit, jelikož když vám někdo v polovině napínavého odstavce řekne, že osoba neumře... I když jsem to moc dobře věděla, zkazilo mi to napětí, které celá kniha dodává. Doporučuji si vsuvky přečíst! Ale třeba až po kapitole nebo když budete číst knihu podruhé... Co se týče Beruščina dítěte, upřímně mi je líto, že kniha neskončila osmou kapitolou... Opět následoval dlouhý proslov autora a i když jsem věděla, že se tam nachází i vtip nebyla jsem schopná udržet pozornost... A to mám přitom vsuvky autora ráda (viz Terry Pratchett) Když to shrnu: Příběh dokonalý, vyprávění jak bysmet a pokud přeskočíte kurzívu o nic nepřijdete (ale vrátit se k ní je dobré :-D)
Z téhle knížky mám poněkud rozporuplné pocity - první půlka se mi moc nelíbila. Respektive, v té části jsem ještě nevěděla, kdo vlastně ten S. Morgenstern je a že vlastně Goldmanovy části, které přerušovaly hlavní děj, tam nejsou proto, aby mě přivedly k šílenství, ale že JSOU součástí příběhu. Když jsem tohle zjistila, tak jsem přehodnotila svůj pohled na knížku, protože to jednoznačně dokazuje um autora. Pokud se k tomu připočte převrácení mnohých klišé (aneb byla jsem opravdu jediná, která nečekala Beruščino rozhodnutí po vyjití z Ohnivého močálu?) a sympatického Iniga a Fezzika, tak se pro mě jedná o zajímavou knížku.
Film jsem zatím neviděla. Takže jen ke knize. Nevím, čím si kniha vysloužila tak vysoké hodnocení. Někdy mám dojem, že stačí, aby se nějaký významný kritik o něčem vyjádřil, že je je to svělé - revoluční a prostě bomba. A toto hodnocení se s dílem veze. Autorovy komentáře mě nudily. Příběh sám o sobě celkem dobrý, bavily mne hlavně dialogy, napsané poměrně jednoduše a syrově pravdivě. Humor zajímavý.
Příběh byl dobrý, ale hodně mi vadily Goldmanovi náhlé vstupy do děje. A jeho vykládání o osobním životě. Připadalo mi jako by se Beruška a Westley pořád jenom hádali a neměli se vůbec rádi. Dodatek Beruščino dítě mě neoslovil vůbec. Tohle je jeden z velmi mála případů kde se mi film líbil více než kniha.
Super knížka, ale ještě lepší by byla, kdyby si autor odpustil předmluvu s vysvětlováním a intro s malým hochem, a kdyby si odpustil dodatek Beruščino dítě. Kdyby prostě jen nechal žít fabulaci s Morgensternem a zemí Florinu. Takhle z toho nakonec vznikla překombinovaná exhibice samolibého autora. Ale i tak - samotný ústřední příběh je výborný, příště prostě ty cancy před a po tom vynechám, a bude to.
(Já teda nevím, ale on se vážně najde někdo, kdo nepochopí, že to celé s Morgensternem je mystifikace? To nepochopím.)
Po této knize jsem po několikaterém shlédnutí filmu toužila. Když jsem si ji konečně pořídila, četla jsem ji jedním dechem. Moc mě baví styl kterým je knihy psaná a komentovaná.
I u filmu jsem se setkala s tím, že se buď hodně líbí, anebo vůbec nelíbí - mám pocit, že s knihou je to stejné. Mně se moc líbí - oboje.
Vtip je v tom, že Princezna nevěsta není koncipována jako klasická fantasy, ale spíše jako parodie na rytířské romány. William Goldman tahle díla vždycky miloval, ale uvědomuje si jednu zásadní věc – pro spoustu čtenářů jsou v jádru nestravitelná. A tak si pro vlastní potřebu vytvořil fiktivní spis fiktivního autora, které z fiktivní tisícovky stran zkrátil na faktických dvě stě padesát. Vznikl tak fantastický příběh plný kouzelných dialogů a frází, které utkví v paměti každému, komu se dostane do rukou. Je tu vše, co má správné dobrodružství mít, přičemž ničeho není moc ani málo, a výsledek ještě rámuje naprosto kouzelný humor. Možná trochu staromódní, ale pořád nepřekonaný.
Ve výsledku perfektně odvedené řemeslo mnoha cenami ověnčeného scenáristy. Skvostný dojem kazí pouze druhá část, která obsahuje první kapitolu volného pokračování pod názvem Beruščino dítě. Nemůžu říct, že by se nepovedlo, jen už to prostě není ono. Smát se opakovanému fórku baví pouze do chvíle, než začne nudit.
