Princezna z Burundi
Kjell Eriksson
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147480/bmid_princezna-z-burundi-VKL-147480.jpg
3
27
27
Na hromadě odklizeného sněhu za městem je nalezena mrtvola muže. Policie v ní pozná svého starého známého Johna Johnssona řečeného malý John, v minulosti problémového mladíka a zlodějíčka, který se posléze dal na poctivou dráhu a stal se expertem na akvarijní rybičky. Proč tedy tohoto spořádaného otce od rodiny někdo zavraždil, a navíc se ho před smrtí snažil přimět mluvit?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , MottoOriginální název:
Prinsessan av Burundi, 2011
více info...
Přidat komentář
Detektivní příběh popisující sociální situaci dělnického rodiny v severského městečku. Vraždou se rozjedou další osudy, příběhy spousty lidí. Četlo se dobře, ale vracet se ke knize nebudu.
Nestává se mi to často, ale tuhle knížku nejsem schopná dočíst..Téma ani postavení příběhu mě nijak neoslovilo.
Průměrné krimi, které se čte relativně lehce, ale ze začátku musí člověk trochu přemýšlet než si spojí všechny zmíněné postavy :).
Mnooo, nuda, nuda, šeď, šeď, ani skandinávské kulisy nepřinesly žádné osvěžení.
Princezna z Burundi rozhodně není klasická severská detektivka. Vlastně bych řekla, že mrtvola muže je spíše takovým doplňkem, který rozehraje složitý a promyšlený psychologický příběh, odhalující niterné pocity a každodenní všední starosti všech knižních postav, vykreslený na pozadí mrazivé švédské zimy. Určitě se jedná o kvalitní a zajímavé počteníčko.
Chvíli mi trvalo sesynchronizovat se s tou zadumanou atmosférou, tak příznačnou pro severské detektivky. Ale jakmile si natáhnete štulpny, Jégrovo prádlo, tulení boty - no prostě, když se důkladně zamotáte do teplé larysy, zatímco venku poletuje první letošní sníh, můžete si tuto chladnou knihu střihnout.
Příběh si tak nějak plyne ulicemi Uppsaly, nakouknete do předvánočních domácností, zajdete do temných uliček města, podebatujete o tom, jak se s příchodem moderní doby a přistěhovalců mění celková atmosféra Švédska a zafilozofujete si u teplého čaje o tom, co je spravedlivé, co nikoliv a co lidem (zejména těm chudým) naděluje osud.
A jaksi v pozadí se vyšetřuje jedna brutální ( jak jinak...) vražda a k tomu jako přídavek si šlehnete mini etudu jednoho kdys šikanovaného maníka, který jen tak mimochodem zavraždí dva lidi, ale autor vás nutí přemýšlet, jestli za to náhodou nemůžete zrovna vy... No jen si vzpomeňte jak jste si na základce s radostí utahovali ze svého spolužáka/ spolužačky XY...
Ideální pro dlouhé zimní šumavské večery... :-) A pokud snad doufáte, že vás příběh zavede i do horoucího afrického Burundi máte smůlu. Tato indicie končí v temné vodě jednoho akvária... Ale to bych vám prozradil už moc.
Původně jsem čekala úplně jiný příběh, trochu víc detektivku ale nakonec se z toho vyklubala zajímavá kniha, která výborně popisovala sociální a psychické vztahy. Autor dokázal moc dobře vykreslovat postavy. Detektivní zápletka nebyla kdo ví co, ale ty sociální vztahy, všechny ty postavy, to tomu dodalo úroveň.
Musím říct, že mě kniha neoslovila vůbec,.. Divná zápletka, mstící se synek,... no nevim,..Asi jsem tentokrát nečetla důsledně a unikl mi smysl děje..Za mě tedy nepovedená detektivka..
Leckterý fanoušek skandinávských detektivek má asi občas pocit, že už četl snad všechno, anebo že se motivy začínají opakovat. Knižní obálce se zasněženým lesem, švédským jménem a tajemným názvem se ovšem nedá odolat.
„Talíř se jí vysmekl z ruky a vrazil do skleničky. Převrátila se a mléko na plastovém ubruse vytvořilo bílý květ.“ A to nevěstí nic dobrého. Přestože jsme v Uppsale v předvánočním čase, poklidná romantika je v nedohlednu. Je potřeba odklidit sníh, podstoupit otravné nákupy potravin, vyrovnat se s nedostatkem peněz. Na skládce sněhu za městem je navíc nalezeno tělo pohřešovaného muže, nesoucí známky mučení. Popis případu a vyšetřování je trochu jednodušší, než na jaký jsme zvyklí, přesto autorův skromný styl zaujme natolik, že čtenář na chvíli zapomene spekulovat, kdo je ta princezna z Burundi (na kterou samozřejmě dojde). Některé detaily jsou opravdu kouzelné, např. policisté, kteří při probírání příčiny úmrtí nervózně sledují, jestli na ně zbydou nějaké kolující perníčky nebo přemítání o zvuku sněhu pod nohama.
Hlavním motivem jsou sny méně majetných Švédů, kterým se život nevyvedl podle jejich představ. Zavražděný se před svou smrtí dal na akvaristiku a snil o lepším životě pro svou rodinu – připomnělo mi to text Vypsané fixy „každej chce mít svý akvárko, každej chce mít vlastní balkon, z tvých přání jsou jako vždycky zdechliny“. Trochu depresivní, ale zároveň dost reálné.
Kouzlo tohoto románu je zejména v neokázalosti, se kterou nás autor seznamuje s všedními životy a starostmi svých postav, ať už jsou to poctiví svářeči, osamělé ženy nebo hrubý alkoholik, který prožívá žal nad ztrátou mladšího bratra. Osobní problémy kriminalistů jsou podány stručně, ale však má román jen necelých tři sta stran. Ann Lindellová, kriminalistka na mateřské dovolené, je dlouho na okraji dění, nakonec to ale nevydrží a do případu se vloží. Řešit potíže jiných je pro ni daleko lákavější, než se věnovat těm svým.
Naťuknuté je i téma přistěhovalců, napětí mezi sociálními třídami a školní šikany. Vše je ovšem řečeno „jen tak mimochodem“, autor nehodlá sklouznout k přednáškám o zkaženém světě.
Tato kniha nepřináší dramatické zvraty, šílené honičky, hororové scény s kladivem nebo děsivé noční plížení chodbami, přesto se dostane pod kůži a vzbudí zvědavost. Po smršti nervy drásajících děl, kde byla vyvražděná půlka Skandinávie tu máme možnost soucítit s ženou, které při marném čekání na manželův návrat stydne guláš. A není to vůbec špatné.
Princezna z Burundi
Nerad to přiznám, ale nebavilo mě to.