Miluji Princeznu nevěstu jako film a vzhledem k tomu, že autor byl zároveň scénáristou, bylo to jako číst scénář. Autorovy "osobní vstupy" mne nudily a rušily, ale naštěstí jsem si i tak onen lahodně satirický příběh užila. Zkrátka je to úsměvné, o tom žádná, a vůbec to není špatně napsané.
Stáli na úzké horské stezce tváří v tvář.
"A co teď? zeptal se muž v černém.
"Utkáme se tak, jak to měl Pán v úmyslu," stanovil Fezzik podmínky. "Žádné triky, žádné zbraně, jen dovednost proti dovednosti."
"Chcete tím říct, že vy odložíte kámen a já svůj meč a pokusíme se jeden druhého zabít jako civilizovaní lidé?"
...
"Ovšem, pokud by vám to snad bylo milejší, taky vás můžu zabít hned," nabídl Fezzik vlídně a kámen pozvedl..."
---------------------------
Kdo chápe - čte, kdo nechápe - může to zkusit. :-)
Prvně jsem viděla film, a ten jsem si zamilovala. Proto jsem se rozhodla přečist si knížku. Plus je, že je film přesně podle knihy až na pár vyjímek. Beruščino dítě jsem ani nečetla, nechtěla jsem si zkazit ten klasický přiběh.
pokud jste někdy viděli film a zamilovali se, věřte, že se vám kniha bude líbit ( a naopak), film a kniha jsou až na pár částí, které se do filmu prostě nevešly, slovo od slova totožné a při čtení se vám vybaví scény filmu - PS. pokud patříte mezi ty co přeskakují předmluvy tak u této knihy to nedělejte a pustte se s chudí do obou( a poté i do třetí)
Nechápem čím si kniha vyslúžila také vysoké hodnotenie. Nie žeby som sa nezasmiala, ale od chvíle, čo sa dej odohráva v paláci ma to už nebavilo. Ten humor je tak trochu cimrmanovský, absurdný a to nie je moja šálka kávy.
To není fantasy, to je mystifikace. A vtipná. Příběh jsem znala už z filmu, a tak jsem si nejvíc užívala autorovy vložené komentáře. (To jsem zase já.)
Ale kapitolu z Beruščina dítěte bych klidně vypustila.
Moc hezká kniha, první jsem viděla film, který se mi moc líbil a tak jsem si sehnala i knihu. A udělala jsem dobře, jen mě mrzí že se nedá v češtině sehnat i nezkrácená Morgensternova verze, taky bych si jí ráda přečetla.
Psát jakýkoliv obsáhlejší komentář k této knize by bylo zbytečné, protože všechno je napsáno už na přebalu. V té knize nechybí naprosto nic, miluju Goldmana a miluju i Morgensterna! :-) Snad jen Beruščino dítě si mohli pánové odpustit, protože nastavovaná kaše už tolik nechutná.
Goldman musí být geniální. Knížku jsem si užívala asi jako obrovskou porci dortu se zmrzlinou (a to něco znamená!). Líbila se mi víc než film, možná proto, že se autor věnoval víc všem postavám, na což ve filmu nezbylo místo. Celá historka s Morgensternem mě ale moc nebrala, občas se mi zdála i rušivá. Beruščino dítě už vzniknout nemělo. To jsou ale jediné dvě vady na kráse knihy, která je v žebříčku nejkrásnějšch knih světa, a to jen díky svému potenciálu! :)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura fantasy pro děti dobrodružství pro rodiče pohádky pro dospělé fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
2005 | Princezna nevěsta |
1982 | Maratónský běžec |
Nemohu si pomoct, ale i přes originálnost zpracování mi ta kniha přijde - myslím, že správný pojem je přeplácaná.
Kombinace současného vypravěče, jeho neustálých poznámek k "upřesnění faktů", které odbíhaly od děje, celé odstavce vsunuté kurzívy a předstírání, že to je přepis nějakého starodávného díla, dokázaly z pohádky udělat třísetstránkovou monstrozitu, kterou je vopruz číst.
Půjčila jsem si tuto knihu, protože jsem po letech znovu viděla film a mé dospělé oči si všimly pár nedotažeností. A já si naivně myslela, že to je nutností filmové zkratky.
To, co je důležité, je ve filmu - včetně kompletního přepisu dialogů. Tak 100 - 120 stran, kdyby z toho byla kniha? Dává to dobrou představu, jak strašně moc stránek je tam zbytečných. A ty nedotaženosti? Ty jsou tam taky. Autor je viditelně přes samý slovní průjem nedokázal zachytit.